7. kapitola

276 25 2
                                    

"Omlouvám se, potřebuji si odskočit." Řekl jsem. Ostatní porodci se na mě tazave podívali a  jeden z nich protocil očima. 
Nervózně jsem se usmál a vyšel z místnosti. Na záchodě jsem si umyl obličej a podíval se do zrcadla. Nevěděl jsem, co mám říct. Tancovala opravdu dobře, ale na druhou stranu, co když vyhraje? Tancovat s ní opravdu nechci.
Vydechl jsem a šel zpátky do sálu.
Marinette si netrpělivě minula ruce. Když si mého příchodu všimla, narovnala se a dělala, jako by ji to bylo ukradené. Nasadila arogantní pohled, ale stále na ní byla vidět nervozita.
Sedl jsem si do měkkého křesla a naposledy jsem zvážil svoje rozhodnutí. Jo, udělám to.
"8" Vim, asi jste čekali 10, ale na toto číslo, si myslím, že jsem příliš veliký srab. Nedokážu ji to říct do očí. Naznačil bych jí tím, že ji uznávám, že to bylo vážně dobre, a to já nechci.
Kývla hlavou na znamení díků a odešla. A je tu další.
"Chloe Bourgeois!"

Marinette
Byl tak arogantní. To si vážně uprostřed hodnocení došel na záchod!?
No jo, nás princ má citlivý močák, jak jinak...
Myslím si, že s tímto hodnocením nevyhraju. A to je dobře. I když...
Ale ano! Je to opravdu dobře...

Adrian
Po tom dlouhém konkurzu mi táta řekl, že zítra nebudu mít balet, dneska jsem prý měl perný den. Jej!
Když jsem přišel domů, Nathalie vypadala opravdu naštvaně a to nemluvě o mem otci.
"Ahoj?" Řekl jsem nervózně.
"Jaké pak ahoj! Dostal jsi 4 z toho testu! A já teď vypadám, jako bych tě nenutil se učit! To si snad že mě děláš srandu Adriane!" Křičel na mě otec.
Vduchu jsem zajásal.
"To znamená, že teď budu hodit do normální školy?" Zeptal jsem se nadějně.
"Ano, Adriane." Řekla klidně Nathalie.
"Yes! Tedy, škoda!"
Vyběhl jsem schody nahoru do svého pokoje a uběhl na postel. Jsem tak rad, ze se blíží konec roku. Pak už jenom prázdniny a hurá! Škola! (Tohle bych já osobně nikdy neřekla...)
Podíval jsem se na hodiny. Pul 11 večer...
Možná bych mohl jít spát. I když, proč bych měl jít spát, když zítra nemám balet. Sedl jsem si k počítači a projížděl sociální sítě.
Nic moc. Selfie, selfie nějaký jídlo....

Marinette
Po tom 2 minutovém "představením" jsem mohla jít konečně domů, spát. Rodiče byli tentokrát doma a tak jsem udělá sníst zdravou večeři. Ach, jak já tyhle kecy nesnáším! Vždyť croisant s nutellou je taky jídlo! Vlastně, já ji minule snědla, měla bych ji zase někdy koupit. Mohla bych zase podplatit Beatricii.(to je ta stará chůva)
Sama se do obchodu nedostanu, takže musím podplacet ostatní...
Nedivila bych se, kdyby to už na mě někdo prasknul. Nu což, žiju? Žiju.
Nakonec jsem to jídlo nějak snědla a šla spát. Zítra by měli přijít výsledky. Jsem.celkem napjatá... snad ne já!

Omlouvám se, že jsem dlouho nepsala, nemám moc čas a jsem trochu líná...
Jinak se omlouvám za chyby.
Adell055🐞

B - loveKde žijí příběhy. Začni objevovat