Ze začátku to nestojí za nic,ale nelámejte nad tím hůl a pokračujte ve čtení,časem se to zlepší❤
Většinou to bude z pohledu Káji (mého). A ano píšu za sebe,tak se nedivte. Do komentářů dávejte otázky na konkrétní osoby,udělám něco jako ask postav,už...
Stále z pohledu Vadima Probudil jsem se celkem pozdě. Asi okolo 13h. "No doprdele, musím jet pro Kájinku!" zaklel jsem nahlas a rozespalý jsem začal vyšilovat.
Uklidnil jsem se, když jsem se koukl na levou stranu postele blíž ke dveřím. Vedle mě si spokojeně spala Kájka. Okamžitě jsem jí musel obejmout bez ohledu na to, jestli jí vzbudím nebo ne.
Z pohledu Káji Okolo 11 odpoledne si pro mě přijel Vláďa. Vypadal hrozně nevyspale. Taky když jsme dojeli domů, tak jsem ho okamžitě poslala spát.
Tak nějak jsem zjistila, že nikdo není doma. Vydala jsem se k Váďovi. Naštěstí tu byl, ale ještě spal. Rozhodla jsem se tedy, že mu udělám příjemné probuzení jako on mě v nemocnici.
Lehla jsem si k němu a čekala jsem než se probere. Určitě s Vláďou ponocovali, protože jsem čekala 2 hodiny než se probudil. No spíš hodinu, protože polovinu času jsem prospala.
"No doprdele, musím jet pro Kájinku" tato slova mě donutila se probudit, ale dál jsem dělala, že spím.
Váďa mě hned objal tak pevně, že jsem skoro nemohla dýchat, ale objetí jsem mu ještě dokázala opětovat. "Pane bože, ty jsi tady!" křičel Váďa mega šťastně.
"Ano, já jsem tady. Ty jsi tady a Vláďa tady je taky, ale chybí mi tu můj jednorožec" udělala jsem smutnou. Šťouchl do mě a usmál se. "Musím ti rychle něco ukázat!" křikl na mě.
V tu chvíli mi přišel, jak kdyby jel na heráku nebo něčem takovým. Vzal mě za ruku a táhl mě na zahradu. Dovedl mě ke stromu, na kterém byli přidělané 2 houpačky a nahoře posed.
On ví, že jsem vždy chtěla nějaké odpočinkové místo pro dva. Dvě houpačky a dva podsedáky na stromě. Vždycky jsem chtěla zažívat romantické chvilky na houpačce. Tak jako oni.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Objala jsem ho a děkovala mu. Koukala jsem na houpačky a představovala si, co všechno na tomto místě zažijeme. Ale najednou jsem viděla jenom černo černou temnotu..
Cítila jsem silný stisk na mém zápěstí a nechala jsem se vést. Někam jsem došla a ta temnota najednou ustoupila. Viděla jsem trochu rozmazaně, ale to se za chvilku srovnalo.
Vedle mě stál Váďa se šátkem v ruce a přede mnou byly ocelové dveře s klíčem v zámku a nápisem "Madroom". Koukla jsem se na Váďu a ten mi pohledem naznačoval, ať jdu dovnitř.
Tak jsem tedy vešla. Vevnitř byl stůl a nějaké skříně. Ze stropu visely biče a provazy. Okamžitě mi došlo, kde se právě nacházím.
"Ach Váďo, je to děsivý. Takhle se mi to líbí!" křikla jsem a znovu jsem ho objala "to ty sám?" zeptala jsem se, když jsem se odtáhla. "Ne, Vláďa mi pomáhal" uculil se.
Myslela jsem, že umřu ze všech těch překvapení. Opustili jsme sklep a šli jsme zase nahoru.
Během naší prohlídky zmizela dodávka, takže předpokládám, že Vláďa odjel. Toho musíme využít, když jsme tu sami.
"Dáme filmový maraton?" vyhrkla jsem ze sebe s nadšením. "To si piš!" odpověděl Váďa a šli jsme si lehnout k němu do pokoje. Vzal flashku a dal jí do plazmovky, kterou má v pokoji.
Pustil tam nerve: hra o přežití. Do poloviny filmu bylo ticho. "Kájo?" zeptal se vážně Váďa a prolomil to ticho, které mezi námi panovalo. "Ano, Vádí?" odpověděla jsem s mírným strachem v hlase.
"Co si mi to chtěla říct v tý nemocnici?" vydal ze sebe a já nevěděla, co mu na to říct. "Já jen, slyšela jsem každý slovo, který si mi v nemocnici řekl" koukla jsem na něj koutkem oka a zpozorovala jak zrudnul.
"A?" zpanikařil. "Chtěla jsem vědět, jestli je to pravda" řekla jsem s klidem. "Noo.." nestačil nic říct, protože se rozletěly dveře, ve kterých stál..
606 slov
To byste chtěli vědět co? Smůla,ani já sama to nevím xd teda vím,ale budete si muset počkat do příště :33
