20. Kapitola

218 13 5
                                    

Beruška mě pohladila po tváři a věnovala mi krátký, smysluplný polibek.

Vzdálila se ode mě na takovou dálku, že jsem viděl jen obrys jejího těla.

Vracela se. Ovšem už ne jako Beruška.

Marinette ke mně natáhla ruku. Všiml jsem si jejích nalakovaných dlouhých nehtů.

Stojí kousek od mých nohou. Uvědomuji si, že celou dobu vlastně ležím.

Pokouším se zvednout. Něco mě drží a já se nemohu pohnout ani o centimetr.

"Adriane, musíš se probudit."
Marinette promluvila.

Chtěl jsem jí říct, že jsem vzhůru, ale nedokázal jsem ze sebe vydat ani hlásku.

Otevírám ústa na prázdno. Nic.

Poslední, co jsem viděl, byl Marinettin pomalu se vytrácející úsměv.

B - loveKde žijí příběhy. Začni objevovat