Thamis - příběh Dračí jezdkyně ✔️

5.Kapitola

Thamis

Jak jsem se držela Sagova těla a kodrcala na jeho černém koni, měla jsem spoustu času na přemýšlení. Kdo je vůbec ten neznámý muž, co se představil jako Sag? A co když lže? Co když je to zloděj a vrah? Co když mě zavede do lesa a zabije? Co když.... ,,Doufám, že už si to nepojmenovala." Z přemýšlení nad otázkami -co když- mě vytrhl, jeho zvučný hlas. Poprvé jsem se zaměřila na jeho vzhled. Uhlově černé vlasy, krátce střižené, plné růžové rty a to nejzvláštnější, žluté oči. Nikdy jsem neviděla nikoho s tak zvláštním zbarvením duhovek. Jela jsem v sedle za ním. Držela jsem se za jeho ocelové svaly a jediná příležitost, jak si ho prohlédnout byla, když natočil hlavu aby na mě mohl mluvit.

Mezitím Gheorgis odběhl neznámo kam. Čas od času o sobě dával vědět vytím, ale jinak nás nechal samotné. Možná byl nesvůj ze Saga, nebo jen prostě chtěl cítit místo suché hlíny a kamínků na cestě, mech.

Až teď mi došlo že se mě vlastně na něco zeptal, stále měl jemně natočenou hlavu a já se snažila vzpomenout, na co se mě to vlastně ptal. Naštěstí mi ulehčil práci a zeptal se znovu. ,,Pojmenovala jsi to?" Chvilku mi trvalo, než mi došlo, že myslí zlatého dráčka přišpendleného na mém rameni. Prvně jsem ho chtěla okřiknout za oslovení to, ale došlo mi, že vlastně nevím jestli je to holka nebo kluk. ,,Ne, nevím jestli je to holka, nebo kluk," vysvětlila jsem a dráček na mém rameni zpozorněl.

,,Já vím, jednou se stala nehoda, tak se teď radši ptám dopředu." Při těchto slovech se uchechtl a zpomalil koně, který doteď klusal. ,,Jaká?" Zvědavost mi nedala a já se trochu zavrtěla v sedle. Na ježdění na koni nejsem zvyklá. Znovu se zasmál a začal odpovídat. ,,Byla tu jedna holka, no a prostě si řekla že když nemá.. ehm.- ty víš co, je to holka." Trochu se zašklebil a pokračoval. ,, Takže teď se po světě prohání dračí samec Levandule." Teď už smíchy vyprskl a já se taky nemohla ubránit úsměvu. ,,A jak se to teda pozná?" Podívala jsem se koutkem oka na dráčka a dodala. ,,Jako jestli je to samec nebo samice." Chvíli neodpovídal, už jsem si myslela, že neslyšel a chtěla zopakovat otázku znova. ,,Zhruba po týdnu, už bys měla být schopná rozeznat, co se tvému draku líbí a co ne. Pak mu prostě říkáš jména a které si vybere, jestli holčičí nebo klučičí, podle toho to poznáš."

,,Jakto, že toho tolik víš?" Napadlo mě hned a Sag se podivně ošil. ,,Pomáhám dračímu jezdci." Spokojila jsem se s jeho odpovědí a zapřísahala se, že se večer zeptám na víc. Během pomalé jízdy, už jsem mohla pozorovat okolí. Listnaté stromy, jenž lemovaly prašnou cestu, plnou kamínků a občasné šedé balvany porostlé mechem, značily, že se stále nacházíme v lese.A cesta zase naznačovala, že se blížíme k nějaké vesnici. ,,Kam to jedeme?" Promluvila jsem do ticha, přerušovaného zpěvem ptáků a klapání kopyt. ,,Do jedné z místních vesnic, myslím že se jmenuje nějak na F...-Fat..-Fet..-Fethil, asi. Přespíme tam a další den večer, už by jsme měli dorazit do Gërtru."

Musela jsem uznat, že je Sag docela trpělivý a na všechny moje otázky, odpovídá bez sebemenšího úšklebku. Což byla docela příjemná změna, vzhledem k tomu že se nezvládl tvářit dlouho vážně, musel prostě udělat aspoň jednou za čas, něco nenormálního. Jako když vraníka pobídl a z ničeho nic, jsme jeli tryskem, bylo přímo vidět jak si to Sag užívá -měl docela vyvinutou mimiku a tak nebylo zas tak těžké, odhadnout co se mu líbí a co ne.-

K večeru už mě nesnesitelně bolel zadek, z dlouhého sezení v sedle. Dělali jsme sice zastávky na jídlo a na pití, ale ty byly sotva patnáctiminutové. Můj zadek už prostě potřeboval něco měkkého, nebo aspoň sesednout z koně a tak dnes už asi po páté, jsem se zeptala. ,,Už tam budem?" Úplně jsem viděla, jak protočil oči. ,,Jo a už neotravuj." Takhle mi v podstatě odpovídal už tři hodiny. Byla jsem na tu větu alergická, protočila jsem oči a se vší odvahou jsem se pustila jeho boků, kterých jsem se držela, abych nespadla. Vypadalo to, že si toho nevšiml, jelikož dál seděl, svým prazvláštním stylem. A to tak, že se držel jen jednou rukou, druhou měl podél levého boku. Záda měl prohnutá a nohy venku ze třmenů. Upřímně, zprvu jsem se fakt bála, ale ukázalo se, že až tak levý není.

I když bylo dráče lehké, tak mi přece jenom celý den sedělo na remeni a to už také začínalo nepříjemně bolet. Rozhodla jsem se proto mu zajistit nového nosiče. Nastavila jsem zápěstí a dráček, jakoby vědělo, co se po něm chce. Přeskočil mou ruku a s rozevřenými křídly dopadl na Sagovo rameno. Ten se polekaně ošil a tak bylo dráče donuceno zatnout drápky hlouběji. Trochu sykl, ale přestal sebou házet. Okřídlená ještěrka tak povolila stisk a uvelebila se na jeho pravém rameni. Pootočil hlavu směrem ke dráčeti a volnou rukou ho podrbal za hlavičkou. Zlatý drak spokojeně zavrněl a švihl ocasem. K mému údivu přendání dráčete nekomentoval a dál jsme jeli po cestě, směrem k Fethil.

Pomalu už se začalo stmívat, to už jsem ale měla tu možnost zahlédnout první světýlka, rozsvícených oken ve vesnici. ,,Konečne," vzdychla jsem a už si představovala teplou pohodlnou postel. ,,Co s dráčetem?" Napadlo mě, když jsem si vzpomněla na reakci lidí v mé bývalé vesnici. ,,Dáš si ho pod oblečení,"prohodil, jako by to bylo nad slunce jasné. Když jsme už byli velmi blízko, zandala jsem můj zlatý poklad pod košili a k tomu mi ještě Sag půjčil jeho plášť.

Když už jsme byli těsně před vesnicí, objevila se má milovaná šelma. Pomalu a rozvážně se plížil mezi stíny zelených stromů. Hned, jak nás spatřil tak se vydal, vlčí rychlostí směrem k nám. Seskočila jsem z koně a úlevou jsem se div nerozbrečela. Láskyplně jsem ho Podrbala v bílé srsti a spokojeně poslouchala, jeho bručení. ,,Do vesnice nemůže," konstatoval Sag s jistou radostí v hlase. ,,Myslím, že by ani nechtěl, " odpověděla jsem mu a sledovala vlka jak mizí mezi stromy. I přes to, že nás Gheo opustil jsem věděla, že si nás zítra, dřív nebo později najde.

,,Půjdu dát Aramise do stájí." Zabručel, když jsme konečně sesedli z koně. Hodil mi váček s penězi a znovu začal něco brblat. ,,Tady se platí předem, jdi do Tří květinek a jo, je to blbej název." Bez odmlouvání jsem se šla podívat po oné budově. Kolem nebylo moc lidí, protože už byla poměrně tma, takže mou cestu nic nenarušovalo.

Ani v hostinci při placení pokojů o sobě dráček nedával vědět. Když jsem vešla do jednoho z pokojů, šla jsem prvně do koupelny vydrhnout ze sebe všechnu špínu. Dveře jsem však jenom přivřela a tak jsem se koupala společně spolu s mou ještěrkou. S úsměvem jsme na sebe stříkali vodu, a házeli po sobě bublinky z malinového mýdla. Dráček měl však převahu a házel po mě nožkami, křídly i ocasem. Nakonec, když se zdálo, že všechny bublinky už zmizely, jsem vylezla na mokrou podlahu. Vytáhla jsem dráče z vany a začala ho zabalovat do ručníku, který začal okamžitě kousat. Jakmile jsem nás oba usušila, padla na mě neskutečná únava, jen co jsem se zavrtala do peřin, propadla jsem se do říše snů. I drak toho měl pro dnešek dost a pochrupával mi u nohou.

To jsem ještě netušila, co nás čeká ráno....