B - love

10. kapitola

Marinette
To není možný. Ne. Ne. To ten fracek určitě udělal schválně. Ale musím uznat, že tomu frackovi to dneska slušelo. Ne! Fuj! Marinette nesmíš! Sama sobě jsem si dala pohlavek. Asi to vypadalo dost divně, jelikož na mě všichni zírali.
Um....
"Tak, ehm Marinette, tady máš diplom, že si prospěla a stav se příští středu v 11:15." Řekl nervózně Adrian.
"Jo, jo." Odpověděla jsem bez známky zájmu, vzala si diplom a záhadnou obálku, kterou ani nejmenoval a šla domů.
Venku jsem ignorovala křičícího řidiče, který mě měl odvést domů a šla jsem pěšky.
U školy jsem se na chvíli zastavila. Podívala jsem se na tu krásnou bílou budovu s pilíři u vchodu a se zábradlím tentýž barvy, táhnoucí se podél schodů až nahoru k hlavnímu vstupu.
Sem budu příští rok chodit.
Už jenom 2 měsíce.
Uvědomila jsen si, že nemám žádné sešity, ani aktovku, ani,... vlastně nic!
Sáhla jsem do taštičky pro peněženku. Kolik pokladů je v ní?   204€.
Neptejte se na  mé kapesné na týden, prosím.
Mohlo by to teoreticky stačit.
Zašla jsem do papírnictví. Zakoupila jsem několik sešitů s mickey mousem, pusheen, atd. Pomůcky do penálu a spoustu dalších věcí, kterými vás nebudu nudit.
Po příchodu domů, jsem si věci vybalila a naskládala do skříně.
Ozvalo se cinknutí mobilu. Už to vidim. Unknown píše: otoč se. A potom mě zabije...
Asi bych měla přestat číst horory... možná.
Vážně to byl unknown, ale máma má nové tel. číslo a řekla, že mi napíše: kámen.
Ano, nic lepšího nás nenapadlo. S mamkou je občas sranda, ale jenom občas...
I táta se občas odváže a sundá z obličeje kamenný výraz.
Vysunula jsem šuplík s papíry a podívala se na plakát s údaji o soutěži v breakdancu. Je dnes večer. Už jsem se někde dlouho nebyla podivat.
Choreografii vymyslím na místě, improvizace, lidi!
V 18:30 odchází rodiče na nějaký banket. To znamená, ze doma jsem zase sama! Nutella a croisant asi tentokrát nebude, ale tanec taky není špatný.
Je 16:45, takže mám, em... nechce se mi to počítat, prostě ještě nějaký čas, jelikož soutěž začíná v 20:12. Jo, je to pěkně hloupý čas, ale co čekáte od lidí, kteří nemají co dělat, a tak tancují ve stanici metra... Mě se samozřejmě netýká. :P
Po odchodu rodičů jsem si namalovala masku, rozpustila si vlasy, vzala si na sebe breakdancove oblečení a pomalu vyrazila do metra.
Uvnitř bylo už spoustu lidí.
Za pódiem byly menší šatny, kde jsem si jako minule odložila věci.
Chat Noir nebo jak si říká, už tam byl, opět se culil, jako sluníčko na hnoji.
Protočila jsem panenky a nandala si taneční boty. Soutěž pomalu začínala. Já měla byt 7. z 15, ujde.
Samozřejmě všichni tančili strašně, až na mě a jednu zákeřnou dívčinu. Říkala si Volpina. Nekoho mi připomíná. Hnědé vlasy, až do červena, brýle... měla na hlave oranžovou kapucu od mikiny s rádoby liščími oušky, hnědé tepláky a tenisky. Ta tancovala skoro stejně dobře, jako já... mrška.
"Volpina":

"Ladybug":

Tentokrát to bohužel breakdance nebyl, byl to hip hop, ale to nikomu nevadí...

Tak, snad se kapitola aspoň trochu libila. Byla trochu nudná, ale blížíme se k té zajímavé části. Víc prozrazovat nebudu.
Chyby ignorujte. :)
Adell055🐞