B - love

1. Kapitola

Marinette

Znovu, a jako každý den se ozval ten ďáblův výmysl, budík. Otravný zvuk, který mi každé ráno ruší spaní.
Zamáčkla jsem ho a dál spala.
Vůbec jsem nevnímala skutečnost, že mám za necelou půlhodinu trénink. V duchu jsem dokonce uvažovala, že schválně zaspím, abych tam nemusela. To by se mi ale určitě nepovedlo. Znám své rodiče a ti by mi trénink určitě posunuli na jiný den.

Po krátkém uvažování jsem vyhrabala z postele a začala se oblékat.
Vzala jsem si modrou sukni, bílý svetr a přes rameno svoji oblíbenou modrou tašku s vyšitým M. (Viz. média)
Skočila jsem k umyvadlu a provedla každodenní hygienu.
Svázala jsem si vlasy do dvou culíků, hodila si batoh s oblečením na balet přes druhé rameno a sešla po úzkém schodišti dolů. Na stole na mě čekala snídaně. Rychle jsem ji naházela do sebe a vyšla ven z bytu.
Před pekárnou už stálo nastartované auto.
Sedla jsem si na místo spolujezdce a připásala se.
...
Cestou jsem se koukala z okna.
Projížděli jsme kolem školy. Obyčejné školy do které chodí obyčejné děti. Ne jako já. Já musím celé dny tvrdnout doma a učit se s Beatricií - mojí chůvou.
Vzdychla jsem při pomyšlení na kamarády, které jsem kvůli rodičům musela opustit.
Určitě by mě dnes nepoznali. Viděli jsme se naposledy ve školce. Ani já si nevybavuji jejich tváře, natož jména.
Pochybuji že si někdo z nich pamatuje tak nezajímavé jméno jako Marinette Dupain-Cheng.
...
Cesta mi uběhla celkem rychle.
"Můžeš vystoupit, Marinette." Usmál se řidič.
"Musím? Nemůžete mě zase odvést zpátky?"
"Rád bych ti vyhověl, ale nemůžu. A teď už alou." Zasmál se.
Otráveně jsem zaklonila hlavu a vystoupila. Práskla jsem s dveřmi.

Přicupitala jsem k bílé budově.
Otevřela jsem starobylé dřevěné dveře a vystoupila na chladnou chodbu. Jako každé úterý jsem šla rovnou do šatny. Převlékla jsem se do tréninkového úboru a a namířila si to k sálu.
"Ahoj Marinette!"
Jen jsem lektorce přikývla. Sedla jsem si na zem a začala se protahovat.

Adrian
Jel jsem obvyklou černou limuzínou do studia. Jak mě ten balet nebaví. Když tančí kluk vypadá to možná, jak bych to řekl... teple.
Vstoupil jsem do budovy a zamířil rovnou do šaten.

...

"Ahoj Suzy." Pozdravil jsem bez zájmu svou spolutanečnici. Tu na rozdíl ode mě balet baví. Byla tu vždycky o 20 minut dřív, aby se stihla protáhnout a neztráceli jsme čas. Úplně ale nechápu její myšlení, protože se stejně budu protahovat já, takže nějakých těch 10 minut ztratíme.

"Dneska asi skončíme dřív, jedu s tátou k zubaři."
"Jasně, mě to vadit nebude." Nahodil jsem úšklebek. Suzy se uchechtla.
"Tak pojď, ať toho stihneme co nejvíc"
Vzala mě za zápěstí a odvedla do středu sálu. "Ty budeš stát tady. Potom skočíš a půjdeš ke mně." Ukazovala mi. (Nevím jak se čemu říká, takže pardon, jestli to nechápete 😂)

"A já s Alyou budu tančit asi takhle." (Podobně jako ve videu)
"Jé, ahoj Alyo, nevšiml jsem si tě." Podrbal jsem se nervózně na zátylku.
"Konečně." Zabručela Alya. "Stojím tu už nějakou dobu."
"Jakto, že jsi tady? Ty nemáš školu?" Zeptal jsem se jí překvapeně. Zavtěla hlavou.

"Ne, je státní svátek, takže jsem tu ve své plné kráse."

...

"Sorry lidi, nemohl jsem najít mobil," rozletěly se dveře.
"Ahoj Nino, to je ale hezké přivítání." Usmála se Alya.
"Soráč, Alyo."
Suzy protočila očima a pokračovala ve vysvětlování.

. Tahle kapitola je nudná, ale to 1. často bývají. Snad vás neodradila a budete číst dál. (×-×)
Adell055🐞