Thamis - příběh Dračí jezdkyně ✔️

28.Kapitola

Neithir

Prohnu se v zádech a bolestně zařvu. Vycením zuby na neviditelné nebezpečí a snažím se ze všech sil udržet cizí mysl dál od té mé. Jistě, už jsem se s dobýváním mysli setkal, ale tohle bylo zvláštně jiné. Jakby mi mozek prošpikovalo tisíce malých nožíků. Nevnímám nic kolem mě. Ani vyděšený křik lidí pode mnou.

Co mě vrátí jednou půlkou vědomí do reality je skutečnost, že na mě Thamis volá. V mysli doslova strachy řve. Chci jí odpovědět, říct jí že jsem v pořádku... i když nejsem. Těsně nad zemí se mi proti vůli napnou křídla a mě dojde, že jsem selhal. Že se mi ten dotyčný opravdu dostal do hlavy. S posledními zbytky vlastní vůle dosedám na zem a naposledy se dotýkám Thamisiny mysli.

***

Zdravím tě Neithire, zlatý jako slunce. Líbí se mi to. Ač jsou lidé dost prostomyslní, tohle se jim docela povedlo. odmlčí se hlas, který doléhá na mou mysl jako prudce tekoucí řeka. Vyplavuje z mého těla veškeré pocity a myšlenky. Také se jim povedlo zabít spousty tvých přátel. pronese hlas s nebezpečně podmanivým tónem. Kdo jsi...zašeptám podivně slabým hlasem. Nejspíš způsobený vyčerpáním po vpádu do mé mysli. Už se tu nachází asi půl hodiny, celou tu dobu si jen prohlížel myšlenky a vzpomínky. Teprve teď promluvil.

Ten kdo pomáhá.... i tobě mohu pomoci, když budeš chtít. Zavibruje neznámý hlas v mé už dost rozbolavěné hlavě. "
Nepotřebuju pomoc, jsem drak! Ať se stane co se stane zvládnu to sám, nejsem malé dráče. Takže bych ocenil kdyby jsi vypadl z mé hlavy a už se nevracel.Zavrčím a dám do těch pár vět veškerou svou zlost na toho člověka... pravděpodobně člověka.

Ty možná pomoc nepotřebuješ, jsi přeci drak! Ale co Thamis? Ta dračice přece není.Tahle věta ve mě zanechá stopu ještě na pořádně dlouho. Jako kdyby mi ji někdo pořád pouštěl dokola. Té se nedotkneš nebo si to s tebou vyřídím. zabručím potichu a připojím k tomu i pár rozzuřených pocitů. Opravdu? Vždyť si se nedokázal ubránit ani sám. A to jsi drak. posměšně promluví člověk v mé hlavě. Co chceš?Rezignuji... Tebe, tebe a Thamis, chci aby jste mi přísahali věrnost a potom dělali co budu chtít.

Ne.Odmítnu bez přemýšlení, ale hlas se stále nevzdává. Jsi si jistý, že chceš kvůli své hrdosti zahodit Thamisin život?Vyhrkne a já se musím opravdu zamyslet. Co jiného mi zbude? Co budu muset dělat. odevzdaně si povzdechnu. Neudělal bych to. Raději bych zemřel, ale co Thamis? Nemohu dovolit aby zemřela, aby se jí něco stalo... Pomoci mi získat Alagaesii a respekt, všichni se už poddali, zbýváte jen vy dva. Nebude to žádná ostuda! Naopak, udělám z vás jedny z nejvýše postavených. Všichni se vás budou bát a obdivovat. Copak to nechceš! Takhle by se mělo k jezdcům a drakům chovat. odmlčí se hlas. Aby to bylo ale fér, dám vám dva dny na rozmyšlenou... jako ostatním. S těmito slovy hlas i přítomnost té osoby zmizela z mé hlavy.

***

Jsi v pořádku? Byl jsi mimo... Rozmrkám se a jen co zaostřím všimnu si, že stojím pořád na stejném místě. Někde za mnou si hrají děti a přede mnou stojí sněhobílá dračice s ledovýma očima. Jak dlouho? Zeptám se zmateně a přitom stočím hlavu k obzoru. Slunce je pořád stejně vysoko... Jen pár minut, ale i tak jsi mě vyděsil. Přizná dračice a přiblíží svou hlavu blíž k té mojí. Možná že kdyby to bylo za jiných okolností... Už musím jít. Povím rozrušeně a prudce zaberu křídly.

Chytnu se drápy o kamenný převis na kterém se právě nachází Thamis. Natáhnu hlavu a spatřím ji. Očividně vyděšenou, ale v pořádku. Jen se na mě podívá a rychle odskočí od stolu. Jeden z jezdců na mě upře zlaté oči a ústa roztáhne v hřejivém úsměvu. ,,Zdravím Neithire, rád tě poznávám. Jmenuji se J'emír a moji dračici už asi znáš." Jen zavrčím, nejspíš jezdce zmatu protože se vzápětí začne omlouvat. Není mi jasné za co, ale nachávám to být. Mám důležitější věci na práci.

***

,,Co budeme dělat? Přeci k němu nemůžeme přejít, byla by to zrada a to sakra velká." promluví Thamis do ticha, které kolem nás panuje v tuhle večerní dobu. Kolem nás už se vznáší temná tma plná strašidelných zvuků. A co nám zbude? Odmítnout? Dokáže nás zabít lusknutím prstů. A i kdyby jsme se smířili se smrtí, copak si nedokáže přísahu vynutit. Nakonec je to stejně jedno. Budeme mu sloužit tak jako tak. Vypustím z nozder horký vzduch a bezradně mávnu křídly. Nedokážu si představit smrt. Bez létání, bez lovení... bez Thamis.

,,Radši se nechám přinutit než se vzdát."

Vím, trošku kratší, ale musím to přeci jen trošku natáhnout :D . Mimochodem moc moc moc děkuji za krásné komentáře, které mi vždycky přičarují úsměv na tváři . Také děkuji za neskutečných 650 votes a skoro 4 000 přečtení. Jsem na vás opravdu hrdá a mám vás strašně moc ráda.

*** Myslíte že se Neithir s Thamis přidá k neznámé osobě? Zatím v tom sama nemám moc jasno :D ***