84.

10 2 0
                                    

"Oo, Naše sladká Bell. " řekl to tak prázdně až mě zamrazilo..
"Stephane já.. " nedořekla jsem svou větu neboť mě okřikl..
"Mlč! " zakřičel a já strnula
"Co si myslíš Bell?.. Já vím, že jsi to včera slyšela.. Kdybys nebyla aspoň tak hloupá.. Bože.. To musíš milovat Nicolase? Proč? .. To mě si přece políbila!... Bell, vždyť tě miluju tak moc až to bolí.. Bolí to Bell.. Co jsem udělal špatně.. Bože.. Co jsem udělal špatně?... " naposled se mě optal a pak  se sesunul jako hromada neštěstí.. Bylo mi ho líto tak jako nikoho.. Jeho otázek bylo příliš, ale přeci jenom byly správné  ...

Cesta vedená osudem...  /SHORT STORY/Kde žijí příběhy. Začni objevovat