B - love

3. kapitola

Adrian - další ráno

"Co budeme dělat?" Zeptal jsem se otce při snídani. "Když nemám spolutanečnici, nemůžu tančit. Takže už nemá smysl chodit na balet." Pokoušel jsem se.

"Ale kuš, Adriane. Na balet budeš chodit dál, jenom seženeme novou tanečnici." Povzdychl jsem si. Zase mi to nevyšlo.
Otec přecházel z jedné strany kuchyně na druhou a přemýšlel.
"Odpoledne něco vymyslím. Jdi do svého pokoje se připravit. Jedeme do školy na ty zkoušky."
"Ano, ... otče." Odložil jsem příbor a odkráčel do pokoje.

Marinette
Zhluboka jsem se nadechla. Celou noc jsem probděla. Kvůli zkouškám, které mě čekají. Když se učím doma, musím 2× do roka složit zkoušky, kreré mají zjistit, jestli můžu nadále pokračovat v domácím studiu. Počkat! Kdyz nesložím zkoušky, pošlou mě do normální školy. Jej! Kápla jsem na to!
Vyskočila jsem z postele a rychle se oblékla. Vzala jsem si své obvyklé tříčtvrťáky, bílé tričko s potiskem, černé sako a krémové balerinky. Přes rameno růžovou kabelku. Vyčistila jsem si zuby, udělala si vysoký drdol a běžela se nasnídat.
Zhltla jsem ji a utíkala ven, do bílého auta. "Tentokrát, to bude kratší jizda, co, Marinette?" Řekl mi řidič.
"To si piš!" Odpověděla jsem mu nadšeně. 
"Nejsi nervózní?"
"Ani ne." pokrčila jsem rameny. 
"Tak tedy jedeme." Šlápl na plyn a vyjel vstříct betonové džungli

Adrian
Vyrazili jsme, směr škola. Měl jsem v plánu pouze 2 věci. Za prvé, zkazit zkoušky a za druhé, přejít na normální školu.
"Vystupovat!" Řekl mi řidič.
Otevřel jsem dveře auta a vystoupil.
 

Ve třídě už byly nějací žáci. Některé jsem poznával. Chodil jsem s nimi do školky a s nějakými teď na balet. Alya Cèsaire, Nino Lahiffe. Ostatní jména si moc nevybavuji. 

"Adrianku!" Slyšel jsem povědomý otravný hlas .
Vrhla se ke mě a začala mě objímat. Zrovna od ní mi to přišlo nechutné, tak jsem se odtáhl.
"Čau kámo!"
"Nino!" Neztihli jsme si moc popovídat. Zazvonilo a přišla učitelka. Nevěděl jsem, kam si mám sednout. S učitelkou přišla taky dívka s modrými vlasy a pomněkovýma očima. Ne, no to si ze mě děláte srandu, Marinette Dupain-Cheng!
"Třído, tohle je Marinette Dupain-Cheng a Adrian Agreste.
Jsou tu pouze dneska, protože budou skládat pololetní zkoušky. Sedněte si do poslední lavice. Vy si mezitím zopakujete včerejší látku. Tady jsou malé testíky."

Po zkouškách, které jsem podle mého názoru dost slušně podělal, jsem i s Marinette vyšel z budovy. Rozhlédl jsem se. Všude na okolních dobem visely plakáty.

Konkurz na spolutanečnici Adriana Agresta!
Koná se pozítří ve studiu na adrese bla bla bla
Více informací na webu www.adribal.com

Udivuji se že to otec všechno zvládnul během 4 hodin. Musím ho přestat podceňovat.
Marinette stála u jednoho z mnoha plakátů a četla si ho. Nakrčila nos a nasedla do . Jak jinak, to je hold ona. Nic není pro ni dost dobrý.

Marinette

Venku visely nafialovělé plakáty. Přišla jsem k jednomu blíž a prohlédla si ho. No jasně, Adrian. Nic mu není dost dobrý. Tý slávy chce ještě o něco víc. Při pomyšlení na toho spratka se mi udělalo zle a mírně jsem nakrčila nos.
Otočila jsem se na svém mini podpadku a odešla do auta.

...

Doma už byli rodiče. Seděli v obýváku a dívali se na nějaký pořad o vaření. "Ahoj Marinette! Pojď sem, máme pro tebe novinku!" 
Sundala jsem si balerínky a sedla k rodičům na pohovku. Mamka držela tablet a táta se jí díval přes rameno. 
"Pozítří jdeš na konkurz pana Agresta!"
"Neeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeéeeeeeeeeéeeeeeeeeeeeee!" Zakřičela jsem. A chytla se za hlavu.

Jo, trochu nudný, (jako vždy), ale snad budete mít slitování, a budete číst dál. Už 100 přečtení! Vy jste úžasný, lidi!  

Adell055