Happily and Unhappily ♥ /POZASTAVENÁ!!/

Part 39

Vzala jsme knížku a chtěla jí otevřít na stránce, kde jsem skončila, ale když jsem jí otevřela na záložce, nebyla to moje záložka, ale dopis. Vzala jsem ho do ruky a prohlídla. Zase na ní bylo napsané „Car ♥“ Kde se tu sakra vzal? Mám ho vůbec otevírat? Asi deset minut jsem dopis přebalovala v rukách, až jsem se ho konečně rozhodla přečíst. Jemně jsem roztrhla obálku a vyndala popsaný papír. Bylo to, to samé písmo jak na tom prvním. Rozevřela jsem ho a začala číst. Řádek po řádku: 

„Vím, že často myslíš na své rodiče. Na ty pravé. Napadají tě otázky typu: Proč mě odložili? Chtěli mě vůbec? Měli vážný důvod? Měli by tě rádi tak jako Piersovi? Jsi na ně aspoň krapet podobná? Žijí anebo jsou mrtví? Přišla jsi jim zbytečná? Dali tě pryč, protože věděli, že se dostaneš do dobré rodiny, ba i lepší než jsou oni? Proč otázky, kterými si ubližuješ a pak si smutná? Máš jen jedno řešení. Pamatuješ, jak ti minulý rok nabídli tu složku? Měla by si to zkusit, abys dostala odpovědi a věděla, co dál. Nebudeš smutná a poznáš pravdu. A to chceš ne? Přeci, kdyby to dopadlo špatně, máš rodinu, která tě miluje, na to nezapomeň! PS: Christýn není tím, za co jí máš. Není to holka na obálky. Zjisti jaká doopravdy je xxx“

Dopis jsem si přečetla asi čtyřikrát. Oči jsem měla uplakané a nechápala jsem, jak může vědět, jak se cítím, jaké mám otázky, jak ví, že mi nabídli tu složku a kdo k sakru ten dopis napsal. Slzy mi padaly po tváři a já se nebránila. Ten kluk má pravdu. Musím to risknout a najít je. A co to mělo znamenat s tou Christýnou? Ještě chvíli jsem takhle bloumala ve svých myšlenkách, až jsem se dostala do spánku.

Ráno mě budil opět táta. Nasnídala jsem se a táta mě odvezl do školy. Před školou mě čekal Louis, chtěl mě opět vzít do náruče, ale já to odmítla. Šla jsem po svých a už jsem chodila docela normálně. Sice to celkem bolelo, ale dalo se to přežít. Dnes jsme psali z matiky, měla jsem to hned hotové, tak jsem pomohla i Louisovi. O velké šel Louis za třídním a já zůstala s Brit. Docela dobře jsme si popovídaly, ale za svou kamarádku jí neberu. Škola skončila a já se belhala ke skříňce. Louis musel zajít, ještě za třídním. Když jsem měla schované všechny učebnice, vedle mě se objevil Louis. „Co bude dneska dělat? Zeptal se s úsměvem. „Louisi?“ otočila jsme se na něj. Nahodil nechápavý obličej. „Dneska jsem ti už minimálně pětkrát řekla, že jdu s Chriss na nákupy“ usmála jsem se na něj a mu z tváře úsměv zmizel. „Děje se něco?“ zeptala jsem se. „Já, myslím, no, Car, já,“ mluvil strašně pomalu a u každého slova si nechal velkou mezeru. „Louisi prostě mluv!“ nařídila jsem mu. „Já, nevím jak se mám před Christýn chovat“ sklopil hlavu. „Proč?“ zeptala jsem se nechápavě. „Víš, jak si mi říkala, že se jí líbím?“ Přikývla jsem. „Tak já nevím, jestli ona mě. Né že by nebyla pěkná. To ona je nádherná, ale bych asi nemohl být s holkou jako je ona. Je to prostě druhá Megan. A já si svou holku, představuju aspoň trochu jako tebe. Prostě milou, zábavnou a tak“ dokončil svůj monolog. Chtěla jsem mu na to něco říct, ale přerušil mě: „Víš, co nebudeme to dneska řešit“ usmál se a já opět jen přikývla. "Takže já nejsem nádherná?" slovo nádherná jsem vyslovila stejně zaujatě jako on předtím. "Ty si přenádherná" zasmál se a já ho lechce bouchla přes rameno. 

Když jsme došli před školu, už tam na mě čekala Christýn. Seděla na lavičce a v ruce držela blok. „Tak já půjdu, ahoj“ řekl Louis a chtěl odejít. Chytla jsme ho za ruku a táhla ke Christýn. Přece i v tom dopise není taková, jaká se dělá. „Ahoj Chriss“ zavolala jsem, když jsme byly kousek od ní. S úsměvem se na mě podívala, a když viděla Louise, ještě se jí rozzářil. „Ahojte“ řekla a šla ke mně a objala mě. Louis už u nás nestál a listoval jejím blokem. Naštvaně se na něj podívala a vytrhla mu ho z ruky. „Nesahej na to“ řekla a vztyčila ukazováček. „Promiň“ omluvně se usmál. Jen protočila oči a dala si skicák do kabelky. Louis se na mě podíval, jako kdyby něco naznačoval, nechápavě jsem se na něj podívala. „Chriss, vyhodíš mě doma?“ zeptal se. „Jo, klidně“ odpověděla a mířila k autu. Louis se ke mně naklonil a pošeptal: „Vidíš, to její chování je tak odpudivé.“ Chtěla jsem jít stejně rychle jak Chriss, ale nestačila jsem jí. „Chriss, Můžeš zpomalit?“ zavolala jsem na ni. Zůstala stát na místě a nevěnovala nám, ani pohled. Došla jsem k ní a v tu chvíli vykročila i ona. Beze slova jsme došli k autu a tam si nastoupili. Louis si automaticky sednul dozadu. Nevím, jestli to mám brát kvůli Chriss anebo přemýšlí dopředu a věděl, že bych si stejně pak přesedla.

V autě vládlo hrobové ticho, až do té doby než nás opustil Louis. „Chriss, co se děje?“ ozvala jsem se hned, jak jsme vyjeli od Louise. Pokroutila hlavou a soustředila se na cestu. „Sice jsem nikdy neměla kamarádku, ale poznám, že se něco děje. Když si byla naposled poblíž Louise, tak ti hrál úsměv od ucha k uchu a teď? Teď si se jen mračila a koulela očima“ poznamenala jsem. „Já…uhm…Car prosím neřešme to,“ prosebně se na mě podívala, pak ještě potichu dodala, „teď.“ Usmála jsem se na ní.Christýna zastavila před obchodním domem a obě jsme vystoupily. „Uděláme si pěkný, nákupní den“ zasmála se. „Nemám ráda nákupy“ řekla jsem potichu. „Já taky ne“ řekla skrz zuby. Zastavila jsem na místě a nechápavě na ní hleděla. Sice zastavila taky, ale nic neřekla. „Takže?“ řekla jsem po chvíli ticha. „Nesnáším nakupování“ řekla potichu. „Super, takže vyhrává cukrárna?“ usmála jsem se. Přikývla, ale něco jí štvalo. Chriss mi pomohla do nejbližší cukrárny, kde jsme si sedly úplně dozadu. Objednaly jsme si dvě čokolády a zákusek. „Normálně bych si to neobjednala“ zasmála se. „Jak to?“ nechápala jsem. „No, Car, já nevím, jestli to můžu říct. Jestli to můžu říct, vůbec někomu. Jestli to vůbec chci říct. Jestli“ Chtěla mluvit, ale já jsem jí přerušila. „Můžeš mi říct, co chceš. Zůstane to u mě“ usmála jsem se. Pamatuji si tu větu na konci dopisu: Christýn není tím, za co jí máš. Není to holka na obálky. Zjisti jaká doopravdyje. Třeba mi o sobě něco prozradí. „Obdivuju tě“ řekla se sklopenou hlavou. „To proč? Kdybys věděla“ přerušila mě. „Já vím!“ Co? Nechápu. Jak si může být tak jistá, že chci říct přesně to co si ona myslí? Asi jí zneklidňoval můj nechápavý výraz, a proto se rozhodla mluvit. „Já znám Megan a kousky které ti prováděla, mi každý den líčila s úsměvem na tváři“ řekla smutně. Naštvalo mě to. Do očí se mi draly slzy. Párkrát jsem zamrkla, vstala a chystala se odejít. „Car, prosím počkej“ vstala a chytla mě za ruku. Otočila jsem se na ní a i ona měla v očích slzy. „Já, dělá mi něco podobného“ zašeptala. Ani nevím proč, ale věřila jsem jí. Když jsem se k ní přiblížila, objala mě, tak já ji taky. „Vysvětlím ti to“ řekla, když se odtáhla a rukou si utřela slzy. „Proč pláčeš“ zadrhaně jsem se zasmála, načež mi smích oplatila. Sedly\ jsme si zpátky ke stolu, a ani né vteřinu po té nám donesli zákusek i čokoládu. Obě jsme mlčky seděly a čekaly, která z nás první promluví. Jak to tak vidím, budu to muset být já. Zajímalo by mě, kde je ta Caroline před dvěma týdny.

„Chriss?“ Když jsem vyslovila, věnovala mi omluvný pohled, ale ke slovu se neměla. „Jak to, že když se bavíš s Megan, se bavíš i se mnou?“ řekla jsem nesrozumitelnou větu a doufala, že ona jí pochopí. „Nechci se bavit s Megan“ odpila si čokolády. Už jsem se nadechovala, že se jí zeptám proč, ale předběhla mě. „Nenávidím jí. Chce, abych se chovala jako ona, vypadala jako ona a ve všem jí poslouchala“ docela rychle ze sebe vyklopila. „Pořád to nechápu, ale jestli o tom nechceš mluvit, nemusíš“ usmála jsem se na ni. „Ne to je dobrý. Jde o to, že chci být jako ty, ale já bych nevydržela ani polovinu z toho, co ti minulý rok dělala, a tak jsem přistoupila na její ponuku“ řekla a hlavu složila do dlaní. Neubránila jsem se a přesedla si k ní. Objala jsem jí a ona stále mluvila. „Musím se ke klukům chovat povýšeně, tak jako k ostatním holkám, které neschvaluje. Já taková být nechci. Já chci hrát fotbal. Nosit vlasy v culíku. Nemít pořád dokonalý make-up. Chci si zajít do kina na animák a né na romantiku. Víš, co udělala s mými kopačkami a míčem?“ zeptala se. Zavrtěla jsem hlavou a víc si jí k sobě přitáhla. „Balón mi propíchla a boty polila a spálila v ohni. Přímo na našem táboření. Teda táborák u ní na zahradě a spaní u ní v pokoji“ První část říkala s velkým zklamáním a druhou hodně ironicky. Zasmála jsem se nad představou Megan tábořit. I Christýn se zvedly koutky, ale stále mě nepouštěla s obětí. Chvíli jsme ještě seděly, dojedly, zaplatily a odešly před cukrárnu. Chriss mi toho stihla tolik říct a já na ní někdy jen tupě zírala. To měl na mysli ten, co psal ten dopis. Je tu úžasná holka, co se přetvařuje, že je namyšlená a všechny tím odpuzuje. To, že Louisovi vadí hlavně její chování, jsem jí říct nemohla. Zranilo by jí to ještě víc.

--------

Ahojte :)) Po dlouhé době díl :( Ale, na 100% bude do pátku ještě jeden :33 

Jak na vás zapůsobil dopis? Co říkáte na Christýn? Myslíte si, že si hraje na chudunku anebo je Megan taková mrcha? :O Děkuji vám, za předešlé Vote a Komentáře :)) Budu ráda když i tady zanecháte Vote a komentář :33 I<3 U