Happily and Unhappily ♥ /POZASTAVENÁ!!/

Part 40

Takže 40 u nás :))) Mega dlouhý díl, tak doufám že na oslavu dáme rekordy při VOTE a KOMENTECH :3
------

Rozhodly jsme se, že nakonec do nějakého obchodu zajdem. Zamířily jsme si to do hračkářství. Když jsme procházely kolem barbie panenek Chriss měla pořád blbé poznámky  já se musela smát. „Vidíš, ale Ariel je nejlepší“ usmála se a v ruce držela panenku s jasně červenými vlasy. „Proč zrovna ta?“ „Je to mořská panna. Chápeš? Může plavat ve vodě, bez toho aby se vynořovala.“ Zasmála jsem se. „Jaká je tvá oblíbená?“ zeptala se. Vážně tu vedeme konverzaci o barbínách. Je stejná jako Louis. „Takovou ještě nikdy, nikdo nevymyslel“ usmála jsem se. „Tak si nějakou vyber“ nařídila a snažila se tvářit vážně. „Tak nejspíš popelka“ usmála jsem se. „Proč?“ „Umí držet tajemství, vždy se zjeví a pak odejde“ znovu jsme se usmála. Vzpomněla jsem si na toho kluka, který mě zachránil před Justinem. Chci ho potkat. Znovu, ale osobně. Za střízliva. Chci mu poděkovat za to, jak mě zachránil a za jeho krásné dopisy. Okamžitě jsem zavrtěla hlavou a snažila se na něj přestat myslet. Ještě teď když pomyslím na jeho objetí, cítím se v bezpečí. Když si vzpomenu na jeho dotek, když mě hladil po zádech, naskočí mi husina. „Přestaň na něj myslet!“ řekla jsem přes zaťaté zuby. „Myslíš na Harryho?“ zasmála se Christýn. Ne nemyslím na Harryho. Myslím na kluka, co mi poslal rudé růže, co mi píše dopisy, co mě zachránil. „Ehm…proč zrovna na Harryho?“ zeptala jsem se nechápavě. „Támhle ti jde“ usmála se. Stál kousek od hračkářství a v ruce držel telefon. „Já, nevím jak se mám chovat. Já nikdy neměla kluka“ pošeptala jsem. Za prvé to byla pravda a za druhé jsem chtěla odvést téma od mého zamyšlení. „Jdi za ním a obejmi ho ze zadu“ poradila mi. „Ale“ Přerušila mě: „Běž, jdu hned za tebou“ usmála se a vyhodila mě z obchodu. Rozezněl se můj telefon. Na display bylo ukázáno „Harry“. Usmála jsem se a zvedla. „Ahoj Car, hledám tě tu snad už dvacet minut. Obešel jsem všechny obchody…“ Mluvil dál a dál, ale já ho přestala poslouchat. Udělala jsem přesně to, co mi bylo řečeno. Mobil jsem mu složila a schovala ho. Když jsem viděla, jak zaťal pěsti. Byla jsem už od něj kousíček. Ruky jsem mu obmotala kolem pasu a přitulila se k němu. Svaly se mu uvolnily. Otočil si mně čelem k sobě a přisál se na mé rty. Usmála jsem se. Tak za toto budu muset Chriss poděkovat. „Ahoj“ usmál se a na tváři se mu objevily jeho dolíčky. Musela jsem se usmát taky. „Ahoj“ oplatila jsem mu pozdrav. „Ahoj Christýn“ poznamenal a podíval se za mě. „Ahoj Harry“ pronesla povýšeneckým tónem. Už je tu zase stará Chriss. Je dobré vědět, její tajemství, když ona ví moje. „Takže nákupy se dneska skončily?“ zeptala se. „Ano“ odpověděl za mě Harry. Pokroutila očima a chystala se odejít s chabým ahoj. To ale nestihla udělat, jelikož jsem k ní dobelhala, tak nejrychleji jak se dalo a pořádně jí objala. „Mám tě ráda Christýn. A to tě skoro vůbec neznám.“ „Taky tě mám ráda Car. Jsem ráda, že jsem se konečně někomu svěřila. Později si napíšeme“ objala mě nazpátek. „Ahoj“ řekly jsme za ráz a zasmály se. Pak se otočila a vážně odešla. To už jsem cítila na svém pasu Harryho ruku. S úsměvem jsem se na něj otočila a v ten okamžik byly na mě nalepené jeho rty. Zase jsem cítila teplo a pálení na líčkách. „Kam půjdeme?“ zeptal se. Ohrnula jsem spodní ret a naklonila hlavu na stranu. „Nepojedeme ke mně?“ zeptala jsem se. „Ne ještě ne. Zajdeme třeba ještě do kina“ usmál se. Znovu jsem zkusila smutný pohled. „Tak pojď, jdeme“ zavelel. Popadl mě za ruku a vyšel směr kino. Když už jsem ho chtěla následovat, zavibroval mi telefon. Zastavila jsem a vytáhla telefon. „Ta noha tě bolí. Měla by si jít domů, ať už si Harry myslí, co myslí. Řekni mu na rovinu, že tě bolí! Nechápu jak to, že to nepoznal!“ zněla správa. Když jsem se chtěla podívat, kdo jí psal, zobrazilo se zablokované číslo. On mě snad někdo sleduje? Vystrašeně jsem se rozhlédla kolem. Nikdo, nikde. Teda aspoň jsem nikoho nezahlédla.  Bála jsem se. Koukala jsem na Harryho, který se koukal jiným směrem. Znovu mi zavibroval mobil. Otevřela jsem zprávu: „Neboj ;) Jen běž domů a vyspi se. Uleví se ti :) Doufám, že se ti růže líbily. A dopisy si našla a pomoly ti. Chriss je jiná, že? Porozmýšlej o té složce…“ Znovu jsem se rozhlédla a myslím, že jsem zahlédla, jak modrá bejska zacházela za roh, ale mohl to být někdo jiný. Chci ho poznat! Jednou mě zachránil. Dal mi dva dopisy a teď mě prokoukl z takové vzdálenosti. Je pěkné mít anděla strážného, ale já chci prostě vědět, kdo to je a jak to že ví o mně tolik věcí, co neví. Harry už koukal jen na mě. Usmíval se, ale mě do smíchu nebylo. „Car, je ti něco?“ podíval se na mě teď už bez úsměvu. Přikývla jsem. „Bolí mě ta noha a chci jít domů“ Sklopila jsem hlavu. Harry ke mně přišel a ukazovákem mi zvednul hlavu. Donutil mě kouknout se mu do očí. Usmál se. Pak lehce položil své rty na ty mé. Ruku vsunul pod má kolena a vzal mě do náruče. „Nebudeš mi nadávat, že se nechám nést jako princezna?“ zamrmlala jsem a zabořila hlavu na jeho hruď. „To už nikdy neudělám“ pošeptal a vlepil mi pusu do vlasů. Koukla jsem se mu do tváře, kde se rýsoval krásný úsměv. Sklonil hlavu a vlepil mi jemnou pusu. Když jsme došli k jeho autu, naložil mě na sedadlo spolujezdce a on si sedl vedle na místo řidiče. „Mám zapnout rádio?“ zeptal se. Usmála jsem se. Harry se natáhl a v autě se rozezněla rychlejší hudba, do které jsem si poklepávala prsty do stehna. Harry se natáhl a svou ruku položil na mé stehno. Celá noha se mi roztřásla a já nechtěla udělat stejnou chybu jak minule. Místo toho abych jí dala dolů, jsem tu svou natáhla a propletla jsem si s ním prsty. Jen abych necítila jeho teplou ruku na svém těle. Harry se usmál a stiskl mi ruku. Ne, že by mi jeho doteky byly nepříjemné, ale nejsem si jistá, co to se mnou dělá. Palcem mi jemně projížděl mezi ukazováčkem a mým palcem. Když dohrála písnička, rozpovídali jsme se. Bylo pěkné se s ním normálně bavit, bez toho abychom se hádali. Jenže moje myšlenky stále putovaly k někomu jinému. To neznám ani jeho jméno. Jaká ironie. Před dvěma týdny jsem neměla kamarády, teď je mám. Mám Louise, kterého beru jako bratra. Christýn, která mi svěřila své velké tajemství a za to jí mám ráda, ještě víc. Zayna, který mě dokázal pochopit a podržet v tom nejhorším. Matty, můj malý frajírek. A Niall. Jedna velká záhada. Přes esemesky, telefonáty je úžasný, ale ještě jsem ho neviděla. Dále. Neměla jsem kluka, a myslela jsem si, že ho nikdy mít nebudu a teď? Sedím v autě s klukem, který se na mě usmívá a drží mě za ruku. A nakonec je tu kluk, který mě chrání, posílá mi dopisy, pozná už zdálky, že mi není dobře. Ne jen, že naznám jeho jméno, ale i nevím, jak vypadá. Jediné co vím, nebo, co si myslím je to, že rád nosí bejsky. Nejhorší na tom je to, že pořád cítím jeho prsty na mých zádech, jako by ta elektřina vibrovala vždy, když si vzpomenu na to, jak mě uklidňoval. Na to jak si mě vzal do náruče a mě bylo vše jedno. „Jsme tady“ usměje se Harry a tím mě vyvede z mých myšlenek. Přikývnu a skousnu si spodní ret. Ne, abych upoutala jeho pozornost, spíš jsem teď nevěděla, co dělat a bála jsem se, že něco zvořu. Harry stále držel mou ruku a díval se na mě. „Půjdeš se mnou kouknout na film?“ vykoktala jsem nakonec ze sebe.