Království Kruhu

Pomoc

Několik vážných mužů sedělo v místnosti, které se nyní říkalo sborovna. Stejně jako místnost, i muži měli mnoho jmen. Lháři, zrádci, podvodníci, poddaní, učitelé...... Byli zabráni do vážné debaty - něco, na čem jim záleželo, se nevyvíjelo podle jejich představ. Jistě, věděli toho hodně, ale měli s tím své vlastní plány. 

Nehodlali zachraňovat ty děti - ony byli jen komplikací v jejich plánu. Zlém a nemorálním plánu, ale to jim nedělalo těžkou hlavu. Stejně tak s nimi nepohnul výkřik, který se rozléhal hradem. Už nechtěli nikoho poslouchat; ani kdyby to byl sám Pán Bůh. Ani kdyby to byla dívka, kterou zradili nejvíc. Dívka, která by měla absolutní právo na jejich životy, kdyby zjistila, co udělali. 

Oni si ale byli až moc jisti svým plánem i sami sebou. Věřili, že jejich plán vyjde a oni šikovně odstraní ten otravný mladý Kruh z cesty. Proto se nezvedli, když Kaira volala o pomoc. Neměli svědomí.

Sice je vázala přísaha, ale tu de facto neporušili. Ještě ne.

.................

Michael se hnal hradem. Letěl by ještě rychleji, ale musel brát ohled na Mayu ženoucí se za ním. A taky nechtěl vrazit do svého otce někde za rohem. Seběhl dolů po několika schodištích. Jediný důvod, proč tu tak dlouho čekali, byla otcova chamtivost. A velikost hradu. Prohnal se několika chodbami, Maya za ním vztekle supěla. Zjevně nestíhala, ale už byli blízko, už jen pár chodeb a schodišť - náhle se Michael prudce zastavil. 

Maya do něj div nevrazila. Jakmile popadla dech, zeptala se, proč stojí. Jo, a taky kam teď. V tom byl právě kámen úrazu. Z místnosti vedlo několik dveří podobným směrem a Michael si nebyl jistý, kterými jít. Nic jí neodpověděl, jen se na ni kouknul pohledem ,neruš a pomoz mi.'  Právě teď se potřeboval soustředit. 

Zahleděl se kamsi do dáli a Maya ho napodobila. Zkoušel si vzpomenout na výkřik, který ho až doposud držel a vedl. Zkoušel si vzpomenout na tu dívku, která volala o pomoc. Nemohl se rozhodnout mezi dvěma východy. Něco ho táhlo doprava, ale nebyl si jistý. Jeho dilema vyřešila Maya. ,,Tudy" prohlásila rezolutně a ukázala na jedny z dveří. Byli to ty samé, na které tajně myslel i on.

Zanedlouho vpadli do velké a tmavé kruhové místnosti. Michaelovi že rtů unikl šokovaný povzdech. Při pohledu na vyčerpané postavy opřené o zeď ho napadlo, že snad museli projít celé podzemí tohoto hradu. Vzpomněl si na legendu, kterou slýchával jako malý. Katakomby pod hradem podle ní byly rozlehlé mnoho kilometrů a vedli z nich jen dva pečlivě střežené východy, aby se daly použít jako úniková cesta. Kdo ale cestu neznal, málokdy se dostal ven živý. Část té legendy byla určitě pravda, jen stráže tu nikde neviděl. 

Konečně se vzpamatoval z šoku, tak se vrhl k nejbližší postavě. Byla to dívka s dlouhými tmavými vlasy - ta, která volala o pomoc. Chtěl ji zvednout a odnést nahoru, ale ona vrtěla hlavou a cosi šeptala. Musel naklonit hlavu blíž, aby ji slyšel. ,,Vezmi Annabell"  dívka  jemně kývla hlavou ve směru, kam se měl podívat. Michael poslechl a zvedl hlavu. Uviděl drobnou blondýnku zhroucenou na podlaze. Sice netušil, co se jí stalo, ale byla na tom špatně. Chodit k ní nemusel, Maya ho předběhla. Už blondýnku jemně křísila a přiváděla k vědomí.

Kolem nich proudili do místnosti další lidé, které přivolal křik. Michael se sehnul a chtěl zvednout tu dívku do náručí. Nechtěla, asi jí to byla trochu trapné - nechat se nosit od úplně cizího kluka. Ale všechno svou zbývající energii vložila do výkřiku, tak neměla jinou možnost. Nakonec se se značnými rozpaky podvolila a Michael ji opatrně odnášel nahoru.