Thamis - příběh Dračí jezdkyně ✔️

6.Kapitola

,,Áaa" Zívla si Thamis a ze zvyku se podívala kolem, aby našla zlaté klubko šupin. Ten už se vzbudil a stihl mezitím zničit skříň a kousek přikrývky. Jak se tak Thamis dívala na ty třísky v okolí rozkousané skříně a cáry látky, které teď spokojeně ležely na posteli, nevšimla si tichého klepání na dveře.,,Snídaně, jak jste si objednala madam." Zaznělo tichým zvonivým hláskem.

Thamis bleskově otočila hlavu, směrem ke dveřím a s bijícím srdcem vymýšlela plán na záchranu dráčete. Jakmile přijde uvidí jeho a i když ho schovám, uvidí nepořádek a dojde jí že jsem tu měla nějaké zvíře. Situace vypadal bezvýchodně. Thamis si rukou přejela po rozespalém obličeji a vydechla. ,,Už jí nechci, bežte pryč." Napadlo jí, že až dívka odejde, prostě zmizí. Ta se však nenechala odbít a už otevírala dveře.,,Cože jste to říka...."Černovlasá štíhlá dívka, s plnými růžovými skoro až červenými rty a obrovskýma zelenýma očima, stála na místě a pohledem hypnotizovala draka. Byla nádherná, určitě by si zvládla najít bohatého manžela, aby nemusela dělat tady. Ano, i přes to, že měla v pokoji draka a ona dívka na ni nejspíš zavolá místní hlídku, Thamis mezitím přemýšlela, jak snadno by si našla manžela.

Zlatý dráček otevřel svá zelená očka dokořán a podíval se s nimi prvně na svoji jezdkyni a potom na černovlasou krásku. Dívka ve dveřích stála bez jediného pohybu a sledovala ještěra s vykulenýma očima a táckem s pečivem v rukou. Thamis mezitím bleskově vstala z postele a belhala se zabouchnout za dívkou dveře. Třeba jí to vysvětlí a nechá je jít.

Jen co se hladová ještěrka vrhla na tácek pro pečivo, o kterém vzápětí zjistila že jí nechutná, kráska upustila tácek a spolu s ním letělo na zem i dráče, to se však tak lehce nedalo a začalo mávat zběsile křídly. A co se nestalo! Chvilku se vznášel ve vzduchu a potom nakonec s vypětím všech sil přistál na posteli. Ano, byl to kousek a drak skoro vypustil duši, ale byl to přece jen pokrok. Dívka se už drala ke dveřím, kde však zacláněla dračí jezdkyně, odhodlaná ji nepustit a dostat je živé a zdravé z hostince, ještě dnes ráno. Hned po snídani se měla sejít se Sagem a pokračovat v cestě. No, alespoň jí zachrání on, ale to by jí tu musela udržet na tak dlouho, aby snědl snídani.

Thamis stála zády přiraženými k dřevěným dveřím a nervózním úsměvem, kterým chtěla uvolnit situaci.,,Jak se vede?" Stále na černovlásku cenila zuby ve zběsilém úsměvu, dívka se na ni dívala, jako na přízrak a očividně se nechystala odpovědět.,, Thamis."Napřáhla ruku, ve snaze o přátelské gesto. Držela svou tenkou ruku ve vzduchu tak dlouho, dokud se kráska nerozhodla spolupracovat, podala ji ruku a jemně s ní zatřásla.,,Hedvika." Zapištěla roztřeseným hlasem a odtáhla se od Thamis. Drak na posteli, jakoby se usmíval, nejspíš mu vzniklá situace připadala náramně vtipná. ,,Hele, když nás necháš jít, už nás nemusíš nikdy vidět, nikomu to neřeknem." Začala smlouvat a dívala se na Hedviku s jasnou prosbou v modrých očích.

,,Ne." Řekla prostě černovláska, ale pořád stála nehnutě na místě. Nejspíš ze strachu, že by jí ten malý ďáblík mohl usmažit, kdyby se jen o něco pokusila. Její smůla a Thamisino štěstí. Kdyby Hedvika věděla, že prozatím je dráče naprosto neškodné, už se mohla dračí jezdkyně vztekat v poutech. ,,Nechystám se někomu něco udělat." Udělala psí očka a hodila s nimi po Hedvice. Ta však stále vystrašená nereagovala a znovu odpověděla prostým. ,,Ne." To už Thamis začala ztrácet naději, šlehla pohledem po dráčeti, vesele ležícím na posteli a lehce se zamračila.

To se však rozhodlo vzít iniciativu do svých rukou-křídel/pacek. Seskočilo z postele a s novou dovedností-létáním se dopachtilo až k Hedvice a usadilo se jí na rameni. Tak očividně šílená strachy, se neopovážila ani pohnout. ,,Ať sleze." Zašeptala a ještě tišeji pronesla ,,Prosím." Slzičky už na krajíčku a pohled upřený na draka, naznačovaly, že nemá daleko od zběsilého pláče. Thamis už chtěla draka zavolat, ale stejně pochybovala že by přišel. A tak jen s bijícím srdce pozorovala zlatou ještěrku, která se otírala o Hedvičin krk. Dráče si vrnělo a přelézalo si z ramene na rameno, až si slezl k dívčiným rukám a strčil jí hlavičku do dlaně.

Hedvika, už vypadala o něco lépe, dokonce začala dráčka opatrně hladit. Mírně se usmála a Thamis, už věděla že mají vyhráno.,,Potřebovali bychom se už vyrazit, neřekneš o nás nikomu prosím. ,,Sag už nejspíš stihl dojíst snídani, teď už určitě čeká dole a nadává na nezodpovědnou dračí jezdkyni, která ani nedokáže vstát včas. Ta měla ovšem jiný problém, než pohodlnou postel.

,,Ne." Tentokrát se její obvyklá odpověď, stala skoro elixírem štěstí. Thamis se rozzářily oči a široce se usmála, potom jí však spadl pohled zpět na zničený pokoj.,,Asi by jsme to měli zaplatit co?" Zeptala se a už si přála mít draka na svém rameni. Ten na ni upřel své uhrančivé smaragdové oči a přeletěl k ní. ,,Ne, prostěradel máme dost a tu skříň nějak zamaskuju. Jenom mi prosím slib, že mě někdy navštívíte." Tahle neobvykle dlouhá věta Thamis vykolejila, ještě před chvílí by na ně nejradši poslala stráže a teď si vyžaduje jejich návštěvu. Ne, že by jí to snad vadilo a tak s úsměvem od ucha k uchu přikývla.,,Určitě, ještě se obleču a hned vyrazím." Mrkla na Hedviku a došlo jí, že je vlastně celou dobu jen ve spodním prádle. Hedvice to nejspíš došlo taky, protože projela pohledem Thamis od hlavy k patě a s rychlým zakýváním hlavou opustila místnost.

Thamis se rychle oblékla, pod košili a pláštěm od Saga schovala dráče a vycupitala ven z pokoje. Na schodech se skoro srazila se Sagem, který už šel Thamis popohnat. "To máš štěstí." Pronesl, otočil se na patě a odešel zpět po schodech dolů. Dračí jezdkyně ho jen následovala a ještě kývla na pozdrav Hedvice, která právě stála za pultem. Ta se na ní usmála a dál pokračoval v práci. Sag jen došel pro koně a už se mohli vydat, na další, ale poslední, dlouhou cestu.