B - love

18. Kapitola

Adrian
Nešlo mi to do hlavy. Marinette? Určitě jsem se spletl. Nikdy jsem její dům moc nezkoumal. Může to být úplně jiný dům, který tomu jejímu pouze podobný.

Jak ale vysvětlíš tu pekárnu?

Zase mluvím sám se sebou...

Adrian - v normální podobě, další ráno
Otcův řidič mě vysadil před Pařížskou střední. 1. Září, jak krásné datum. (pozn. Autora - Jungkookie má narozky, fakt úžasný datum❤)
Nino na mě čekal před třídou. Byla tam jen jedna, celkem lehký ji najít.
Sedli jsme si do přední lavice. Nino měl trochu kecy, ale ty má on vždycky, jde jen o zvyk.

Zamával jsem usmívající se tmavovlásce. Sedla si s Alyou po boku hned za nás.

"Hej, Alyo, přečetla jsi toho Jeana de la Fontaine?" Otočil se Nino.

"Koho že, jestli jsem přečetla?"

"Ty bajky, Danleyová to říkala na konci roku."

Přestal jsem ty dva poslouchat a podíval se na Marinette. Čmárala si do sešitu. Krásně kreslí.

"Alyo, ukážeš mi kde jsou záchody, pls?" Zeptala se.
Obě se zvedly a odešli ze třídy.

Ověřil jsem si, jestli mě nikdo nepozoruje a sáhl po sešitu. Prolistoval jsem ho. Má opravdu originální nápady. Na poslední straně, byly ještě nedodělané červené šaty s černými puntíky.

Není to to divný, náhodou??

Nad kresbou bylo zvýrazňovačem obtažené datum 26.9.

Já ti říkal, že si blbej jak poleno, nevidíš to?!

Uvědomil jsem si, že moje podvědomí měli celou dobu pravdu. Mé tušení bylo správné.

Marinette mi vytrhla sešit z ruky a dala mi facku.

"Není to trochu přehnaná reakce, děvenko?" Mnul jsem si tvář s červeným obtiskem ruky.

"To jsou soukromé věci!"

"Mimochodem, krásně kreslíš. Jestli chceš, můj otec ti je může nechat ušít."

"Hele, nezapomínej, že ty tu nejsi jediný, kdo má slavný rodiče. Kdybych chtěla, udělám si to taky." Nafoukla tváře a založila ruce.

"Ještě si dupni, a bude to ideální." Uchechtl jsem se.
Vrazila mi další facku.

"Příště si rozmysli, co vypouštíš z pusy, kamaráde."