Thamis - příběh Dračí jezdkyně ✔️

29. Kapitola

Thamis

"Tak mě to naučte tady. Je přeci zbytečné se vláčet takovou dálku, když mě můžete učit tady," Podívám se na pětici jezdců u bratrova trůnu. Všichni se na mě dívají s jakousi nedůvěřivostí. Bratr si jen hraje se světlými vlasy a očividně přemýšlí. "Pravda, nejspíš by bylo k ničemu letět až do Ellesméry, když tě můžeme doučit potřebné věci tady,"promluví nakonec. Natáhne ruku do prostoru vedle trůnu a prsty se dotkne blyštivých modrých šupin na čumáku jeho dračice. 

"Jsem ráda, že aspoň někdo má rozum,"hodím po jezdcích opovrhující pohled. "Zajímalo by mě kdo tě bude učit," odsekne jeden a podívá se na mého bratra. "No přeci on," Ukáže prsty nahoru na strop. Zvednu tak hlavu a potom se podívá zpět na bratra. "C-co to má být," nechápavě zvednu hlavu zpět ke stropu. Obraz představuje dva draky. Jednoho safírově modrého a druhého červeného. 

Oba jsou do sebe propletení a kolem nich jsou kapky krve v podobě rubínů. Na těle každého z draků je barvou toho druhého vyskládané písmeno. Na červeném draku je velké, modré zdobené M a na draku modrém je velké červené E. Po chvilce pochopím, co oba draci vyobrazují. Co ale nechápu je... "Jakto že je tam i Trn. Copak s Murtaghem nesloužili Galbatorixovi?" Vzhlédnu k bratrovi. 

Všichni jezdci se na sebe opovržlivě podívají. "To ano, ale proti své vůli. Obětovali se stejně jako Eragon se Safirou, zda-li ne víc. Také by bez nich Galbatorixe neporazili. Proto si zaslouží čestné místo v síni stejně jako Eragon a Safira. Dole v knihově jsou spisy z té doby. Tentokrát objektivní a pravdivé, měla bys sis je přečíst," vysvětlí klidně můj bratr. "Přečtu," kývnu hlavou na znamení, že souhlasím. Musím si teď v hlavě přerovnávat spousty věcí. 

***

Stejně si myslím, že jsou to zrádci. Pohladím Ghea po bílém uchu a zakoulím očima. "Copak jsi je neslyšel? Byl jsi tam celou tu dobu se mnou. Cítila jsem to. Navíc to všechno dává smysl. Proč jinak by Eragon nechal Murtagha uprchnout," Zvařu oči a s rukama stále v Gheorgisově srsti se opřu o Neithirův bok. Poslouchám bubnování jeho mohutného srdce a uvědomuji si, jak obrovské je štěstí, že ho mám. Proč si mě vůbec vybral? Jsme úplně rozdílní... Neřekl bych. A navíc jsem si tě nevybral proto, že jsi stejná jako já. Protože sám jsem nevěděl jaký jsem. Neměl jsem názory, nevěděl jsem co je dobro nebo zlo. Vybral jsem si tě kvůli tvé energii a myšlenkám které si měla v hlavě.  Z nějakého důvodu mě uklidňovaly. Otevřu oči a usměji se. Otočím hlavu na stranu a přitisknu tvář k jeho teplým šupinám. 

"Jak dlouho jsi byl v tom vejci?" Promluvím do ticha. Nadechne se a začne přemýšlet. Doslova vidím jak mu v hlavě víří myšlenky. Kolem sta let. Odpoví nakonec. Překvapeně se na něj podívám."Tak dlouho?! To jsi to vydržel? Já bych po deseti letech vzala každýho kdo by se ke mě přiblížil," Zasměju se a pohladím ho po zlatých šupinách. Prvních padesát let se ke mě nikdo nepřiblížil. No a pak mi to už bylo jedno. Byl jsem rozhodnutý si vybrat správně. Už jsem přežil v tom vejci padesát let, tak to zvládnu znova ne? No a potom jsem poznával lidi, jednoho za druhým. Nedocházelo mi co se děje, byl jsem mládě. Ale neotevřel jsem se nikomu, kdo pro mě nebyl perfektní. 

"Takže já jsem perfektní?" Uculím se a utrhnu pampelišku rostoucí vedle mě. Nadechnu se svěžího borového vzduchu a užívám si ticho lesa. Dá se říci. Odfrkne si a potom vydá dunivý zvuk, který doslova otřese celou zemí. "Co je na tom vtipného?" Zamračím se. Nic, jen... nikdo není perfektní pro všechny. Po mě jsi sice úžasná a tak... ale pochybuji že jiný drak by to vnímal stejně. To ani nejde, ani já bych nevnímal jako perfektní ostatní jezdce. Skloní ke mě hlavu a vyplázne růžový jazyk. "Začínáš dospívat Neithire," povzdychnu si. Copak, nejsi ráda že už se nechovám jako dráče? Neboj, dospělý ještě dlouho nebudu. Znovu vydá ten zvláštní zvuk a foukne mi horký vzduch do vlasů. "Bojím se že až dospěješ, já budu to mládě které se musí hlídat aby neprovedlo žádný malér. A já nechci být mládě. Vím, je to možná sobecké, ale líbí se mi na tebe dávat pozor. Nebo mít aspoň ten pocit. " Vydechnu a dám Neithirovi pusu na zlatý čumák. 

Obávám se že od té doby co jsem tě přerostl se o tebe starám spíš já. Každopádně ty nikdy nebudeš mládě. Na to jsi až moc moudrá a dospělá. A jestli jde o tvé bojové schopnosti, něco mě napadlo. Vyšle ke mě rychlou, avšak jasnou a přehlednou myšlenku. Uculím se nad tím chytrým nápadem a podrbu Ghea na břiše. Chvilku jen tak odpočíváme, pak si ale na něco vzpomenu. Uličnicky se usměju a koutkem oka se podívám po Neithirovi."Co ta bílá dračice?" Překvapeně se na mě otočí a nervózně švihne ocasem. Co by bylo. Nic není. Je to prostě kamarádka. Usměju se a zakroutím hlavou. "Neithire, dovol mi aby ti připomněla, že jsme propojení. Tudíž poznám, kdy lžeš. " Odevzdaně položí hlavu na zem a odfrkne si. No jo... 

Chci se znova zasmát, ale zastaví mě návštěva cizí mysli. V žilách mi ztuhne krev když si vzpomenu na tajemnou osobu. Tentokrát mi ale ten někdo neprohledává myšlenky. Jen si sedne do koutku mé duše a na oplátku mi on ukáže tu svou. Tentokrát je to mysl plná harmonie a vědomostí. Je mi ctí tě poznat Thamis. A i tebe Neithire, Glüdr aom Sën'n. Což znamená v překladu, zlatý jako slunce. 

Dneska jsem se trochu věnovala postavám a jejich charakterům. Doufám, že nevadí. Nejspíš už se chcete dozvědět jak to s Neithirem a Thmamis bude. V příštím díle už to chci dořešit. Jo a to -zlatý jako slunce- jsem si vymyslela, snad vám to nevadí.A jedna malá otázka- Chcete víc takovýhle 'povídacích' kapitol?