B - love

14. kapitola

Marinette
Je mi celkem zvláštní, že se teď s Adrianem kamarádíme. Jako malí jsme sice byli spolu úplně pořád, ale teď je to něco jiného. Třeba, čistě teoreticky by z toho mohlo časem vzniknout něco víc, než jen tohle. Ale co to zase melu! Vždyť jsme se teprve teď zkamarádili.
Já jsem příšerná... Vážně příšerná! Teď se musím hlavně soustředit na tu zmrzlinu. "Proč jsi tak potichu?" Co mám říct? No přemýšlím o tom, jak s tebou chci chodit! To je kravina. "Nikdo přece neplánuje vraždu nahlas?" Větší blbost mě napadnout nemohla. Teď si bude myslet, že jsem na něj pořád naštvaná. Vždyť táta se taky vždycky naštve, když mu něco podobného řeknu, nemůže být jiný. Rozesmál se. Překvapeně jsem se na něj podívala.

"Jakou si dáte, slečno?" Zeptal se pán ve stánku.
"Karamelovou."
"A vy pane?"
"Taky."
"2€ 50 centů, prosím."
"Já to zaplatím." Adrian vytáhl narvanou peněženku a vytáhl peníze.
Dívka, zřejmě na brigádě nám podala zmrzliny.
"Vidíš, Agatho, taky by sis měla konečně někoho najít." Řekl jí muž. Dívka se zamracila.
"Ne, my-" Adrian mi zacpal pusu. Usmál se, pustil mojí pusu a tou samou rukou mě objal kolem pasu.
Koukala jsem, jako dřevěná. "Neboj se, jednou se ten pravý najde."

"Ty imbecile! Ty hnusnej, perverzní debile!" Vykřikla jsem na něj, když už jsme byli dál."Co to mělo znamenat?!"
Lidé se za námi otáčeli. "Pšššt." Zašeptal nervózně. Vytáhl telefon a někomu začal psát.
"Jako fakt? Teď?"
Vy jste jako manželé po 30 letech." Zasmála se přicházející Alya. "Kde je Nino?" Zeptala jsem se.
"Šel si pro peněženku, nechal ji doma."
"To je ale romantik..." Zašeptal Adrian.
Drkla jsem do něj. Alya se uchechtla.
"Já jdu zavolat Ninovi, kde se tak toulá. Tak zítra, Kočko. Čau Adriane."

Tak jsem si myslela, že budu psát často, ale odjíždíme jsme na Bali, takže nebudu VŮBEC psát.
Tak možná v srpnu.
Adell055