Happily and Unhappily ♥ /POZASTAVENÁ!!/

Part 28

„Kotě, nebuď tak odměřená.“ Ruku, kterou měl do teď na mých zádech, přesunul k mojí. Chytl mé zápěstí, tak silně až jsem sykla bolestí. Přešel s ní ke svému rozkroku a třel mojí ruku o něj. „Vidíš, jak po tobě toužím?“ šeptal mi do ucha a lehce přešel k mé bradě, kde si opřel své rty. Můj mozek jako by se vzpamatoval. Snažila jsme se od něj odtáhnout, ale čím víc jsem se snažila, tím to bylo horší.

 Naklonil se ke mně a já se nakláněla dozadu. Chtěl mě políbit, ale já jen kroutila hlavou a už jsem cítila na svém obličeji slzy. „Ehm“ odkašlal si někdo vedle nás. „Co chceš?“ odsekl mu kluk a stiskl mě ještě těsněji. „Justine, myslím, že Car už s tebou tančit nechce“ řekl naštvaně ten kluk. Car? Až teď jsem se na něj konečně mohla podívat. Jak zná moje jméno? Měl na sobě černou mikinu a na hlavě bejsku. Do obličeje jsem mu neviděla, ale jsem si stoprocentně jistá, že to není Louis ani Zayn, Harry ani nikdo z jejich party. Teda tu, co jsem znala. „Takže tahle kočka se jmenuje Car?“ zasmál se nadrženě Justin. Mě se spustily další slzy. „Pusť jí, nebo se tvůj ksicht potká s mojí pěstí“ procedil mezi zuby kluk s bejskou. Nevím, jak je to možné, ale Justin mně pustil. Když jsem se od něj odtáhla, chtěla jsem utéct pryč, ale zatočila jsem mi hlavy a padala jsem k zemi. Zachytily mě něčí ruce. „Prosím pust mě, já už s tebou tančit nechci“ řekla jsem mezi vzlyky s pevně zavřenýma očima. „To bude v pořádku. Justin se k tobě už ani na krok nepřiblíží, Car“ řekl neznámí hlas. Konečně jsem otevřela oči, ale byly tak uslzené, že jsem nemohla zaostřit. Viděla jsem jen rozmazaný úsměv a červenou bejsku. Poznala jsem, že je to ten kluk, co mě zachránil. Na nic jsem nečekala a i s točením hlavy jsem se k němu natiskla a objala ho. Na nic nečekal a přimáčkl si mě k sobě ještě víc. Hlavu jsem si zabořila do jeho hrudníku a nechala volně téct slzy a potichu jsem vzlykala. „Klid. Všechno bude v pořádku“ mumlal mi do vlasů a jemně přecházel konečky prstů po zádech. Při každém doteku mnou projel elektrický výboj a já se otřepala. „Drž se“ pošeptal. Nechápala jsem ho, když v tom mi podlomil kolena a vzal si mě do náruče. Okamžitě jsem obmotala jednu ruku okolo jeho krku a přitiskla se. Hlavu jsem měla pořád zabořenou do jeho hrudi. Cítila jsem, jak stoupáme po schodech. Chtěla jsem se zeptat, kam mě vede, ale nezmohla jsme se ani na slovo. Slzy už přešly a já cítila, jak usínám. Došli jsme do nějakého pokoje a ten kluk mě položil na postel a přikryl mě. Sedl si vedle mě a hladil mě po vlasech. „Děkuji“ šeptla jsem a dál se uklidňovala pod jeho dotykem. I když jsem se na něj neviděla, vsadím všechno na to, že se pousmál. „Nemáš za co. A teď se vyspi. Zítra tě bude bolet hlava“ zasmál se a vstal a chystal se ke dveřím. On mě tu chce nechat samotnou? „Prosím, zůstaň“ pošeptala jsem a dívala se jeho směrem. „Musím domů, zavolám Louise, aby došel“ konstatoval. „Prosím, co když se tu objeví Justin?“ zaprosila jsem a opět se mi do očí nahrnuly slzy. Ten kluk si povzdechl a přiblížil se zpátky k posteli. Rukou naznačil, abych se posunula. Kousek jsem se teda posunula a on si lehl vedle mě a dal mi ruku kolem pasu a přitáhl si mě k sobě. Když si mě přisunul k tělu, tak jsem se hlavou zavrtala do jeho hrudi a vdechovala jeho vůni. Co to sakra dělám? Já musím být vážně opilá, když jsem ho doslova prosila o to, aby si lehnul se mnou do postele. Ale on mě zná a já ho ne. Asi zná Louise, když pro něj chtěl dojít. Já jsem se asi vážně zbláznila. Už nikdy nebudu pít, ani kdyby na tom závisel můj život. „Dobrou Caroline“ pošeptal a dal mi pusu do vlasů. Byla to jen blbá pusa do vlasů a já cítila šimrání v bříšku. Musela jsem se usmát.  „Jak se vlastně jmenuješ?“ zašeptala jsem. Znovu jsem se k němu přitulila, cítila jsem, jak mě hladí po zádech a to mě uspalo.

Anonymní pohled

„Jak se vlastně jmenuješ?“ zašeptala a přitulila se ke mně, jak jen to šlo.  Rukou jsem jí lehce hladil po zádech. Už se tak netřepala a klidně vydechovala. „Car? Spíš?“ zašeptal jsem a pohladil jsem jí po vlasech. Jestli se k ní Justin, ještě někdy přiblíží, osobně mu zmaluju obličej. Brr. Mobil sakra. Sáhl jsem do kapsy, vytáhl ho a přečetl si sms „Už si měl být doma. Musím do práce, takže pohni“ Máma. To už je tolik? Pro jistotu jsem se koukl i na hodiny. Skoro dvě ráno. Musím domů. Lehounce jsem vyndal ruku zpod jejího těla a chtěl nechtě jsem se dostal z jejího obětí.  Stál jsem u postele a pozoroval ji. Je tak překrásná. Pramínek, který ji padal do obličeje jsem jí zastrčil za ucho, načeš se trochu zachvěla. Neodpustit jsem si a políbil jí na čelo. Usmála se. Vím, že spí, musí se jí zdát nějaký krásný sen. Přeci se nemůže ve spánku jen tak usmívat. Ještě jsem si na ní chvíli díval a přiblbě se usmíval. Brr. Zase telefon. „Pokud tu nebudeš do deseti minut, tak mě z práce vyhodí. Jenže já, my, tu práci potřebujeme.“ Zase máma. Protočil jsem očima a vydal se dolů. Narazil jsem do Louise. Lítal všude a na tváři měl vystrašený výraz. „Louisi? Jsi v pořádku?“ zeptal jsem se ho s nadzvednutým obočím. „Ne!“ křikl. „Nemůžu jí nikde najít. Slíbil jsem, že na ní dám pozor a teď jí nemůžu najít.  A k tomu mi Sára říkala, že jí viděla s Justinem“ chrlil to ze sebe na jeden nádech.  „Klid, leží nahoře“ usmál jsem se na něj. „Kde?“ptal se zaraženě. „Třetí dveře nale…“ Ani jsem to nestačil doříct a Louis už letěl nahoru a řval na mě „Díky.“ Pokroutil jsem hlavou a vydal se domů. Při cestě domů jsem musel myslet jen na to jak je nádherná. Na její úsměv. Na její uplakané oči, při kterých jsem se cítil tak mizerně.

Pohled Caroline

Bum!S poskočením jsem otevřela oči a hleděla na postavu před sebou. „Car, promiň, jestli jsem tě vzbudil, ale hledám tě už celou věčnost.“ Rozběhl se ke mně a objal mě. „Loui“ vydechla jsem. „Strašně se omlouvám, ale potřeboval jsem si něco zařídit, a pak jsem tě nemohl najít.“ Pořád mě nespouštěl z objetí. „Kde je?“ zeptala jsem se vyděšeně. „Kdo?“ nechápal Louis. Zavrtěla jsem hlavou. „Lehneš si se mnou? Prosím. Já…já bojím se“ zašeptala jsem. Přikývl. Vysvlékl si tričko a já natáhla ruku. Nechápavě na mě koukal, ale pak to pochopil. Podal mi tričko a otočil se ke dveřím. Vyvlékal se z riflí a já se mezitím převlíkla do jeho trika, ať se mi spí aspoň trochu pohodlně. Bolí mě hlava. Asi začínám střízlivět. Louis si lehl na postel a přitáhl si mě k sobě. Nebyl to ten pocit jako s tím klukem. Ani jeho jméno neznám a obličej mám rozmazaný. Cítila jsem se s ním ještě jinak než s Harrym. Je možné se do někoho zamilovat, aniž byste s ním mluvily anebo ještě líp, nevidět ho pořádně. Jen cítit husí kůži pokaždé, když se vás dotkne. Cítit se v jeho objetí tak bezpečně, že i třetí světová by vás nezajímala. Ne! Vážně musím být ještě opilá, když tak uvažuju. „Dobrou Car“ zašeptal Louis. „Dobrou“ zašeptala jsem na oplátku a pod jeho ochranou usnula. 

:) Včera nám odpojili elektriku, jsem psala při svíčkách :D Miluju bouřky :) Co říkáte na dnešní díl a anonynimní pohled ? :O :D Prosím o názor i kritiku :)