B - love

19. Kapitola

Marinette pov.

Sesunula jsem se že židle. Učitelka vyvolavála lidi k tabuli a já uměla zase pěkný ho*no... Měla jsem teď hodně starostí se soutěží. Musela jsem ještě domyslet choreografii. Nevíc se blíží Vánoce a já nemám skoro nic nakoupeného. To mi připomíná, že bych měla rodiče zažádat o kapesný....

"Tak, další v pořadí... Marinette Dupain-Cheng!" A do prkýnka dubového.... Zvedla jsem se z lavice a vydala se šouravým krokem k tabuli vstříct kuli.

"Takže, Marinette, pověz nám něco o síle." Učitelka se opřela o židli a nasadila si brýle.

Síla... No... Jeon Jungkook má sílu.... To je asi vše, co momentálně vím.

Požily se mi ruce a klepaly kolena. EU by mělo zkoušení u tabule zakázat... Takového stresu tady. Vymlátí nám všechny krávy, že máslo stojí 50 Korun, ale že by se zajímali o takovéhle aktuální téma, to ne, že?

Učitelka začala klepat nehty o katedru. "Tak bude něco nebo ti mám dát rovnou pětku?" Možná bych si mohla nechat dal kuli... Dostanu ji tak jako tak, jenom případně o něco později.

Zvonění. Už dlouho jsem necítila takovou úlevu...
"Dobrá, dokončíme to příště. Hlavně mi to připomeň." Tak to určitě...

Všichni si začali balit a postupně odcházeli ze třídy domů.
"To bylo sakra o fous..." Alia mě poplácala po zádech. "Jakože ses neučila?! Vždyť nikam nechodíš. Nepíšeš blog, jako já. Máš spoustu volného času." Kéž by, Alio...

"Chováš se jak moje mamka." Popadla jsem batoh a hrnula se za ostatními ven.
"Co ti je? Něco s Adrianem? Urazil tě? Ublížil ti?" Vyptávala se starostlivě Alia.

"Ne prosimtě, jen mám blbou náladu, neřeš to." Sklopila jsem zrak a pozorovala své střevíčky.

Podívala jsem se na hodinky na ruce. 15:38. "Promiň, ale už musím běžet! Zítra ve škole!" Rychle jsem se rozloučila a utíkala domů. Ve čtyři mám sraz s Kocourem v metru.

Vyběhla jsem po schodech nahoru do svého pokoje a rychle se převlékla do sportovního oblečení. Namalovala jsem si na obličej masku a po provaze zavěšeném v okně se spustila zpátky na ulici.

Adrian pov.
Ještě jsem stihl poplácat Nina po zádech a už jsem pádil domů se převléct. Kašlu na limuzínu. Ta se bude buď loudat s výmluvou na rychlostní omezení nebo bude trčet někde v koloně. Pěšky to bude rychlejší.

Na přechodu jsem zastavil. Červená pro chodce. Žádné auto. Jasná volba. Rychle jsem vběhl do silnice.

"Hej! Adri-"

Ok, po hooooodne dlouhé době jsem se konečně dokopala k další kapitole. Důvody mám asi podobné, jako Marinette při učení... Až na jednu malou drobnost... Jsem prostě líná 😅. Nevím, jestli to je jako nějaké období, které časem přejde nebo co, ale každopádně jsem v poslední době (ehmmm...3 měsíce...) hrozně na všechno líná.
Každopádně už nevím co dál psát, takže platí to co vždycky... Omlouváme se za případné chyby.

S další kapitolou počítejte tak za.... *Žádný signál*