Happily and Unhappily ♥ /POZASTAVENÁ!!/

Part 43

Ráno mě nezbudí budík, ale zvonění od zprávy. Pomalu pomrkávám a snažím se rozmlžit oči. „Car, nemáš jít dneska na kontrolu? Vyzvednul bych tě po škole a jeli bychom spolu :)“ Zpráva od Harryho. Usměji se a z nabytých, sice rozespalých sil odpovím: „Dobře :) Budu tě čekat po škole.“ Ještě na chvíli zavřu oči, ale to netrvá dlouho a přijde odpověď: „Chybí mi tvé polibky :/“ Cítím, jak se červenám a snažím se neusmívat. Rozhodnu se na to neodpovídat. Vstanu a zapluju do koupelky. Tajně a opatrně si sundám ortézu a vlezu si do rychlé ranní sprchy. Noha mě už nebolí, takže se můžu pohybovat vcelku rychle. Když mám vše hotové, vydám se s taškou a mobilem do kuchyně. Na stole leží rohlík, namazaný sýrem.  Nikde nikdo. „Penny, tati?“ zavolám. Do kuchyně přijde Penny. „Jak to, že už jsi vzhůru?“ zeptá se s úsměvem. Jen jsem pokrčila rameny a zeptala se: „Táta je kde?“ „Musel jet dřív, vezl i mámu.“ Přikývla jsem jí. Mám dvacet minut na cestu k zastávce, To stihnu i s pajdající chůzí. „Tak já už půjdu“ usmála jsem se na ni. „Počkej. Nemáš jít odpoledne k doktorovi?“ „Mám, Harry mě tam vezme“ znovu se usměju a s jednou balerínou vycházím na zastávku.

„Blázníš?“ zděsil se Louis, když jsem vystupovala z autobusu. „Nechápu tě“ zasmála jsem se. „Nemohla si napsat, nebo něco?“ „Pořád tě nechápu“vykročila jsem ke škole. „Jedeš autobusem. To tě nemohl někdo odvést?“ zeptal se s vystřeleným obočím. „Louisi, ta noha už je v pohodě. Dneska mi to sundají“ darovala jsem mu upřímný úsměv. Dnes jsem vynechala skřínku a šla rovnou do třídy. „Ahoj Caroline“ usmála se na mě Britt. „Ahoj“ usmála jsem se na oplátku. „Je mi to blbé, ale nemohla by si mi někdy vysvětlit matiku?“ sklopila hlavu. „Jo klidně“ řekla jsem s radostí v hlase. Pro mě to bude něco nového. Vždy jsem jim tu písemku napsala a o víc se nestarali. Doučování bude zajímavé. „Tak mohli bysme třeba v pondělí zajít do cukrárny?“ navrhnu. Přikývne a poděkuje. Dá mi své číslo, abychom se mohli domluvit. Pak se vydá do své lavice a vedle mě se přiřítí Louis i s učitelem za zády. Škola dnes uběhla nějak rychle. Louis byl opět zabořen ve svých myšlenkách a mě nevnímal. Já jsem si napsala pár esemesek se Zaynem a Harrym. Niall mi na esemesku neodepsal. V hlavě mi šrotuje plno verzí proč, ale rozhodla jsem se to neřešit. „Car, co plánuješ dneska?“ zeptal se Louis, když jsme seděli před školou. „Jdu na tu kontrolu. Proč?“ „Já, chtěl jsem si promluvit“ rozpačitě se usmál. „O čem?“ zeptala jsem se. Konečně mi chce prozradit, nad čím celou dobu přemýšlí. „Nad Christýn. Proč byla později tak mimo?“ Sice odpověděl, ale hned položil další otázku. „Já…nemůžu ti to říct“ sklopila jsem hlavu. „Co mi nemůžeš říct?“ řekl přiškrceně a poposedl si ke mně. „Loíí, nemůžu. Tak jak nemůžu říct naše tajemství, tak nemůžu říct to její“ obejmula jsem ho. „Já vím,“ usmál se, „mám ji pozvat ven?“  Odtáhla jsem se od něj a podívala jsem se mu do očí. „Neptal ses už na to?“ Zavrtěl hlavou. „ A proč se mě ptáš?“ zeptala jsem se znovu. „Já nevím. Ona je krásná, ale nevím jestli by jsem dokázal zvládnout tu její namyšlenost“ odpověděl stroze. Usmála jsem se a znovu ho objala. „To zvládneš“ podpořila jsem ho. Podívala jsem se před sebe a uviděla, jak k nám kráčí Harry.          I Louis se podíval tím směrem. „Ahoj“ pozdravil nás s úsměvem a nahnul se k mým rtům. „Ahoj“ usmála jsem se, když se naše rty oddělily. „Louisi, jedeš s námi? “ přesměroval zrak na něj. „Ne, musím si něco vyřídit,“ usmál se, „“Car můžu tě o něco poprosit?“ podíval se na mě. Přikývla jsem a Harry mi pomohl vstát. Věnoval mi letmou pusu a popošel ode mě, směr auto. Nadzvedla jsem obočí a čekala, jaká prosba z něj vyletí. „Chtěl bych tě poprosit, jestli by si dnes nezašla za mou mámou. Já vím, že minule se chovala šíleně, ale už je na tom líp. Já dnes za ní nestihnu zajít. Musím všechno připravit, jelikož jí propouštějí a já musím uklidit nakoupit a …“ Přerušila jsem ho: „Klid Louisi. Zajdu za ni, mám ji něco vyřídit?“ „Jen ji vyřiď ať je v pondělí připravená. Vyzvednu jí po škole.“ Tak teď to nechápu. Přes víkend jsou návštěvy zakázané, ale co zítra? „Ty za ní nejdeš zítra?“ nadzvedla jsem obočí. „No… řekni jí, že budu mít rande“ usměje se. „Takže ty Chriss vážně někam pozveš?“ Radost v  hlase nejde přehlédnout. Přikývl a já se mu vrhla kolem krku. „Doufám, že bude mít takovou radost jako ty“ zasmál se Louis. „Bude. Já už půjdu Harry na mě čeká a určit bude vyzvídat, o čem se tu bavíme.“ Znovu se usměju a zamířím si to k Harrymu. Ten už mi z dálky nastavoval ruku, do které se propletla ta moje. „Takže o čem jste se bavili?“zeptal se. A  je to tu. „Musím se stavit za jeho mamkou“ vysvětlila jsem mu. O Chriss jsem se raději nezmiňovala. Oni sami to později přiznají. Vím, že Chriss mu to řekne. Jsem si tím na sto procent jistá. A pokud mu o svojí dvojí osobnosti neřekne ona tak já jo. Oba se trápí. „Do nemocnice a pak?“ zeptal se. „Ty řídíš, ty rozhoduješ“usmála jsem se. „Cukrárna?“ Otevřel mi dveře a já s přikývnutí a poděkováním nastoupila. 

---

Omlouvám se :/ Ale nebyl čas a já se ani tak nedostala k Ntb ... Teď už bude škola tak části budou častější :) Teda to tu ještě vůbec někdo čte :) 

Vote and Comet Ladies :) <3