Království Kruhu

2. Kapitola

No, tak čaje se asi nenapijeme, pomyslela si Kaira. Ještě že ji na to Adam upozornil, nechtěla by prospat celý let. Ale co ted' budou dělat?

Podívala se na Adama, aby zjistila, co dál,ale chlapec jen pokrčil rameny. Protočila oči a posunkem mu ukázala, že budou spánek jen předstírat. Vypadalo to jako schůdný plán, a tak Adam neměl námitky.

Kaira se zavrtěla na sedačce tak, aby se zdálo že právě usnula, ale zpoza přivřených víček se rozhlížela po svých budoucích spolužácích. Někteří, mezi nimi i Adam, jí připadali zvláštně povědomí. Jako by je už dávno znala....

......................

Letadlo bylo tiché, tedy většinu času. Ticho se však změnilo ve špatně potlačovaný hysterický pláč ve chvíli, kdy nastoupila na kluka ostříhana dívka, oblečená cela v černé. Z jejího přerývaného vzlykotu Kaira usoudila, že trpí panickým strachem z výšek. Když nastartoval motor, obrátila dívka oči k nebi a začala odříkávat cosi, co znělo jako modlitba. Zvláštní však bylo, že ani tento výstup ostatní nevzbudil. Naopak, i ona krátkovlasá dívka asi po půl hodině usnula usnula.

Když letuška ohlásila mezipřistání v Londýně, Kaira i Adam se potichu zaradovali. Konečně někdo, komu budou rozumět! Za chvíli vstoupili do letadla dva chlapci. Z jejich rozhovoru bylo poznat, že se jmenují Petr a Daniel. Ten, který se představil jako Daniel, vypadal už od pohledu zvláštně. Vlastně vypadal úplně obyčejně, ale jeho oči jako by se dívaly a neviděli, ne to, co vidí jiní lidé. Přejížděl obličeje ostatních dětí pohledem, ale na žádném z nich se nezastavil.Přestože šel volnou uličkou a nekulhal, občas se ušklíbl nebo sykl.

Zatímco míjel Kairu, podíval se jí do očí a ona měla rázem pocit, že tenhle kluk jí vidí až do duše. Ale nebála se ho, to ne. Jeho pohled jí připadal podivně známý a uklidňující. Pak sklouzl očima vedle a ona pochopila, že stejným způsobem zkoumá i Adama. Okamžik porozumění pokazila letuška s dotazem, zda je v pořádku. Daniel jí odpověděl jen pokývnutím.

Když se usadili, Petr neodolal a zeptal se znovu. Tentokrát byla odpověď jiná:,, Vím že ti budu připadat jako blázen, ale můžou za to emoce a silné citové vazby všude kolem. Vím, že mi nevěříš, ale zrovna z tebe to sálá na sto honů." pousmál se Daniel. Petr mu opravdu nevěřil, ale v tu chvíli mu padli oči na dívku, která spala přes uličku a zatočila se mu hlava. Přestal vnímat cokoli jiného, dokázal se soustředit jedině na ni. Na její blonďaté vlasy, rozložené kolem hlavy jako svatozář, na její obličej, usmívající se ze spánku a na její drobnou postavu. Cítil, jak ho k ní něco, silnějšího než on sám, silnějšího než gravitace, přitahuje. V ten okamžik už věděl, že ona je druhá polovina jeho duše. Nechápal proč ani jak, ale bylo mu to jedno. Nepřítomně, jako ve snách, vypil svůj čaj. Zbytek cesty uběhl v tichu.