Thamis - příběh Dračí jezdkyně ✔️

9.Kapitola

Thamis

,,Tak tedy." Podíval se na nás elf, který byl teď v měsíčním světle neskonale krásný. Hladká dokonalá pokožka, stříbrné vlasy, zelené oči a atletická elegantní postava. Ne, že bych o něm přemýšlela jinak než o učitelovi, ale musela jsem přiznat, že je kouzelný. Vdechla jsem večerní vzduch a podívala se kolem. Ještě jsem si to nestačila okolo Gërtru prohlédnout, na zemi rostla jemná zelená tráva a sem tam se objevovaly první jarní kytičky. Mýtinka byla kruhového tvaru a kolem ní rostl hustý, neprostupný les.

,,Zatím jste tu jen vy dva, ale Sag už odjel pro další tři jezdce." Trochu zaraženě jsem zamrkala, ani mi nic neřekl. Chytl si před sebou ruce a pokračoval. ,,Do týdne by tu měli být." Odmlčel se a zaměřil svoji pozornost na zlatého a potom na modrého draka.,,Vaši draci, by měli do měsíce vyrůst tak, aby se na nich dalo létat." Vyměnili jsme si Neithirem nadšené pocity a podívali se na sebe. Zlaté dráče zamrkalo a vyskočilo mi na rameno. Koutkem oka jsem zahlédla Fartha. Koukal na mě modrýma očima, mírně se usmíval a hladil H'era po modré hlavičce. ,,Než však přijedou, začnete se učit starověkému jazyku a boji." Zvedla jsem pohled k mistrovi a žaludek se mi stáhl strachy.Boj?! Nikdy jsem nedržela zbraň v ruce! Teď mě zase uklidňoval Neithir.

,,I vaši draci, přestože jsou ještě malí, se musí zdokonalovat." Odmlčel se a pokračoval.,, A od toho tu je Ramir." Rozpřáhl ruce a za ním se zpoza stromů, začal vynořovat, zelený stín. Čím blíž byl, tím lépe se dalo rozeznat co je to. Byl to obrovský zelený drak! Oba s Neithirem jsme skoro ani nedýchali.Mě taktéž, nebude oslovovat jinak než mistře. Zazněl mi v hlavě hluboký drnčivý hlas. Celou mě pohltil a já se nemohla vymanit, byl to zvláštní a krásný pocit. Neithir to měl podobně, také ke svému mistrovi choval respekt. Jmenuji se Ramir a velmi mě těší setkat se s novou generací dračích jezdců. Sklonil svou velkou smaragdovou hlavu níž a zamrkal zeleným okem. Až teď mi došlo že mají s Mërsisem stejné oči. ,,Tohle je jen první část výcviku, naučíte se mluvit aspoň z části starověkým jazykem, základy magie a otevírání mysli a také budete umět zacházet se zbraněmi. K výcviku též patří i seznámení se se svým drakem a létání na něm. než tohle všechno zvládnete, bude to trvat minimálně tři měsíce, následně se vydáte se spolu s odrostlejšími jezdci do Alagaësie. Zde se k vám přidají elfští a urgalští jezdci se kterými pak budete putovat na ostrov dračích jezdců, kde ukončíte své vzdělání. Budete si potom moci vybrat, z mnoha povolání která mohou jezdci dělat. Například mistr, jako já a Ramir, nebo střežit Alagaësii, či objevovat nové ostrovy, země a civilizace či z mnoha dalších. Zatím je však příliš brzy na to, aby jste se rozhodli, nemusíte se tak zatím zatěžovat těmito otázkami. " Dořekl svůj dlouhý monolog a nasedl na Ramira. ,,Zítra ráno, tady. Zatím se poznejte, budete tu spolu dlouho." Zamrkal zelenýma očima, zelený drak jen dvakrát máchl křídly a už se nacházeli vysoko ve vzduchu.

Vykuleně jsem se podívala na Fartha. Nebyla jsem si jistá jeho chováním. Ráno na mě byl sarkastický a nepříjemný a teď se na mě usmívá a líbá mi ruce.Co když to hrál jen před mistrem?Hlodalo mi v koutku mysli, jak se zdálo zlatý drak si s modrým opravdu nesedli, i když se Farth usmíval, H'ero se koukal nevraživě po Neithirovi a naopak. ,,Slyšela jsi? Měli bychom se poznat a kdy je lepší příležitost, než večer pod hvězdami." Zazubil se a pročísl si rukou zlaté vlasy. Nerada jsem to přiznávala, ale vypadal v tom měsíčním světle opravdu slušně.

Šli jsme vedle sebe v orosené trávě a dráčata za námi poskakovala. Každou chvíli jsem se ohlížela a ujišťovala se, že je Neithir za mnou. Po chvilce přerušovaného rozhovoru se zastavil a chytl mě za ramena. Doslova jsem se propadal do jeho modrých očí a pokoušela se v tom oceánu neutopit. ,,Je tam a ty to víš." Zaraženě jsem se na něj podíval a zakoktala.,,J-já vím ale jen se ujišťuji." Pokoušel jsem se svoje chování vysvětlit, ale to už se smál. Nevěřícně jsem na něj civěla a snažila se pochopit jeho chování.,,Myslím tady." Pronesl tajemně a ukázal si prstem na hlavu. ,,C-cože?" Stála jsem tam ve tmě, naprosto vykolejená.,,Každý jezdec cítí svého draka v hlavě. Jste, jsme, jeden." Ukázal na mě a na Neithira a potom na sebe a na H'era.

Zavřela jsem oči, zapátrala jsem ve své mysli a opravdu našla další, měkkou a přívětivou. Byl tam, byl to on, Neithir, nejspíš věděl co dělám a tak se také soustředil. ,,Přesně tak." Zašeptal a já otevřela oči. Stál naproti mě, krásný a klidný, jakoby pyšný na mě i na sebe. Rozbušilo se mi srdce, absolutně jsem nevěděla co dělat. Netušila jsem co od Fartha čekat a navíc jsem byla i trochu v rozpacích. Nejspíš to nějak vytušil a pustil má ramena. Zbytek noční procházky jsem mu vyprávěla o mém životě a tak nějak odpovídala na jeho otázky.

Když už jsme zacházeli dovnitř budovy, bylo mi líto že už procházka končí. Farth, udělal zase něco nečekaného. Když už jsme byli v hlavní místnosti a rozcházeli se do svých pokojů, chytl mě za bradu a zašeptal.,, Budu se těšit."

Když už jsem ležela v posteli a nadávala na nedostupnost dveří, přemýšlela jsem o tomhle dni, který byl naprosto zvláštní. Vybrala jsem Neithirovi jméno, seznámila se s tím prazvláštním klukem a viděla obrovského draka. Stále s plnou hlavou, jsem zavřela oči a myslí vyhledala tu dráčkovu. Se spokojeností na srdci jsem se pomalu propadla do říše snů.