Never end? / Cz - One Direction

Never end? / Cz - One Direction part 4

Nemohla jsem uvěřit svým vlastním uším.Byl to on,celou tu dobu to byl on.

Nechtěla jsem ho dál poslouchat,musel jsem od něj odejít.

Byla jsem před tím barem a koukala jsem se oknem dovnitř.Harry tam stále byl a hledal mě tam,asi snad každýho se zeptal.

Začalo pršet.kapky deště mi stékali po obličeji.Musela jsem na tuhle chvíli zapomenout.

Někdo na ulici pustil písničku,byla hrozně hlučná.

Začala jsem tancovat v dešti.

Dělala jsem nejdříve pomalé kroky,pak jsem zrychlovala.Kroky jsem stále opakovala.Někteří se ke mně přidali.Lidé nám tleskali a více a stále více lidí se zbýhalo,dokonce i vylézali lidi z baru,aby to viděli.

Vyšel i Harry,aby viděl,co se tady děje.

Když mě uviděl,začal taky tleskat.

Lidé si to nahrávali a smáli se k tomu.

Konečně jsem byla šťastná,že dělám něco,co se lidem líbí a mě to baví.

Tohle jsem tancovala...http://www.youtube.com/watch?v=3ueCuSOoLuo

Když byl konec,všichni začali tleskat a křičet.Všichni se na mě nahrnuli a zvedli mě do vzduchu.

Bylo to nádherný,nikdy jsem se necítila tak uvolněně.

„Deni,kde jsi byla?Myslela jsem,že jsi šla spát,ale tak to asi není.“ rozčilovala se Eliška,když jsem přišla domu.

„Nemohla jsem usnout,tak jsem se šla projít a narazila jsem na Harryho,tak jsme si povídali a...“ nemohla jsem jí to říct,vždyť ani neví o tom klukovi a stejně,zítra jdu přece ven s Matym.

„Ok dobře,ale už vážně pujdeme spát.“ zívla si a odešla zpátky do postele.

„Dobrou noc.“ ještě jsem jí stihla říct,než úplně odešla spát.

Ulehla jsem do postele a usla jsem.

Ona vážně umí nádherně tancovat a ten déšť k tomu,to bylo vážně něco.

Nestihl jsem ani zaregistrovat,kdy odešla nebo kam,ale teď už nemělo cenu jí volat,co kdyby už byla doma a spala.Zítra ráno se za ní zastavím.

„Deni vstávej!! Už je 1 hodina odpoledne.“

„Cože?“ vystřelila jsem z postele a začala jsem se oblékat na dnešní setkání s Matym.

„Jo to jsem ti taky chtěla říct,že s ním jdeš dneska ven.“

„Jo díky,že jsi mě vzbudila,jinak bych asi nikdy nevstala.“ poděkovala jsem jí a začala jsem se rychtovat.

Eliška mi pomohla s oblečením,vlasama a prostě se vším.

Rychle jsem si nazula boty a vyrazila jsem na místo určené,kdy se sejdeme.

Chvilku jsem tam čekala a on dorazil.

Měl na sobě svoje oblíbené volné černé džíny a bíle tričko.Krásně mu vlály hnědé vlasy ve větru.

„Ahoj,jsem rád,že jsi přišla.“ došel ke mně a obejmul mě.

Krásně voněl.Ne Deni,nesmíš se od něj nechat obelhávat,už jste jenom známí.Nalhávala jsem si.

„Jo ahoj,taky jsem se divila,když jsi mi tehdy napsal u esemesku.“ usmála jsem se.

Jen tak jsme se procházeli městem a povídali si.