Thamis - příběh Dračí jezdkyně ✔️

15.Kapitola

Neithir

,,Také si myslím, že není úplně nejchytřejší přistát s touhle okřídlenou ještěrkou uprostřed náměstí plného lidí." Povýšeně se usměje a pohodí zlatými vlasy. Kdyby tu nebyli ostatní lidé, už bych ji zlikvidoval, ale to by nám nejspíš s tak velkým publikem působilo jen problémy. Proto jen zavrčím a zvednu hlavu, dívám se na ni ze shora a propaluju ji pohledem. I Thamis už je značně podrážděná, nemůžeme přeci nechat tu holku vyhrát!

Kdo jsi, že si dovoluješ urážet mě! Mrsknu ocasem a rozhlédnu se kolem. Vysílám myšlenky tak, aby je slyšely všichni. Chci, aby všichni slyšeli, co se stane, když se naštvu. ,,Grece, Grace Sheefild. A ty draku? Kdo jsi, že si dovoluješ urážet mě?" Vystrčí bradu a pousměje se, tím svým polo-úsměvem, který mě neskutečně vytáčí. I kdyby jsi byla královna, pořád jsem nad tebou! Nemám důvod ti říkat jméno, či postavení, protože ať se stane cokoliv, mé postavení je vždy nad tím tvým!

Vážně mě vytáčí, drzost té holky. Co si o sobě myslí? ,,Nemáš moc velké sebevědomí draku?" Tak to už by stačilo! Tohle si ke mě nikdo dovolovat nebude! Nevnímám výkřiky ostatních lidí, nebo Thamisiny zběsilé myšlenky, prostě to udělám. Chytnu Grace do Předních tlap a s máchnutím křídel, se vznesu vzhůru k oblakům.

Ať si to užije. Uchechtnu se a dělám všelijaké výkruty, střemhlavé pády, dokonce ji i protáhnu vodou. Užívám si její výkřiky a zbytečné vzpírání. Nakonec ji odhodím do trávy u jezírka a přistanu i hned vedle ní. "Tohle se odvážil udělat naposled!" Zakřičí, mě už došla trpělivost úplně. Tak nějak jsem s říkal že se omluví a zase bude všechno dobré.

Očividně té holce už nic nepomůže, nebo spíše, mě už nic nepomůže. Vezmu ji do tlamy a se vší silou trhám a škubám, nakonec jen cítím teplou kovovou krev, jak mi teče po zlatých šupinách na krku. Po zemi jsou roztrhané kusy šatů, na trávě se lesknou kapky červené čerstvé krve. Zbytek těla odhodím do jezírka, které se zdá, ač je malé, docela hluboké. Poprvé co jsem usmrtil člověka.....

Nijak mě to zas tak nevzalo, ale Thamis je celá rozhozená. Chvilku na mě křičela, ale teď jen sedí na mých zádech a zarytě mlčí. Letíme už nějakou chvíli a stále jí to nepřešlo. Myslím, že je na mě naštvaná...určitě je na mě naštvaná. Jak jsi mohl?! Dotkne se mé mysli, teď už není rozlobená, spíše zdrcená. Poprvé začnu přemýšlet o tom co jsem udělal. Nic jiného se dělat nedalo. Nakonec by jsme ji nechali jít a ona by pak říkala že se jí i drak bojí. Co by to pak udělalo s mojí reputací, takhle jsem aspoň ukázal že si se mnou nemá nikdo zahrávat. Odpovím, stále s ledovým klidem. i ona už je v podstatě klidná. Zjišťuji, že se jí nálady mění jako počasí. Je to NAŠE reputace. Opravdu? A komu jsi to ukázal, nikdo tam nebyl. Bylo to zbytečné, třeba by stačilo si s ní promluvit.

Nemyslím si.

***

Po cca dvou týdnech letu, jsme se dostali k městu Dras-Leona. Nepřistáli jsme tam však, kvůli předešlé zkušenosti a radši jsme letěli dál. Momentálně se nacházíme někde mezi Dras-Leonou a Uru'baenem. Thamis ani já už smrt dívky nijak neřešíme. Myslím že Thamis nakonec také došlo, že to bylo nezbytné. Pod námi, dole na cestě se začínají množit mravenečci v podobě lidí. Jdou v jakémsi zástupu, odění do zbroje se zbraněmi v rukách, zástup je to poměrně dlouhý, takže se nejspíš jedná o nějakou armádu.

Jdou směrem k Dras-Leoně odkud jsme přilétli. Myslíš že se něco stalo? Nebo že se jen přemisťují kdyby náhodou. Což, by vlastně také znamenalo že není všechno v pořádku...

No, myslím, že nevím. Co když to způsobil Farth. Přeci jenom, co jiného by se mohlo stát. Napadne mě. Od té doby, co jsme odlétli, jsme Fratha neviděli. Nemohli jsme na něj čekat, lidé z onoho města, odkud pocházela dívka, by nás nakonec našli. Kdo jste? Zabrní mi v hlavě ženský hlas. Sklopím zrak dolů a vidím ženu, s krátkými zrzavými vlasy, též v brnění, ale v hezčím, ozdobnějším. Sedí na bílém koni, na konci zástupu mužů. Kouká vzhůru a bystře nás pozoruje, očividně je i trochu znalá v magii. Nebo alespoň v obraně mysli.

Jsem Thamis, tohle je můj drak Neithir a přicházíme v míru. Jsme z Gërtru a letíme do Ellesméry. Zrzka přivře oči, snad kvůli tomu že přemýšlí, nebo jí také možná jen vadí ostré odpolední slunce. Letíme teď tak pomalu, že stojíme skoro na místě. Žena něco zakřičí, někde někdo zatroubí a celá armáda vyzbrojených mužů zastaví. Poleťte dolů, prosím. Nerada mluvím v myšlenkách. Nečekám na nic a pomalu se začnu snášet dolů. Kloužu po teplém vzduchu a ostražitě sleduji každého člověka v naší těsné blízkosti.

Když přistanu, všimnou si mě muži teprve až teď. U každého je vidět v obličeji zděšení, překvapení a strach. Nechám Thamis slézt ze sedla a složím křídla. I zrzavá žena sesedne z koně a ukloní se. Musím uznat, že mám tu ženu rád. Trochu kývnu hlavou a podívám se na Thamis, která teď vůbec nevypadá jako ta dívka, jenž měla zděšení v očích, když viděla mrtvou dívku. Vypadá teď rozhodně, statečně a neoblomě. Možná, že jí právě změnila ta smrt, už to není malá holka a já jsem na ní pyšný.

,,Jaktože přilétáte už teď, dostala jsem informace, že máte přiletět až za měsíc." Pozvedne obočí a stále se tváří tak, že vůbec nedokážu odhadnout co si myslí. ,,Stala se nehoda, kvůli které jsme museli odletět." Odpoví a je vidět, že i přes to, že se to stalo už dávno, ji ona záležitost stále trápí.

,,A kde jsou tedy ostatní jezdci?" Dál se vyptává a ignoruje předešlou Thamisinu odpověď. ,,Většina zůstala v Jeornardii, to je země, kde se nachází Gërtr. Jen jeden se mnou přiletěl až sem. Jenže se před dvěma týdny vypařil." Kývne a vypadá jakoby se jen dozvěděla co bude dnes k obědu. " Můžete jít s námi. Máme nějakou záležitost v Dras- Leoně. Potom, bych vás mohla zavést do Ellesméry. Koneckonců tam mám také namířeno."

Po krátkém rozhovoru s ženou, jejíž jméno, jak jsme se dozvěděli je Miana, jsme souhlasili. Potom už to všechno šlo rychle. Prý jdou do Dras. Leony kvůli nějakým nepokojům, snad kvůli nějakému dračímu jezdci s černým drakem. Prý se tohle teď stává docela často. Draci s jezdci teď napadají města a postupně je obsazují, nebo jen zastrašují obyvatelé, či si vezmou peníze a další cennosti. Možná proto k nám bylo to městečko u jezírka tak podezíravé.

Také se nám svěřila, že celou cestu prosila o nějakou pomoc. Prý by ani s celou armádou jezdce nezabili, což je jediný způsob, jak zabránit dalším napadením. Takže jsme její spása a naděje. Že nám potom bude Dras-Leona vděčná. Jen si nejsem jistý, jestli je zrovna tohle to co chci.