Království Kruhu

Mlha

Petr stál na místě jako přimražený. Byl si jistý, že tohle byla věštkyně. Ne nějaká laciná pouťová atrakce, ale opravdová věštkyně. Cítíl, jak mu ještě teď přebíhá mráz po zádech, i když se stařena už dávno odbelhala pryč. A to co řekla,... Proč nazvala Annabell zrcadlem?

A do háje, Annabell. Málem by na ni zapomněl, a to jí původně šel hledat. Zavrtěl hlavou a pak se štípl do ruky, aby se probral a nemyslel na něco, co nemůže vyřešit. Rychlé se otočil a s jejím jménem na rtech se rozběhl.

................

Neviděl podivnou mlhu, rozlézající se jakoby odnikud. Neslyšel temné hučení, které se neslo zahradou a rozechvívalo vše živé ve svém dosahu. Nevnímal divadlo odehrávající se za jeho zády. A tím si možná zachránil poslední střípek přesvědčení, že se tu nic neděje.

                       
Jakmile zašel za zatáčku, vyvalila se jakoby odnikud chladná bílá mlha. Vystrkovala svá nehmotná chapadla a zkoumala okolí. Všechen zvuk utichl a vzduch se ochladil. Prastaré stromy se chvěly hrůzou a odtahovaly své holé větve z dosahu té bílé věci. Ne že by se jim to dařilo.

Mlha už je pevně ovinula a teď se natahovala dál - po Petrovi. Chlapec se  zachvěl, když ho dostihla. Přitáhl si mikinu těsněji k tělu a zrychlil. Možná si myslel, že dovnitř hradu se ta protivná věc nedostane.

............

Kaira dorazila dovnitř už dávno a teď pozorovala zahradu z okna. To, co se tam dělo, se jí vůbec nelíbilo. Mlhy sice nikdy neměla ráda, ale tahle byla divná. Když se dívala, jak se rozlézá zdánlivě odnikud a pohlcuje všechno živé....., Běhal jí mráz po zádech.

Ucítila na sobě učitelův upřený pohled a sklopila oči zpátky k čítance. Tupě zírala na náhodnou větu. Přišlo jí, že čtení Erbenových balad se zrovna k tomuto počasí báječně hodí.

.....na topole podle skal,
        Zelený mužík zatleskal.....

Do otupělého ticha Práskly dveře a Kaira sebou trhla. Okamžitě otočila hlavu za hlukem, ale byl to jen Petr. Sice zmrzlý a mokrý od té podivné mlhy, ale byl to jen on. Jen on sám.

.........

Vešel do třídy a zamumlal jakousi omluvu. Automaticky zamířil ke svému místu, ale vzápětí ztuhl, když si uvědomil to samé co Kaira. ....Přišel sám,...přišel bez Annabell.

Rozšířily se mu zorničky a okamžitě se otočil. Chtěl se okamžitě vrátit a přivést ji zpátky. Už vycházel ze dveří, když ji za rameno tvrdě chytila něčí ruka.

,,Ale, ale, kam pak se to chystáme?"
Učitel promluvil a nevypadal zrovna nadšeně.
,,Pán se k nám přišel podívat chtěl by zase odejít? Tak to teda ne, panáčku, tak to teda ne."
Vlastně vypadal přímo rozzlobeně. Hodně, hodně rozzlobeně.
V Petrových očích se objevila jiskra odporu, načež učitel dodal ještě něco:
,,Nebo by se mohlo stát, že by se nějakých pár lidí mohlo nedopatřením znovu blíže seznámit s naším sklepením, že ano."

Ten učitel buďto musel být zamilovaný do Erbenových balad, a nebo to byl prostě blázen. Tak či tak, ten plamen v Petrových očích pohasl a on se poraženě posadil do lavice. Do podzemí už znovu nechtěl a už vůbec k tomu nechtěl odsoudit ostatní. Nepochyboval o tom, že ten učitel by je tam klidně zavřel.

..A snad se Annabell nic nestane...