B - love

21. Kapitola

Marinette pov.

Seděla jsem tam. U jeho lůžka. To kvůli mně tam ležel. To kvůli mně se už 37 Francouzek zabilo. To kvůli mně leží slavný Adrian už 2 měsíce v nemocnici v kómatu.

Doktoři už to chtěli vzdát. Dvakrát. Prý, že už se neprobudí. Já tomu ale nevěřím. Zastavila jsem je. Dvakrát.
Udělám to klidně ještě jednou.

"Slečno, už skončili návštěvní hodiny, musíte odejít." Podívala jsem se na mladou sestřičku.

Sklopila zrak. "Pan doktor má stejné teď přestávku na oběd, tak já vás tu ještě pár minut nechám." Usmála se.

Ráda bych jí úsměv opětovala. Ani nevíte já moc bychom to ona i já potřebovaly.

Odešla.

Chytla jsem ji za ruku. Prohlížela jsem si jeho kamennou tvář. Určitě se probudí. Jednou určitě.

Zavalila mě vlna nepokoje. Co když se probudí a nebude si nic pamatovat?

Co když se probudí a odvrhne mě? Vždyť my jsme spolu vlastně ani nebyli... I kdyby si všechno pamatoval, ztratil kvůli mně 2 měsíce života, možná i víc.

Bude mě nenávidět. Co já tu vlastně dělám? Na tu být jeho otec, jeho rodina, ne já.

Jeho otec... Ten přišel snad jenom třikrát. Taky to vzdal. Je stejný, jako všichni ti doktoři, kteří ho odepsali. Až na to, že narozdíl od nich nevyléčil desítky srdcí. On je tím, který je ničí, zrovna jako to Adrianovo.