B - love

2. Kapitola

Marinette
Konec mého utrpení! Nebo alespoň pro dnešek. Vyběhnu ven z té budovy strachu a utrpení a utíkám do auta.
"Ahoj!" Pozdravila jsem nadšeně řidiče.
"Nějaká šťastná na to, že tě ještě čeká učení." 
Plácla jsem se do čela. Řidič se pouze usmál.
"To mě nenechají ani vydechnout?" zastěžovala jsem si a zadívala se z okna.

...

Vstoupila jsem do bytu a pokusila proklouznout nahoru do pokoje, abych se nemusela učit. Třeba si na mě ani nevzpomene...
Už jsem běžela po schodech do svého pokoje. Jo! Povedlo se mi to!
"Marinette? Kam to jdeš?" No potěš koště, ta stará rašple mě (zase) načapala...
Ty seš tak nevzdělaná, Marinette! Přece musíš vědět, že tý 70. -ti letý babce nikdy neutečeš!"
Hubovala jsem si.
"Vždyť já už jdu." Řekla jsem otráveně a následovala rašpli.

Adrian
"Tak, pro dnešek to stačí, lidi!" Zavelela Suzy.

Převlékl jsem se a vyběhl jsem z budovy.
Nasedl jsem do černé limuzíny a jel domů.

Další den - Adrian
Otevřel jsem oči. To je zvláštní, nezvonil mi budík a ani Nathalie mě nevzbudila. Podíval jsem se na hodiny, jestli jsem se náhodou neprobudil o něco dřív.
Právě naopak.

Vstal jsem a vyšel na chodbu. Slyšel jsem ze zdola otce, jak se s někým hádá po telefonu.
"To snad není možný!? Kde mám teď hledat Adrianovi náhradní spolu tanečnici!?" Tanečnici? Vždyť mám Suzy!
"Nashledanou!" otec třísknul telefonem a já opatrně sešel schody. "Co je se Suzy?" Zeptal jsem se nejistě.
"Oh, Adriane. Pojď si sednout." Řekl mi otec a nabídl mi místo na pohovce. Sedl si vedle mě. To normálně nedělá. Musí to být něco hodně závažného...

"Víš, jak včera jela Suzy se svým tátou k zubaři? Její otec pospíchal a dostal na mokré vozovce smyk." Byl jsem zděšený. Umřela snad?
"Žije?" Zeptal jsem se váhavě.
"Ano, ale museli jí amputovat 1 nohu, takže je pochopitelné, že nebude moct tančit, možná ani chodit."
"A co její otec?" Draly se mi slzy do očí.
"Ten bohužel na místě zemřel. Auto bylo převrácené vzhůru nohama a-" 

"Dost!" Zakřičel jsem. Nedokázal jsem to už poslouchat. Se slzami v očích jsem se svedl z pohovky a odešel zpět do svého pokoje. Sedl jsem si ke stolu a vložil tvář do dlaní.

Adell055