Happily and Unhappily ♥ /POZASTAVENÁ!!/

Part 17

Pohled Caroline

Večer jsem se probudila celá rozlámaná, ale za to s úžasným pocitem.  Zdálo se mi o Harrym. Nenápadně se ke mně vkradl a lehl si za mnou do postele. Já se pak vzbudila a přitulila se k němu. Vpíjela jsem se do jeho očí a toužila ho políbit. Musela jsem to udělat. Doslova jsem se na něho vrhla. Nejdříve byl zaražený, ale pak začal spolupracovat. Váleli jsme se po posteli a líbali se. Bylo to něco neskutečného. Chtěla jsem ho. Strašně moc. Bože, proč tohle musel být jen sen. Jenom že kdyby to nebyl sen, tak se na nic nezmůžu. Proč jsem takový strašpytel a nechovám se tak i ve skutečnosti. Ale mám i své důvody. Možná bych nebyla, kdybych se nestala Meganinou hračkou na posměšky.  Plácla jsem sebou na postel. Život je pěkně nespravedlivý. Vstala jsem z postele a šla do koupelny propláchnout si oči. Když jsem se vrátila, uviděla jsem na stole ležet sendvič.  To je zvláštní. V tom snu jsem říkala Harrymu, že kdyby tohle nebyl sen, tak po něm chci, aby mi udělal sendvič. Raději jsem nad tím už nepřemýšlela. Zavrtěla jsem hlavou a sendvič snědla. Byl výborný.  Slíbila jsem Louisovi, že mu zavolám.  Vzala jsem telefon a vytočila číslo. „Ahoj Loíí“ Pozdravila jsem ho. „Ahoj Caroline“ zasmál se Harry. „Harry? Co? Proč?“ padaly ze mě otázky. Koukla jsem se na telefon. Vytočila jsme Harryho číslo. Ani nestačil odpovědět na mé otázky a já se mu začala omlouvat: „Promiň Harry, chtěla jsem volat Louisovi, ale vytočila jsem tvoje číslo. Promiň.“ „Nemusíš se omlouvat. A jak ti je?“ zeptal se. Jak ví, že jsem nemocná? „Jo už je mi líp. Zdál se mi… ehm… to je jedno.“ Málem jsem se prokecla. „Co se ti zdálo?“ zasmál se. Proč se směje? „To je jedno. Tak já jdu zavolat Loíímu. Ahoj.“ Hovor jsme okamžitě vypnula. Ani nevím, jestli se taky rozloučil. No tak zavoláme Louisovi. Našla jsem jeho číslo a vytočila ho. Nikdo to nebral.  Tak nic. Točí se mi hlava. Vzala jsme si aspirin, co byl nachystaný vedle sendviče a usnula jsem.

Ten pocit, když nemusím ráno do školy. Vzbudila jsem se a už mi bylo lépe. Lehla jsem si na záda a civěla do stropu. Proč musí být ten svět tak složitý. Páni, jaký to slastný pocit, když jste doma, nikdo vás neztrapňuje před celou školou. Kéž bych mohla takhle zůstat na pořád. Jestli mi zítra bude ještě lépe, tak budu simulovat. Bože, co já jsme to za dítě. Ale je na čase zahodit starou osobnost.  Popadla jsem mobil a zkoušela se znovu dovolat Louisovi. Tentokrát mi to vzal. „Ahoj Car, už je ti lépe?“ zeptal se jako by se nic nedělo. „Proč si mi to včera nebral?“ „Promiň, měl jsem nějaké zařizování.“ „Aha. No, mě už je lépe, tak by ses mohl stavit, jestli teda chceš.“ „To beru. Za půl hodinky jsem u tebe. A cestou koupím popcorn a zkoukneme pár filmů.“ „To zní dobře. Tak zatím ahoj.“ „Ahoj“ řekl a típl to. Vylezla jsem z postele a běžela se osprchovat. Vylezla jsem, oblékla jsem si tričko Mickey Mousem a moje tepláky a vlasy vyfénovala. Když jsem vycházela s koupelky, tak jsem uslyšela zvonek. Určitě tam šla Penny, protože do chvilky stál mezi dveřmi Louis a někdo za ním. To je…to je Harry. Co ten tu dělá? „Ahoj Loíí a…Harry“ vykoktala jsme ze sebe. „Ahoj Car“ obejmul mě Loíí. Co tu dělá Harry. „Tak co budeme dělat?“ zeptala jsem se s rozpačitým úsměvem. Proč zrovna teď musím myslet na ten sen, co se mi zdál o Harrym. „Zkoukneme ty filmy? Že by?“ zasmál se Loíí. „Promiň…jen… zapomněla jsem“ vymlouvala jsem se ze své nepozornosti. „Jo tak já je zapnu“ Prohlásil Loíí a vydal se k televizi. „Jo šak, už víš, jak se to dělá“ zasmála jsme se. „Ty si tu už někdy byl?“ zeptal se Harry. „Jo, už jsme spolu zkoukli všechny díly Spidermana.“„Jo, byl to skvělý den“ přerušil mě Loíí. „Jo byl. Skvělé zotavení po kocovině“ zasmála jsem se. „Ale vždyť jsem ti to říkal Harry“ poznamenal svá slova směrem k Harrymu. Vzpomněla jsem si, jak se ten den Harry vrátil pro to tričko. Stála jsem naproti Harrymu a koukala mu do očí a promítala jsem si můj sen.

Harryho pohled

Stáli jsme tam a koukali na sebe. Měl jsem takou chuť ji políbit. „Hej vy dva jdete?“ vyrušil nás Louis. „Jasně“ usmála se a vyběhla směrem k posteli. Vyskočila na ní A Louis hned za ní. Smáli se a pak se podívali na mě. „Ty nejdeš?“ zasmál se Louis. „Jo už jdu“ zamroukal jsem. Došel jsem k posteli a Car, mi udělala místo vedle sebe a to tím, že se posunula k Louisovi. Sedl jsem si. A koukal na film. Oba dva jedli popcorn a smáli se. Já jsem vnímal jen její přítomnost. Párkrát jsem se na ní podíval. Má tak nádherný úsměv. Zakašlala. Kouknul jsem se na ní. „Jsi v pořádku?“ zeptal se jí starostlivě Louis. „Jo, jen bych, potřebovala napít“ chtěla vstát, ale Louis jí stáhl dolů. „Nikam nejdeš,“ poručil jí, „Já tam zajdu.“ Louis vstal a zaklapl za sebou dveře. Dlouho jsme nic neříkali. Cítil jsem jen, její pomalý dech. Musím něco říct, jinak se neudržím a vrhnu se na ní. „Car, já ti musím něco říct…“ kouknul jsem se na ní. „Car, mluvíš se mnou?“ pořád nic. „Caroline?“ zatřásl jsem s ní. Koukla se nechápavým pohledem. „Chtěl jsem ti něco říct.“ Musím ji to říct. Musím ji říct, že to nebyl jenom sen. Ale dřív než jí to řeknu a risknu tím, to že už mě nikdy nebude chtít vidět, musím jí políbit. „Co mi chceš říct?“ zeptala se a koukla se mi do očí. Přiblížil jsem se k ní a cítil jsem, jak její dech je čím dál pomalejší. Dělily nás už jen milimetry. Měla otevřené oči a vpíjela se do těch mích. Proč to dělá tak těžké? Proč jí prostě nemůžu jen políbit. Už jsem nemohl vydržet, že nás od sebe dělí jen kosiček. Přiložil jsem své rty a dal jí obyčejnou pusu. Projelo mnou teplo a já zapomněl na to, jak jsem z téhle chvíle nervózní a začal jí líbat. Chvíli se bránila, ale pak se přidala. Byly to jemné dlouhé polibky, plné chtíče. Uslyšel jsem, jak se pomalu otevírají dveře a Car se ode mě odtáhla. Seděl jsem skoro bez dechu a koukal na stopnutý film. „Vidím, že jste se nezabili, což je dobré znamení “ poznamenal Louis, když si sedal zpátky na postel, podal Car pití a dál jsme sledovali film. Bylo tak těžké se jí nedotýkat a při tom jí mít, tak blízko sebe.  Neudržel jsem se a nenápadně propletl její prsty s těmi svými. Neuhnula. Nechala se držet za ruku, i když si toho mohl kdykoliv Louis všimnout. Tak někdy v půlce druhého filmu si o mě opřela i hlavu. Snad neucítí, jak mi bije srdce. Když druhý film skončil, podíval se na nás Louis zvláštním pohledem. „Slušelo by vám to spolu“ pošeptal. Proč šeptá. Kouknul jsem se a uviděl, že Caroline usnula. „Nemel blbosti Louisi“ protočil jsem očima. Louis vstal a vypnul všechnu elektroniku. Já se mezitím dostal z postele, aniž bych jí probudil. Mám v tom už praxi. Zasmál jsem se v duchu. „Louisi padáme, než se probudí“ popohnal jsem ho. Vyšli jsme z pokoje a vyrazili domů. Na chodbě nás zastihla její máma. „Vy už odcházíte?“ zeptala se příjemným hlasem. „Ano, už jdeme. Caroline ještě není úplně zdravá a usnula“ usmál se na ní Louis. „Dobře. Tak se zase někdy uvidíme“ „Nashledanou“ řekli jsme skoro na ráz. Došli jsme na zastávku a každý si vytyčil jiný autobus.

Dojel jsem domů a přivítala mě Týna. „Ahoj Týno, co tady sakra děláš?“ zeptal jsem se jí na rovinu. „Ahoj Harry. Nemohla bych u tebe dnes přespat, možná i trochu déle než jednu noc?“ prosila smutně.

A je tady :33 Věnovaná mé boží korektorce :33 Adélce Vaelntové :33 Co na ní říkate :) ... Tentokrát bez podmínky :) Ale byla bych ráda kdybyste se na tento příběh vyjádřili v komentáři :)) Takže VOTE a Coment: )) Jo a jinak KDO JE TÝNA? :o jsem zvědavá co z vás vyleze :D