Thamis - příběh Dračí jezdkyně ✔️

24.Kapitola

Thamis

Už mám v hlavě několik kouzel, kterými bych mohla urgala zneškodnit. Nechci ho zabít a o to je vymýšlení kouzel složitější. Když si zrovna v duchu opakuji výslovnost, aby se nestala nějaká chyba, vytrhne mě ze soustředění, dunivý zvuk máchajících křídel. První myšlenka patří Neithirovi, ale hned mi dojde že zlatý drak to být nemůže. Už bych s ním měla dávno propojenou mysl.

Nad hustým zástupem jehličnatých stromů se pomalu začne vynořovat hlava karmínově rudého draka. Šupiny na hřbetě má temně rudé a spodní stranu těla má zbarvenou skoro až do bíla. Z draka jde strach. Jako by byl celý potřísněn čerstvou krví. Podle nechutného úšklebku toho monstra přede mnou poznám, že drak patří jemu.

První co mě napadne je, jak si vznešený a krásný drak může vybrat za jezdce takou stvůru. Když trochu zapátrám v mysli, dojde mi že nám o urgalech vlastně mistr říkal. To aby oni a trpaslíci mohli být dračími jezdci způsobil před lety Eragon. Nechápu co ho k tomu vedlo. Pochopila bych ty trpaslíky, ale tohle!?

V duchu prosebně zavolám na Neithira. Modlím se ke všem možným bohům aby mě uslyšel, nebo aby aspoň pocítil, že něco není v pořádku. S urgalem bych se vypořádala, ale ss drakem nic nesvedu. ,,Koukáš co?" Ušklíbne se monstrum a mrkne na mě odpornýma červenýma očima.

,,Ani ne," Usměji se, protože ucítím dotek Neithirova vědomí. Slyšel mě. Vteřinu co vteřinu cítím, že je blíž a blíž. Podívá se na mě zvědavým pohledem, který následně stočí k přistávajícímu drakovi. Trošku zavrávorám, když zem zaduní pod drakovou tíhou. Rubínový drak zavrčí a jemně se přikrčí k zemi. ,,Klid Urtugale," zašeptá směrem k drakovi a položí svou hnátu na drakovy šupiny.

Šupiny červeného draka vypadají matně, skoro až zašle na rozdíl od těch Neithirových. Možná to bude taky tím, že si je Neithir každou volnou chvíli leští. Možná, že je to drak, ale v tomhle je spíše jak dračice. Ale jsem ráda že to dělá, protože potom vypadá opravdu jako ze zlata. Chvíli jen tak stojíme a čekáme co udělá ten druhý. Tak nějak vnitřně vím, že si ti dva povídají.

V tom se země otřese podruhé. Tentokrát tíhou Neithira přistávajícího za mnou. Nemohu se neusmát při pohledu na překvapeného urgala. Drak vedle něj zuřivě zavrčí a odfrkne si, až vypustí štiplavý obláček kouře. Neithir s opětovaným vrčením přejde blíž ke mně. Dotknu se jeho zářivých šupin a vyšlu k němu pocity vděku.

Mám ho sežrat? Zeptá se mě Neithir, zavrtím hlavou na znamení, že zatím ještě ne. Možná se budou hodit. Připustím a neodtrhávám oči od urgala s drakem. Ti? Nechápu jak si ho mohl ten drak vybrat, nejspíš bude stejně zkažený. Odfrkne si a vypustí z nozder horký vzduch, který se mi otře o rameno. Bezděčně si na něj sáhnu a následně spustím ruku zpět k pasu.

Jste ve službách Temného pána? Zavibruje mi v hlavě drakův hlas. I Neithir se ošije, je vidět že je z kontaktu s Urtugalem, tak ho urgal oslovil, nesvůj. I mě se nelíbilo tak blízké spojení jako je mluvení v myslích. Tak odpovím nahlas. ,,Ne, netuším kdo to je," přiznám popravdě a nechápavě se podívám po Neithorvi. Měla jsi lhát. Co když jsou s ním a budou po nás chtít aby jsme se k nim přidali? Zpochybní mou odpověď Neithir. A co když s ním nejsou a chtěli by nás potom zabít génie. Neodpustím si trochu sarkastický tón. Tedy jestli se to dá nazývat tónem, když mluvím jen v myšlenkách.

Zlatý drak vedle mě si uraženě odfrkne a vypustí obláček kouře. ,,To máte štěstí, jsi jedna z mála kdo není," promluví urgal vlídným hlasem. Překvapeně zamrkám a dál sleduji jeho prazvláštní chování. Potom se urgal otočí ke svému drakovi a nedůvěřivě se zamračí. Náhle se otočí zpět na mě a dvěma kroky vynuluje vzdálenost mezi námi. Zatajím dech a v duchu uklidním Neithira, který neklidně vrčí.

,,Omlouvám se za svoje chování, ale myslel jsem si že jako člověk jsi s ním. Všichni lidští dračí jezdci jsou s ním. Nerad to přiznávám, ale pár urgalů a trpaslíků. Nejméně se k němu přidalo elfů, ty musel začarovat aby se k němu ti méně odolní přidali. Je zvláštní že o něm nevíš..., to je ten co má na svědomí ta obsazená města. Podrobil si dračí jezdce, kteří pro něj za vidinou bohatství a slávy pracují," Vydechne když odříká celý svůj dlouhý monolog. Chápavě kývnu hlavou a trochu se zastydím za zradu naší lidské rasy.

,,Ti kteří odolali, jsou součástí jakéhosi spolku, který za ně bojuje... měla by ses tedy přidat," pokračuje a přitom pokukuje na Neithira vedle mě. Už chci odpovědět, když to už si převezme iniciativu Neithir. Nevěřím tobě ani tvému drakovi. Zmiz dřív než se tě pokusím sežrat. Zavrčí a skloní výhružně hlavu. Neithire! On mluví pravdu, to je ten ze snů. To je ten co zmanipuloval Fartha. Dojde mi a proto kývnu. ,,Dobrá, ukažte nám tedy ten váš spolek, pak se rozhodneme," řeknu a hodím na Neithira nazlobený pohled.

Ten zprvu vypadá nahněvaně, ale vzápětí mu nejspíš dojde jak se věci mají. Podívá se tedy stranou a se silným sebezapřením promluví. Omlouvám se. Urgalovi se objeví na tváři zvláštní grimasa, která má být nejspíše úsměv. ,,Tak za mnou," Vyhrkne a už si to peláší na hřbet červenému drakovi. Co Gabriel? Napadne mě. S vypětím všech sil roztáhnu své vědomí a 'nahmatám' Gabriela. Musím něco zařídit, nevím kdy se vrátím. Budu se snažit co nejdřív, tak tu počkej, ale kdybych se nevracela dlouho. Odjeď.

Vyšlu k němu myšlenku a stáhnu se zpět do sebe. Vyskočím Neithirovi na záda a pevně se chytnu koženého držadýlka v sedle, když Neithir prudce vyskočí do vzduchu. Trhnu sebou, když mi dojde, že je to poprvé od ztráty nohy co na něm sedím. Nechápu jak jsem to mohla vydržet. Než vyletíme dost vysoko, hážu sebou v sedle jako hadrová panenka. V uších mi duní vzduch proudící pod Neithirovými mávajícími křídly.

Když jsme už dost vysoko, nechává se zlatý drak unášet vzdušnými proudy a tak je cesta hned o něco pohodlnější. Trochu se nakloním když začne Neithir prudce zatáčet směrem k rudému drakovi, který si to míří rovnou k velké skále nedaleko. Vůbec jsem si jí nevšimla. Možná to bylo také tím, že jsem tu nikdy neletěla.

Neithir

Máchnu silně křídla a s pomocí proudů pode mnou naberu dvojnásobnou rychlost. Dostanu se tak těsně vedle červeného draka. Přesto zůstávám mírně nad ním, abych byl v případě boje ve výhodě. Boj je sice nepravděpodobný, ale já tomu dvojnožci s rohy nevěřím. Letím také mnohem opatrněji, aby se Thamis něco nestalo. Připadá mi jako z porcelánu, o něco víc ještě když teď přišla o nohu.

Čím více se přibližujeme k hoře-skále začínám být nervóznější. Nejsem si nejistý jestli je to hora nebo skála, protože na skálu je to moc veliké. Už zdálky cítím přítomnost ostatních draků a tak na to upozorním Thamis. Tak na sebe dávej pozor. Musí se uchechtnout, ona má starost o mě? Nevím koho tady zřídil obyčejný vlk. Zdá se že Thamis vycítila na co myslím a tak se v sedle pohne a já ucítím jak se urazí.

No tak, nemyslel jsme to zle. Pobaveně se ji snažím usmířit a ona po chvíli zase roztaje. Když už jsme u skály tak blízko, že se jí skoro dotýkám drápy, někdo se mi začne cpát do hlavy. Přes naše spojení zjistím, že se to Thamis děje taky. Když se mi to něco prodere do hlavy, nepříjemně sebou cuknu, když mi to začne projíždět vzpomínky a myšlenky. Po úmorné minutě nám zazní v hlavě zvučný hlas. Vítejte!