Thamis - příběh Dračí jezdkyně ✔️

20.Kapitola

Thamis

Přimhouřím oči a poposednu si v sedle svého bílého koně. Je krásně a teplo, zrovna jedeme po nějaké cestě, která vypadá jakoby jsme po ní nikdy nikdo nejel. Ne že by byla udržovaná, právě naopak...

,,Ještě chvilku a pak si odpočineme." Pronese do ticha černovlasý elf na hnědém koni přede mnou. Kupodivu se ani včera nezlobil, že jsem přišla pozdě. Už tam čekal s dvěma koňmi, s jedním sněhově bílým a s druhým kaštanově hnědým. Na každém koni byly vaky s potravinami a ani jeden z koní nevypadal zrovna nadšeně.

Možná, že to udělal za trest, protože jsem přišla pozdě, ale dal mi toho protivnějšího. Nemohl zůstat deset minut v klidu a často jsem měla co dělat abych z něj nespadla. Po několika mých zděšených vypísknutí se však elf slitoval a vyměnil si ho se mnou za klidného bílého. Co je ale ještě prapodivnější je fakt, že hnědý u Gabriela vůbec nezlobí.

Ještě neuběhly ani dva dny a už se mi po Neithirovi stýská. Také začínám být trochu nervózní, že se mu něco stane. Ale i tak mu věřím a doufám, že se oba v pořádku shledáme v Ellesméře. Popravdě už se těším až se seznámíme s ostatními jezdci. Bylo by fajn mít přítele, kteří by věděli jaké je to být dračím jezdcem. Mít přítele se kterými se můžeme pohánět v oblacích. Jistě ty jsem měla i v Gërtru, ale to už se nepočítá. Nepovažuji je už za přátele.

Také si vzpomenu na jeden z mých Farthových rozhovorů, těsně po tom co jsem se probrala.,,Prý se jim ve snu objevil muž a lákal je na věčnou slávu. " Ani si neuvědomím že to vyslovím nahlas. Chvilku si přeju aby to Gabriel přeslechl, ale pak mi dojde že by bylo dobré aby to věděl. Překvapeně se na mě otočí a pozvedne tmavé obočí. ,,Co?"

Zakoulím očima a dovysvětlím svou předešlou větu.,,Jezdci se kterými jsem byla v Gërtru odešli, protože je ve snu navštívil nějaký muž. Prý jim řekl, že když za ním půjdou, dostanou věčnou slávu. Potom mi Farth řekl, že on neodletěl, protože on o věčnou slávu nestojí. Jenomže nakonec stejně odletěl..." Poslední větu pronesu potichounku jako bych ji měla slyšet jen já.

Nakonec zastaví svého hnědáka a počká než ho s bílým dojdu. Potom znovu svého koně pobídne a vydává se dál po mém boku. ,,Proč jsi to neřekla už dřív?" Upře na mě zlaté oči a posune se v sedle. ,,Nevím, asi jsem na to zapomněla." Nevině se na něj podívám a poté obrátím zrak zpět na cestu. ,,Nevěřím ti." S pohledem stále upřeným na mě, pohladí hnědáka po krku, když začne házet hlavou. Obrátím svůj zrak zpět na něj a zamračím se. Má pravdu, nezapomněla jsem, ale nechtěla jsem si připustit, že to co řekl Farth je pravda. Že mě všichni nezradili jen kvůli slávě.

,,Je jen na tobě jestli mi budeš věřit nebo ne. Přesvědčovat tě nehodlám." Trošku pozvednu hlavu, snad abych si přidala sebevědomí. Něco mi totiž říká, že bych s elfem takhle mluvit neměla. K mému údivu se elf jen usměje a odhalí tak dvě řady bílých rovných zubů. Teď pro změnu pozvednu obočí já. ,,Co je?" Nevydržím to. ,,Ale nic." Zamrká a pobídne koně, který tak popoběhne a znovu se oba ocitnou přede mnou.

***

Neithir

Už mě to nebaví, chtělo by to nějakou zábavu. Čekal jsem, že tohle bude sranda, proto jsem také nejel do Ellesméry, protože to by byla nuda. Nakonec to vypadá tak, že by to bylo ve výsledku jedno. Kdybych nebyl hlupák, mohl jsem teď být spolu s Thamis. Místo toho teď letím nad pochodujícím vojskem ve vední se zrzkou.

Když se tak rozhlížím po kvetoucí krajině nad kterou právě letím, začne se mi něco tlačit na mysl. Okamžitě se podívám dolů, jestli neuvidím někoho nebo něco nepřátelského. Co ale spatřím je zrzavá hlava otočená vzhůru ke mně. Pustím tak zrzku do mé hlavy, ale jen tak povrchově. Nejsem rád když mám někoho v hlavě. Tedy kromě Thamis samozřejmě.

Zdravím, omlouvám se za vpadnutí do tvé mysli, ale napadlo mě že by jsme si mohli popovídat. V první vteřině jsem byl opravdu otrávený z toho že si s ní musím vyměňovat myšlenky, ale nakonec mi došlo, že to tak špatné přeci nemůže být. O čem? Zeptám se s odstupem. Já nevím...-, třeba o Thamis. Trošku mě to zarazí a tak se překvapeně podívám dolů. Co chceš vědět? Otážu se nejistě. Jsem pevně rozhodnut neříct jí víc než bude nutné.

Já nevím. Třeba co má ráda, jaká je a tak? Úplně vidím jak dole pokrčila rameny. No.. tyhle informace přeci Thamis nemůžou nějak ublížit. Ale stejně jí to neřeknu. Pochybuji totiž o tom, jestli by Thamis chtěla aby to věděla. Vím jak ji nesnáší. No, moc ti toho neřeknu. Tohle jsou sice neškodné věci, ale nevím jestli by Thamis chtěla abys je věděla. Odpovím nakonec.

***

Thamis

Sedím opřená o kmen starého stromu a dívám se na rudé plameny hřejivého ohně. ,,Tu máš." Napřáhne ke mně Gabriel ruku. Drží v ní chléb a kus masa. Jen se na jídlo nevěřícně podívám, ale vezmu si ho od něj. Elfové přeci nejedí maso...-nebo jo? Gabriel jakoby věděl nad čím přemýšlím se jen pousměje a promluví.",,Pochybuji že by jsi teď chtěla jíst kořínky. Potřebuješ víc energie než já."

Jen kývnu a zakousnu se do masa a zajím ho chlebem. Není to zas tak hrozné, ale jedla jsem už i lepší. Co si ale vůbec stěžuju, mohla jsem jíst kořínky. ,,Děkuju." Zabrblám s plnou pusou a polknu.,,Znáš nějakého jiného dračího jezdce?" Prolomím dusivé ticho, které mi vadí asi stejně jako ti otravní komáři. ,,Hmm..- ano znal, ale teď už se o něm nedá mluvit jako o jezdci." Odpoví jen co spolkne nějaký zelený list čehosi. Zamračím se a znovu si ukousnu ze svého jídla. ,,Jakto? A jak se jmenuje."

Dále ptám jako otravné, malé děcko. Chvilku propaluji Gabriela pohledem, nakonec se ke mě otočí a trpělivě odpoví.,,Přišel o svého draka." Odmlčí se a mě uvízne dech v hrdle. Neumím si představit co bych dělala, kdyby se Neithirovi něco stalo. Přepadne mě tak tíživá a lepivá úzkost. ,,A jmenuje se Sag. Už jsem ho dlouho neviděl." Vykulím oči a jídlo mi uvízne v krku. Okamžitě začnu vykašlávat kousky chleba a obrátím své oči zpět na překvapeného elfa. ,,Jsi si jistý, že se jmenuje Sag?"

Teď přes prázdniny mám hodně času tak ho hodlám využít. Takže se těšte na nové kapitoly! ;)