Mrazivé letiště na Sibiři

175 8 4
                                    

Na malém, pochmurném letišti uprostřed Sibiře (a ničeho) téměř nikdo nebyl. Turisté sem nelétali a místní měli jiné starosti - jako například neumrznout a uživit rodinu. 

Ale dnes byla ranvej přichystaná na přílet letadla. Čekala na něj jediná dívka, drobná blondýnka, asi tak patnáctiletá. I v celkem jasném a, alespoň na místní poměry teplém dni, se mírně třásla zimou. Přistěhovala se do tohohle proklatého těžařského městečka už dávno, ale na ty teploty si ještě nezvykla. A, díky bohu, pomyslela si, když uslyšela zvuk přistávajícího letadla, už si asi ani nikdy nezvykne.

Ne že by se jí odtud nechtělo vypadnout, ale celá ta záležitost s mezinárodní školou byla nějaká divná. Jenže těžko vzdorovat nadšené matince...

A kdo ví... Něco jí říkalo, že na ni čeká něco zvláštního.

A hele, letadlo už přistálo! Letuška sešla dolů po schůdkách.

,,Slečna Annabell?" optala se.

,,Ano, to jsem já," přisvědčila opatrně dívka. Se svým neobvyklým jménem už si toho dost užila. Ale letuška jí jen pokynula, aby ji následovala, a sama vplula do kabiny.

Blondýnka vstoupila za ní a když uviděla interiér, zatajil se jí dech. Letadlo, kterým sem před lety přiletěla, se mu nemohlo ani zdaleka rovnat. Opatrně se posadila na na jednu ze sedaček, jako by se bála, že ji zničí. V měkkém polstrování skoro celá zmizela.

Než bys řekl „Škola svatého Matyáše," motor naskočil, A letadlo se zvedlo do vzduchu. Trup se začal otřásat a dívka obrátila mírně vylekané zraky k letušce.

,,To je v pořádku, každé letadlo při startu trochu vrčí. To nevíš? Půjdu ti udělat čaj, chceš?" uklidňovala ji žena. Annabell kývla, že čaj chce, a v duchu si pomyslela, že se ten nespolehlivý stroj přece jen neměl tolik třást.

Neměla však obavy jen z letu, mnohem více se bála nové školy. Zapadne mezi spolužáky? Půjde jí učení? A konečně, bude v té mezinárodní škole vůbec někomu rozumět? To poslední bylo více než opodstatněné, v Rusku se výuce jazyků nepřikládal moc velký význam... Napila se doneseného čaje a ten ji, spolu s monotónním letem, brzy ukolébal ke spánku.

....................


Tohle je můj první příběh, takže doufám, že se to bude někomu líbit. Jinak bych byla moc vděčná za zpětnou vazbu. Předem děkuji za přečtení i komentář.

PS: Tahle kapitola je na rozjezd, další budou delší.

Království KruhuKde žijí příběhy. Začni objevovat