Happily and Unhappily ♥ /POZASTAVENÁ!!/

Part 32

Slyšeli jsme, jak třískly dveře. Všichni se podívali, kdo si vybral takový velkolepý nástup. „Potřebuju s tebou mluvit“ vychrlil na nás hned, jak přiběhl do obýváku. Justin. Při jeho pohledu, který směřoval na mě, jsem Harrymu doslova drtila ruku. „S kým chceš mluvit?“ zeptal se naštvaně Louis. I on si všimnul, že pohled směřoval na mě. „S Car“ řekl už klidným hlasem. „Jestli chceš, můžu ho zabít hned teď“ pošeptal mi Harry. V jeho hlase byla slyšet pouhá zlost. Podívala jsem se na Justina a ten ze mě nespustit pohled. Doslova mě prosil, abych ho vyslechla. Podívala jsem se na Harryho. Usmála jsem se a vstala. „Kam jdeš?“ zeptal se nevěřícně. „Jsem hned zpátky. Nemůže mi nic udělat, když vy jste hned tu“ vysvětlila jsem mu a dala mu letmou pusu. Vydala jsem se k Justinovi. Měla jsem z něho strach, ale zase jsem byla až moc zvědavá. Chci vědět, co mi chce. Došli jsme na chodbu a já se opřela o stůl a čekala, co přijde. „Car, je mi to strašně líto. Nikdy jindy jsem tě neviděl, tak jsem si myslel, že si tu na víkend za nějakou kámošku, že si užiju a bude to fajn, jelikož se už nikdy neuvidíme. Jenže ty si naše kamarádka. Teda doufám, že budeš i moje. Nikdy to na kamarády nezkouším, jen si prostě strašně sexy a já si nemohl pomoct.“ Koukal na mě prosebným pohledem. „Víš, vlastně jsem dostal nakázané se od tebe držet dál, jak jen to půjde, ale já se chci usmířit“ natáhl se ke mně a vzal mou ruku. Ucukla jsem a ruku si zpátky přitáhla k tělu. „Ještě na něco jsem zapomněl“ řekl a vyběhl ze dveří. Zůstala jsem stát, jak opařená. Ve vteřině byl zpátky a v ruce nesl kytici rudých růži, které mi podal. „Pro tebe a ještě tohle.“ Podal mi ještě obálku, kde bylo napsané: „Car ♥“ usmála jsme se nad tím. „Není to ode mě. Psal to tvůj včerejší zachránce“ usmál se a já mu úsměv oplatila. Přistoupila jsem k němu a obejmula ho. „Odpuštěno, ale prosím, už to na mě nikdy nezkoušej. Jde s tebe vážně strach. Ještě dneska u snídaně jsem z tebe měla husinu.“ Odstoupila jsem od něho a koukla se na obálku. „Už nikdy to na tebe nezkusím“ zasmál se. „Mohl bys mi tu obálku prozatím schovat?“ poprosila jsem ho. Nechápavě se na mě podíval. „Teďka jsme se s Harrym usmířili a já nechci vyvolávat hádku, psaníčkem“ usmála jsem se. Vzal si psaníčko a vrazil ho do zadní kapsy od riflí.  Při cestě jsem si čichla k růžím. Voněly úžasně. „Kolik jich vlastně je?“ zeptala jsem se. „Myslím, že osmnáct“ prohodil rameny. Moje oblíbené číslo. „Tys je nekupoval?“ zdvihla jsem obočí a otočila se na něho. „Ehm…“ poškrábal se na zátylku. „Budu to brát jako ne“ řekla jsem rázně a chtěla odejít. Chytl mě za ruku, aby mě zastavil. „Pravdu?“ řekl kousavě. Přikývla jsem. „Takže, omluvit jsem se ti chtěl i tak. A ty růže a dopis, nejsou ode mě. Poslal ti je on“ řekl sklesle. „Je pěkné, že ses přiznal,“ usmála jsem se na něj a pokračovala, „Kdo je on?“ „Vlastně ti to nemám říkat“ zase prohodil rameny. „Jak nemáš říkat?“ nechápala jsem. „Nevím, jak to myslel, jen to prostě nemáš vědět“ usmál se. „Aha, tak mu aspoň poděkuj“ usmála jsem se na něj a vyrazili konečně za ostatními. Proč mi neřekl, kdo je? Nechápu to. Poslední dobou nechápu víc věcí. Vešli jsme do obýváku a já si to namířila přímo k Harrymu. „Děláš si ze mě prdel?“ zařvala Christýn. Nechápavě jsem se na ni podívala, ale ona jen visela pohledem na Justinovi. Sedla jsem si a Harry okamžitě uchopil mou ruku a políbil mě. „Chce mi tě sbalit?“ zeptal se naštvaně. „Ne, jen se omluvil“ řekla jsem a začala jsem pozorovat Christýn. „Nechápu tě ségra“ řekl klidně Justin. „Já jsem tvoje sestra už skoro sedmnáct let a nedostala jsem od tebe k narozeninám ani pampelišku a ji neznáš ani den a už si jí koupil růže?“ řekla už klidnějším hlasem. Hlasitě jsem polkla. Teď si to Justin vyžere a to ty kytky nejsou ani od něho. Ale ať, za to jak se ke mně včera choval, si to zaslouží. Sice jsem mu odpustila, ale menší strach, tam někde uvnitř pořád je. „Ehm… víš… to bylo za omluvu. Tobě jsem nikdy nic neudělal. Nesnažil jsem se tě přefiknou, takže nebyl důvod nosit ti kytky“ vymluvil se z toho. Louis se začal smát a já s Harrym jsme se hned přidali. Christýn si naštvaně sedla zpátky vedle Louiho a bouchla ho do ramene, aby se přestal smát. Justin si sedl vedle ní. Ona se jen posunul blíž k Louisovi. Vím, že to udělala kvůli Justinovi, ale i tak to byl dobrý důvod se přiblížit k Louimu. „No ták, ségra. Vidíš, už jsem tě naštval. Mám důvod ti koupit kytku“ narážel na ní. Já jsem se začla smát ještě víc a Louis se přidal. Po chvíli se zasmála i Christýn a silně bouchla Justina do ramena. Chvíli jsme si jen tak povídali, ale já už strašně chtěla domů.