Youtube SQUAD | VADAK, MenT, Vidrail, Vláďa, Martin,..

★A teď doopravdy★

Otevřela jsem oči a začala se rozdýchávat. Celá spocená jsem zjistila, že jsem pořád ve svém pokoji. Hodiny ukazovaly 6 ráno.

Uf, byl to jen zlý sen. Dost reálný zlý sen.. Zvedla jsem se z postele a šla se osprchovat. Po sprše jsem se vrátila zpět do pokoje a šla si k šatníku zvolit oblečení na dnešní akci.

Vybrala jsem si maskáčové tepláky a stejně tak sladěné tričko. Na tričko jsem si natáhla neprůstřelnou vestu.

Nikdy nevíte. Nakonec jsem si přes hlavu přetáhla dlouhou černou mikinu s kapucí. Chystala jsem si věci, které využiju na dnešek.

Z pohledu Martina
Vstal jsem kolem dvanácté. Hned jsem vyskočil a vzal si připravené černé kalhoty s tmavě modrou mikinou.

Hrozně mi ten krypl chybí. V životě jsem nad tímhle ani neposmyslel, že by se něco takového mohlo stát. Ba i že by mi tak moc mohl chybět.

Z pohledu Káji
Už je jedna pryč. Domlouváme se na posledních plánech co a jak uděláme. Připravujeme si věci a bereme to naprosto seriózně.

Za kalhoty jsem si strčila revolver a pod mikinu ukryla AK. Už za hodinu nasedneme do auta a pojedeme. Ale ještě pořád máme hodinu, kterou využijeme na přípravy.

O hodinu později
Konečně jsme šli do garáže. Ještě jsme se dohodli, že pojedeme ve dvou autech. Protože nás je šest a do jednoho auta se vejde pět lidí.

Navív jestli zpátky povezeme i Váďu, tak zabere nejmíň tři místa. Honza si vzal svoje auto a k němu jsem si sedla já s Adamem.

Do auta, které bývalo Carrie si sedl Vláďa, Niki a Martin. Honza vyjel první a já ho navigovala kam má jet. Celou cestu za námi jel Vláďa.

Jeli jsme kolem toho parku, hned jsem to tam poznala. Naváděla jsem ho cestou, po které jsem sledovala toho kluka.

Už jsme byli na pokraji toho lesa, ve kterém jsem se minule nacházela. Kluci zaparkovali, protože skrz stromy bychom neprojeli.

Vylezli jsme z aut a vzali si zbraně. "Pojďte za mnou" řekla jsem klukům a Niki. Po cestě jsem radši dělala navaděcí stopy, abysme se neztratili.

Vytáhla jsem mobil a zkoumala na fotkách nějaké podrobnosti, které bych mohla vidět v reálném životě. Mám mizerný orientační smysl.

V mobilu jsem viděla červenou stužku na stromu. Ohlédla jsem se a na jednom ze stromů byla. Nacházela se od nás asi 20 metrů.

"Tudy!" zakřičela jsem a rozeběhla se k tomu stromu. Došli jsme tam. Radši jsem se ještě přesvědčila, že jsme všichni.

"Hele, támhle něco je!" křikl Adam a všichni jsme se otočili tam kam směřoval jeho prst. "To je ono!" křikla jsem. Šli jsme potichu a pomalu k tomu bunkru.

Vypadlo to spíš jako zdevastovaný kvádr s rozpadlou střechou. Vytáhli jsme si menší zbraně a drželi je před sebou a blížili se ke dveřím.

Musela jsem využít toho, že jsme ještě živý a vyfotila jsem si Adamovi ruce s namířenou zbraní. (Média)

Mám hold cit pro focení. Uložila jsem mobil a dala se do stejné pozice jako předtím.

Z pohledu Vládi
Sice si převzala velení, ale první jí jít prostě nenechám. Bůh ví co nás tam čeká. Dveře byly zamčené, tak jsem je vykopl. Bylo tam několik místností, tak jsme se rozdělili.

Předávali jsme si důležité informace přes vysílačky. Nikdo nikde nebyl. Připadalo mi to divné a podezřelé.

Chtěl jsem jít za Kájou. Říct jí, že tu nikdo není a je to beznadějně. Otočil jsem se od okna a chtěl jsem jí jít hledat. Ale ve dveřích mě zarazilo..

575 slov

Big surprise😍,uctívejte mě💜