Království Kruhu

Motivační pohovory 1

Běžely chodbami a zběsile se snažily najít  správnou místnost. Schody braly po dvou a zahýbaly, kde je napadlo. Kaira zalapala po dechu. Přímo před ní se objevila Ela. Kaira nestačila zabrzdit a narazila do Ely. Srazila ji na zem. Obě se zvedaly za země a Ela se zeptala, co tu dělají. ,, Už máte být čtvrt hodiny ve třídě" pokračovala. ,, Když my nevíme, kde to je." odpověděla rozpačitě Kaira. Ela si jen povzdechla a odvedla je do správné učebny. Pak odešla nakopírovat další plánky budovy.

.........

V učebně čekal celkem mladý a sympatický učitel. Dnes už podesáté se představil jako Marek. Pak začal s výukou. Probíral takové ty věci, jako se probírají na každé první hodině cizího jazyka ( jak se jmenuješ, kolik ti je odkud pocházíš.....). Kaira velmi rychle zjistila, že se nudí a co hůř, že tomu rozumí. Vzpomněla si na větu z Elina textu. 

Máte to v krvi....

I když si to nerada připouštěla, asi měla Ela pravdu. Bylo to divné. A znepokojivé. Znovu jí přejel mráz po zádech. Učitel si všiml, že nedává pozor. Zeptal se jí, jestli má něco lepšího na práci, nebo hodlá sledovat výklad. A ona mu odpověděla. V Jazyce. Tentokrát se skácel k zemi učitel.

Třída to vzala jako signál k odchodu. Místo aby se rozešli do pokojů, vydali se hromadně do knihovny a Marion převyprávěla, co bylo v dopisu. 

................

Za týden přišlo to, čeho se všichni děsili. Marek jim při hodině Jazyka ,nadšeně' oznámil, že už mluví plynně a tak mohou přistoupit k prvnímu kolu motivačních pohovorů. Potom ze  sáčku slavnostně vytáhl lístek. Třída zatajila dech. Všichni doufali, že to bude někdo jiný než oni. Ať je to třeba Tristan, zadoufala  Kaira. Toho už víc zkazit nemůžou. Pak učitel přečetl jméno napsané na lístku: ,, Annabell" pronesl slavnostně. Kaira se ohlédla. Bylo jí Annabell líto. Sice jí moc neznala, ale stejně.  ,, Dostav se ve tři před ředitelnu" pokračoval učitel. Annabell zadržovala slzy. Nechtěla být zlá a povýšená jako Tristan s Jane. Přesto ve tři stála před ředitelnou.

Petr bloumal hradem. Chtěl počkat na Annabell, ale ona už byla v ředitelně přes hodinu a půl. Rozhodl se prozkoumat okolí a oklikou se vracel zpátky. Zrovna vcházel do chodby že které vyšel, když uslyšel prásknutí dveřmi. Vzápětí uviděl uslzenou Annabell. Klopýtala chodbou a vzlykala. Opravdu to nevypadalo na pozitivní motivaci. Petr se rozběhl k ní a Annabell se mu zhroutila do náruče. ,, Co je, co se tam dělo?" zeptal se. Annabell se místo odpovědi jen naplno rozbrečela a odmítala promluvit.

Petrovi nepřišlo jako nejlepší nápad vzít ji na ošetřovnu, tak se pomalu vydal k pokojů. Annabell střídavě táhl a nesl s sebou. Brečela tak dlouho, že chtěl Petr dojít pro pomoc. První, na koho narazil, byla Kaira. I přes její protesty ji odvlekl do pokoje, kde seděla Annabell. Měla rudé oči od pláče a celá se třásla. Uklidňovala se ještě docela dlouho. Až pak ji přesvědčili, aby se jim to  pokusila popsat. Dostala že sebe jenom: ,, Bylo to.......hrozný - ne, já nemůžu!" a zase se rozbrečela. Petr s Kairou se na sebe podívali. Očividně jí říkali něco úplně jiného než Tristanovi.