B - love

11. kapitola

Adrian (Chat noir)
Ladybug, ach ta sladká ladybug. Zase zaválela. Tý Volpině to natřela. Stopro vyhraje m'lady.
"Tak, máme tu vítěze," začal moderátor,  "bylo to těžký, ale porota rozhodla." Zamrazilo mě. Že by nakonec nevyhrála?  Ne, vždyť byla mnohem lepší! "A na prvním místě se umístila..." moderátor schválně udělal dlouhou pauzu. "Tak už to vyklop!" Ujelo mi. Ups.
"Dobrá tedy. Vítězem je Volpina!"
"Cože?! Ladybug je tisíckrát lepší,  než ta divna liška. Vždyť, vždyť..." to bylo asi už příliš. Podíval jsem se na Ladybug. Usmívala se, dojatě. Taky jsem se usmál. Najednou mě někdo vzal za kapucu a surově mě táhl ven.
"Hej! Pust!" Vzpouzel jsem se. Ten někdo mě vyvláčel po schodech nahoru a nechal mě na ulici. Asi ochranka. Tak co nadělám.
Vydal jsem se pomalým krokem domů. Když jsem vyšplhal po předem připraveném laně, které vedlo do mého pokoje.
Umyl jsem si obličej a převlíkl se do pyžama.
Středa, Adrian
Ráno. Opět. Bohužel. Aggrhh!
Vstal jsem z postele a byl líný se obléct. Tak jsem se pomalu šourat dolů po schodech. Udělal jsrm si kafe a namazal si toast. Sedl jsem si ke stolu a začal přemýšlet. Ladybug je nějaká divná. V poslední době pořád dostává 2. Místo a občas ani to ne.
Vůbec se chová divně. Vůbec nereaguje na mé poněkud "flirtovní" chování. Mě přece nikdo neodolá. Jak říká můj otec. Všechny ty "nechytré" dámy, které věří v můj falešný úsměv na plakátech a v módních časopisech, jsou stejně na nic.
Jo, náladu dobrou nemám. Dneska má přijít Marinette. Musím uznat, že mě celkem překvapila tím, že po mě nešílí.
"Adriane! Pohni!" Nathalie...

"Už jsme tu" vystoupil jsem z auta a utíkal do studia. Mari už tam čekala.
Měla vysoký drdol, cerny crop top, leginy a kolem krku obojek.
Páni, ta je krásná, skoro jako Ladybug.