21.

23 2 0
                                    

Když si sedl i on , řidič šlápl na plyn a rozjel se vstříc noci ..
Nechtěla jsem Nicolase naštvat, ale musela jsem se zeptat na...
" Nicolasi ,co se děje ? " nevěnoval mi pohled,ale promluvil...
" Někdo vás sleduje Bell.." sice jsem nevěděla kdo má nutkání mě sledovat, ale větší starost mi teď dělalo to že pokaždé když Nicolas vyslovil mé jméno tak mě polilo horko..
"Nicolasi asi vám to nedošlo ale chci aby jsme si Tykaly.."  konečně se na mě podíval...
" Já bych rád ale nemůžu" zarazilo mě to
"Proč ne ?"
"Já totiž vím kdo jste.. " Cooo?!
" Jsem pouhá Bell přeci"
" Nejste..."

Cesta vedená osudem...  /SHORT STORY/Kde žijí příběhy. Začni objevovat