Království Kruhu

Mlha 2

Bloudila lesem. Bloudila už tak strašně dlouho, že se to zdálo jako věčnost. Už byla tma, zima, a hlavně mlha. Jen matně si uvědomovala, že kvůli ní  vlastně zabloudila.

Kvůli ní, a kvůli těm hlasům, které jí prosili, ať je poslouchá,
ať jde za nimi,
a ať je proboha vysvobodí.
Třeštila jí z toho hlava, tak se posadila na chladivý mech a opřela si ji do dlaní, které studily jako led.

Neustálý hukot hlasů, které jako by vycházeli ze samotné mlhy, neustával. Naopak, stupňoval se a stoupal do závratných výšek. Třesoucí se dívce  se z očí spustily horké slzy.

............

Michael vlastně dneska vůbec nechtěl jít ven. Chtěl zůstat ve svém pokoji a trucovat - kvůli otci, kvůli chůvě, kvůli Kruhu v nepřátelském hradu a vlastně kvůli celému světu, který se proti němu spikl.

Ale to ne, to by nebyl jeho otec, kdyby ho neposlal někam na ,důležitou misi',  jak znělo oficiální pojmenování. V jiných podmínkách by se tomu říkalo ,odvádět špinavou práci'.
A tak se Michael celý zmrzlý a promočený plížil lesem padesát kilometrů od domova a předstíral, že hledá svou bývalou chůvu.

Když vešel do mlhy, okamžitě ho začala bolet hlava, takže mu chvíli trvalo, než si uvědomil, o co jde. Věděl, že mu o tom chůva vyprávěla, ale že by to byla doopravdy mrtvá  mlha ( tedy vlastně neklidní duchové), tomu se zdráhal uvěřit. A navíc by bylo zapotřebí zrcadla....

Náhle se mu téměř  zastavilo srdce a nenápadný šepot  v hlavě se změnil v křik. Větší šok v životě nezažil, než když uprostřed té nervy drásající masy zlověstných duchů uviděl mladou dívku s povědomými blonďatými vlasy.

Plavovláska si zoufale tiskla ruce ke spánkům a z očí jí kanuly slzy.
Michael si v tu chvíli uvědomil dvě věci: zaprvé, ta holka je zrcadlo světů, a zadruhé, musí jí odsud dostat a to hodně rychle. Nebo se zblázní.

Přešel k ní a nepatrně se otřásl, když procházel skrz nehmotné postavy. Sehnul se a zatřásl s jejím ramenem - při bližším pohledu si všiml, že jí  z pod nehtů prýští kapičky krve. Nereagovala. ,,Hej" znovu s ní zatřásl, tentokrát silněji. ,,Hej, probuď se, musíme pryč!"

A malá část jeho duše se vyděsila ještě víc, když k němu dívka zvedla své pološílené oči.

Když ji odváděl pryč, mlha se táhla za nimi - duchové se nechtěli vzdát svého zrcadla.

.............

Michael rozdělal oheň hlavně aby mu pomohl rozptýlit mlhu. Až později si všiml, že ta drobná blondýnka, která teď seděla vedle něho, je promrzlá na kost.
,,Tak," řekl, zatímco přikládal do ohně další klacek ,,jak se jmenuješ?" Dívka na něj jen upřela své ledově modré oči.
Michael si povzdechl. ,,Neboj, já ti neublížím. Vážně ne. Jenom tu s tebou počkám, dokud pro tebe nikdo nepřijde, anebo tě odvedu domů, jak budeš chtít..." Pod tíhou jejího pohledu nechal větu zmizet ve ztracenu.
Uvědomil si, že plavovláska je vlastně sotva o rok mladší než on. Rozhodl se, že se nejprve představí sám - třeba bude působit důvěryhodněji.
,,Já jsem Michael. Řekneš mi teď svoje jméno prosím?" zeptal se.  A její hlas zněl jako zvonkohra, když odpověděla: ,,Annabell. Jmenuji se Annabell."