Happily and Unhappily ♥ /POZASTAVENÁ!!/

Part 31

Pohled Caroline

Nechápu, jak jsem mu dokázala všechno říct. Byla jsem tak naštvaná a zároveň jsem se o něj bála.  Po tváři mi tekly slzy a už jsem to nezvládala, řekla jsem mu úplně všechno ani né během dvou minut. Stála jsem mezi jeho nohama a cítila, jak se mu opět napínají svaly a snaží se sevřít pěsti. To jsem, ale nemohla dovolit, už tak byly ty rány docela hluboké. Lehce jsem mu projížděla po obvazu a snažila se ho uklidnit, i když já jsem klidná teda nebyla. Za dva týdny jsem se změnila k nepoznání. Jiní si můžou myslet, že jsem se vůbec nezměnil, ale já vím, že ano. Já bych nikdy takhle nemluvila. Natož s klukem. „Omlouvám se, už tě nikdy nenechám samotnou a budu ti věřit. Přisahám“ řekl a pohladil mě po tváři. Konečně jsem našla odvahu se na něj podívat. Než jsem se stihla vzpamatovat, ucítila jsem jeho rty na těch mých. Mým tělem projelo to známé teplo. Polibky jsem mu oplácela. Harry mě chytil za pas a přitáhl si mě blíž. „Pozor ruka“ pošeptala jsem, když jsem se od něj odtáhla, abych se mohla nadechnout. „Na ní mi nezáleží“ usmál se a opět spojil naše rty. Užívala jsem si jeho polibky. Když mi projel jazykem spodní ret. Ptal se na vstup do mých úst. Chvíli jsem ho nechala vyčkávat, přece jenom mi ještě před chvíli vyčítal, že jsem spala s Louisem tak i se Zaynem. Než jsem se však rozhodla mu to povolit, přejel svýma rukama na můj zadek a lehce ho stisknul. Vzdychla jsem mu do úst a on toho využil a jazykem mi prozkoumával ústa a já ty jeho. „Ehm“ odkašlal si někdo. Vzdali jsme se našeho polibku a podívali jsme se směrem, odkud vyšlo kašlání. Louis. Cítila jsem, jak rudnu. Koukal na nás s mírným úšklebem. Po krátkém tichu, kdy jsme se to všichni snažily vstřebat, se Louis začal nekontrolovatelně smát. Nahodila jsem nechápavý pohled. Harry předělal svoje ruky na mé boky a ještě kousek si mě k sobě posunul. „Čemu se směješ?“ zeptal se ho a já cítila, jak stisk na mých bocích zesílil. „Já jen, že tu bylo strašné ticho, tak že vás zajdu zkontrolovat, jestli jste se nezabily a vy mezitím to no …“ Vysvětloval mez smíchem. Harry se začal smát taky, ale já na ně udiveně koukala. Chtěla jsem odejít za Christýn, ale hned jak jsem se hnula, byla jsem stažena zpátky a ujaly se mně jeho rty. „Ještě si mi neodpověděla, jestli mi odpouštíš“ řekl sklesle Harry po tom, co odpojil naše rty. Podívala jsem se na něj pak na Louise, který nás zaujatě pozoroval. Na pomoc při mém rozhodování kýval na souhlas. Usmála jsem se na něj a otočila jsem se na Harryho. „Odpustím, když mě pustíš. Víš, nechci, aby si ještě někdo další myslel, že jsem spala s Louím“ usmála jsem se. „Kdo všechno si to myslel?“ slyšela jsem otázku zpoza dveří. Ignorovala jsem ji. Přece jenom jsem slíbila, že mu to neřeknu. Christýn by mě asi zabila a já nechci přít o novou kamarádku. Harry mě s úsměvem pustil. „Tak a teď zavři oči“ poručila jsem mu. „Proč bych to měl dělat?“ zeptal se nechápavě. „Prostě je zavři a slib mi že je neotevřeš, dokud ti Louis neřekne“ řekla jsem. „Přisahám“ řekl a pevně k sobě přitiskl oči. Dal jsem mu letmou pusu. A popošla k Louisovi. „Teď ty“ poručila jsem. „Co já?“ nechápal. „Zavři oči“ zasmála jsem se. Zavřel je a čekal. „Máte je oba pevně zavřené?“ zeptala jsem se pro jistotu. „Máme“ řekli jednohlasně. Vysvlíkla jsem si Louisové triko. Stoupla jsem si na špičky a pošeptala Louisovi: „Napočítej do pěti a pak je můžete otevřít.“  Přikývl. „Děkuji“ dala jsem mu pusu na líčko a zároveň vložila triko do jeho ruky. Když se tak stalo, vyletěla jsem z kuchyně jen ve spodním prádle. Vběhla jsem do obýváku, kde na mě nevěřícně koukala Christýn. „Taky nevím, co vyvádím a teď toho lituji. Prosím puč mi něco na sebe“ žadonila jsem. Ke Christýně se dostal obrovský výbuch smíchu, ale i tak už jsme běžely po schodech směr její pokoj. Vběhly jsme tam a obě jsme se smály. Lehla jsem si na postel mezitím, co mi Christýna vybírala něco v její skříni. Vážně nechápu, co jsem to právě udělala. Jakoby s každým polibkem od Harryho se do mě vlévala jiná osobnost. Více odvážná, uvolněnější. Ta co nemusí mít vše naplánované. Nevím, jak je to možné. Prostě se ze mě stal někdo jiný. Jen se bojím, že když se Megan vrátí, bude to vše při starém. Zas budu tichá holka, ze které si všichni dělají srandu. Dost! Zase ty myšlenky. Ještě ne.  Ještě dva týdny na to abych si užívala. Christýn po mě hodila bílé tílko a modré legíny. „Stačí legíny? Nebo chceš raději rifle?“ „Né, legíny jsou po včerejšku pohodlnější“ zasmála jsem se. „Takže, jediný o kom si mi ještě nepovídala je Harry“ přisedla si ke mně na postel, když jsem se oblékla. „Když přiznáš, že jedeš po Louisovi“ mrkla jsem na ní. „Stejně už to víš, tak proč bych to měla říkat“ vzdychla. „Musíš“ zasmála jsem se. „Fajn, přiznávám, líbí se mi,“ sklonila hlavu, „Nesmíš mu to říct. Přisaháš?“ Zasmála jsem se nad ní. Nastavila mi malíček, tak jako já jí. Zahákla jsem ten svůj na ten její se slovy: „Přisahám.“ „Měly bychom jít dolů“ usmála se na mě. Přikývla jsem a vyrazily jsme dolů.

 Došli jsme dolů a Harry s Louisem vedli nějakou debatu v obýváku. Všimla jsme si, že Louis si už konečně oblékl triko. Christýn se kolem mě ohnala a zabrala si místo vedle Louise. Mám jit si jít sednout vedle Harryho, anebo z druhé stany Louise.? Nikdy jsem s nikým nechodila. Vůbec nevím, co mám dělat. Zamrzla jsem uprostřed kroku. Já vážně nevím, co mám dělat. „Car? Proč tam jen tak stojíš?“ zeptal se mě Louis. Vybrala jsem si možnost Harry. Sedla jsem si vedle něho. Okamžitě uchopil mojí ruku a propletl si s ní prsty. Prvně mě to překvapilo, ale pak spíš utěšilo. Už jsem nebyla tak nervózní. „Jak to mezi vámi vlastně je?“ zeptala se po chvíli Christýna. Tak tuhle otázku mi vytrhla přímo z pusy. Podívala jsem se na Harryho a ten místo odpovědi, uchopil mé rty mezi ty své. Dal mi malý něžný polibek. Usmála jsem se na něj a pak i na Louise s Christýnou, kteří si něco šeptali. „Jak to, že ty nemáš kocovinu?“ zeptal se Louis Harryho po tom, co ho nejspíš zasáhla bolest hlavy, jelikož si promnul nos. „Jsem prostě odolnej“ zasmál se. Má tak krásný smích. A ty dolíčky co jej doprovází. „Takže dnešní léčení kocoviny zmrzlinou padá?“ zeptal se mě Louis se smutným pohledem. „Proč by měla?“ zeptala jsem se na oplátku se svraštěným obočím. „Tak když jste vy dva teď spolu, tak jsem myslel, že no, že se prostě na mě dneska vykašleš a já se budu muset léčit sám“ řekl a prohodil rameny. „Tak na to zapomeň, tak rychle se mě nezbavíš“ vyplázla jsem na něj jazyk. Všichni jsme se zasmáli a Harry mi dal další polibek. „Nevadí snad, že dnešek strávím s Louis? Neboj, spát s ním nebudu“ zeptala jsem se ho. Netuším, jak to teď mezi námi bude, ale když strávím trochu času o samotě s Louím, můžem i říct jak se mám chovat a tak. Vlastně ho tak nějak využiju. „Proč by mi to mělo vadit, když teď si jenom moje,“ políbil mě a pokračoval, „dnes mám stejně na plánu něco s klukama“ „Jdete k Sendy?“ nadzvedla jsem obočí. „Co?“ nechápal. „Ví o tom“ zasmál se Louíí. „Co ví?“ zeptala se Christýna. „Nic“ řekli jsme jednohlasně. Přece jenom mi to Niall prozradil a já nemám právo to posílat dál, když je to jejich tajemství. „Jo jdeme k Sendy. Souboj v basketu“ pošeptal mi do ucha Harry. „To já raději fotbal“ zašeptala jsem na oplátku já.

Slyšeli jsme, jak třískly dveře. Všichni se podívali, kdo si vybral takový velkolepý nástup. „Potřebuju s tebou mluvit“ vychrlil na nás hned, jak přiběhl do obýváku. Justin. Při jeho pohledu, který směřoval na mě, jsem Harrymu doslova drtila ruku. 

Tak další ¨:) Snad se vám líbí :)) Nevím co psát :) Takže VOTE a coment potěší :)