57.

15 2 0
                                    

"Teto?" zeptala jsem se, když ke mě přišla... "Jaktože... Co se tu... Eeeh.. Já... Já tomu nerozumím.." koktala jsem jak blázen a nevěděla pomalu co říct... Nedokázala jsem naprosto vůbec pochopit jak mohla být teta vládkyně.. Patřila do naší rodiny a nikdo z rodiny upír nebyl... Aspoň jsem si to tenkrát myslela... A navíc mi hlava nebrala jak se mohla tak rychle uzdravit když ještě před pár hodinami ležela v nemocnici....
"Taky tě zase ráda vidím Bell" usmála se a pokynula mi rukou směrem nejspíš do obývacího pokoje.. Já neváhala a s  Nicolasem a Stephanem za zády, následovala její kroky ...

Cesta vedená osudem...  /SHORT STORY/Kde žijí příběhy. Začni objevovat