Království Kruhu

4. Kapitola

Na pokojích všichni padli do postele a nezajímali se o nic kolem sebe. Když se ráno probudili, zareagovali všichni úplně stejně. Vytřeštěné oči, otevřená pusa, a vzájemné ujišťování se, že to fakt není sen.

Na tom, že byli na pokojích po dvou by ještě nebylo nic zvláštního, kdyby ty pokoje nebyly tak...divné. Jiné slovo pro to Kaira nenašla.Velký prostor, obrovská okna se sametovými závěsy, spousta výklenků ve stěnách a dokonce postele s nebesy! Seznam by mohl pokračovat donekonečna.

Na nočních stolcích našli papírek popsaný textem v několika světových jazycích. Stálo na něm:

Dobré ráno milí žáci, byla bych ráda, kdybyste se dostavili na chodbu v 8:30. Sdělím vám důležité informace týkající se školy, rozvrhu a Jazyka. Děkuji.

celkem stručný vzkaz, ale výstižný. Co asi tak může chtít? A kdo to vlastně psal?

Jelikož už bylo kolem osmé, tak všichni vyrazili do koupelen. Koupelny byli na pokojích a byly podobně luxusně vybavené jako ložnice. Obsahovaly vanu i sprchový kout. Kaira nechápala, kde na to ta škola vzala peníze.Po překonání mírného šoku a umytí se vydala na chodbu. Spolu s ní se na určené místo doploužili i ostatní spolužáci.

Tam na ně čekala ta slečna, která je včera odvedla na pokoje. Představila se jako Ela a řekla, že momentálně je má na starost.

,, Teď vám ukážu budovu a pak dostanete rozvrhy," pokračovala v jednoduché angličtině. Při řeči rozdávala jakési papíry. Kaira nevěděla, o co se jedná. Papír byl napsaný v její rodné řeči, což jí zmátlo ještě víc. Než začala číst, rozhlédla se okolo sebe. Co kdyby někdo věděl?

Nezdálo se. Tmavovláska nenápadně nakoukla ostatním přes rameno, aby prozkoumala ostatní papíry. Protože byl každý jiný, usoudila, že pozornosti v podobě překladu se dostalo i ostatním. Na všech listech stálo to samé:

Vítejte na Škole krále Matyáše v Království na ostrově Kruhu. Vřele doufáme že se Vám tu bude líbit a mnohému se naučíte. Hlavním vyučovacím jazykem bude náš jazyk Sermone.

S důvěrou ve Vaše schopnosti Vaši učitelé.

Pod tím bylo jiným rukopisem napsáno:

Dobrý den, jmenuji se Ela a v této škole vás mám na starost. Jsem tu jediná, koho znáte a komu na vás záleží.Ti ostatní...Někdo by vás nazval učedníky, někdo má raději, ehm, méně prozaické termíny. Avšak vaše přítomnost tady má svůj důvod - skutečně jste něčím výjimeční. Víc vám říct nemůžu, ale ničeho se nebojte. Učitelé vašim řečem naštěstí nerozumí, takže si tento papír můžete klidně nechat. V průběhu roku se ale naučíte jazyk Sermone, se kterým se tu i mezi sebou bez problémů dorozumíte. Naučíte se ho snadno, už teď ho máte přímo v krvi. Já vám budu pomáhat zvládnout tlak, jazyk i školu. Na zbytku listu je plánek místností, které budete navštěvovat a rozvrh hodin. Nelekněte se, některé předměty jsou velmi podivné. Vyučování začne až zítra. Následujte mě na prohlídku budov a snídani.

Kaira četla poměrně rychle, list měla přečtený mezi prvními.Přemýšlela o té podivné směsce narážek a skrytých metafor, co právě dočetla. Vymyslela si to Ela? Je to celé jenom jeden velký vtip? Podívala se na Elu. Vypadala, že nelže a dá se jí věřit. Je to ale pravda? Minimálně pro tuto chvíli jí museli věřit, už z nedostatku jiných možností.

Ostatní už také dočetli a také zkoumali Elu pohledem. Přestože evidentně došli ke stejnému závěru, nikdo se neměl k tomu, aby vykročil první. Aby položil první otázku.

Podivný tichý souboj vůle trval asi tři minuty. Ela ho s úsměvem pozorovala a byla nepokrytě zvědavá, jak to dopadne. Nakonec se k prvnímu kroku odhodlala Kaira. Nadechla se a vykročila směrem k Ele. Ostatním se viditelně ulevilo a následovali ji.

Jen na Danielově tváří se objevil vědoucný úsměv. On věděl, jak souboj dopadne, ještě dřív než začal. Cítil to.