Happily and Unhappily ♥ /POZASTAVENÁ!!/

Part 37 - Znova :/

Pohled Nialla
Položil jsem Car na zadní sedadlo auta a zapásal ji. Spala jak Šípková Růženka. Sice měla načervenalé líčka, napuchlé oči a po tváři rozmazanou řasenku, ale i tak byl překrásná. „Matty, sedej“ přikázal jsem mu. Stále stál vedle mě a něco si mrmlal. Pomalu jsem zavřel dveře a podíval se na brášku. „Matty, co se děje?“ dřepl jsem si k němu. „Bude na mě Car naštvaná?“ zeptal jsem se. „Nad čím to uvažuješ?“ nechápal jsem. „Kvůli mně se jí zranila nohu“ ohrnul spodní ret. „Nemůžeš za to,“ už se nadechoval, že mi skočí do řeči, ale nenechal jsem ho, „A i kdyby to byla tvoje vina, tak by se na tebe Car nezlobila. To ti můžu odpřísáhnout.“ Na důkaz jsem zvedl ještě dva prsty do vzduchu, tak jak to dělají skauti. Konečně se usmál. „A teď sedej. Musíme ji odvést domů“ přikázal jsem mu. Matty poslechl a sedl si vedle Car.  Já si sedl na místo řidiče a podle instrukcí, které jsem dostal od Harryho, jsem se dostal před její dům. Matty vyskočil z auta, já došel ke Car a vzal si ji do náruče. Matty ještě popadl její tašku a šli jsme ke dveřím. Slušně jsme zazvonili a po chvíli ním přišla otevřít nějaká paní. Měla na sobě zástěru, nejspíš dělala večeři. „Ježíši, co se jí stalo? A kdo jste vy?“ ptala se s ustrašenou tváří. „Je v pořádku, měla jen vymknutý kotník a přetrhnutý sval. Bylo toho na ní hodně a tak usnula“ odvyprávěl jsem jí historku, tak jak byla podaná mi. „Dobře, dobře, dobře. A kdo jste vy?“ další otázka, kterou musím žehlit za Harryho. „Já jsem Matty a to je můj brácha Niall“ ujal se představování brácha. Konečně měl na tváři úsměv a ta paní taky. „Ty jsi ten Matty, o kterém mi celý den Caroline vyprávěla?“ zeptala se s úsměvem. Přikývl. „Pojďte dál“ pozvala nás. „Matty nasměruj si to přímo do obýváku, hned tam za tebou přijdu i se sušenkami“ rozkázala a pak se podívala na mě. „Pokoj má nahoře“ ukázala a já přikývl. Vyšel jsem s ní po schodech a vydal se hledat její pokoj.  Zkusil jsem jedny dveře, ale nepovedlo se. Na druhý pokus jsem se trefil. Vešel jsem do pokoje, kde byla obrovská postel, houpací síť nad kterou jsem se musel zasmát, knihovnička, stůl a pak další holčičí věci. No nikde jsem neviděl skříně. Došel jsem k její posteli, kde jsem jí uložil. Chtěl jsem jí sundat boty, jenže na jedné noze měla ortézu a na druhé měl napůl skopnutou balerínu. Sundal jsem aspoň tu jednu. Vzal jsem její peřinu a zachumlal ji do ní. Neodpustil jsem si a věnoval jí pusu do vlasů. Když jsem ji uložil, seběhl jsem schody a vydal se za tou paní a Mattym.Došel jsem k nim. Byl to vtipný pohled. Matty se cpal sušenkou, kterou měl rozmázlou po celém obličeji. „Matty, jíš jako prase. Chovej se slušně“ napomenul jsem ho. Ta paní se na mě podívala a zasmála se. „Zapomněla jsme se představit. Jsem Penny“ představila se a pokynula mi, ať si sednu. „Vy jste paní Piersová?“ zeptal jsem se s nejistotou. „Ne. Já jsem jen jejich služebná“ usmála se. „Matty jestli si dojedl, tak bychom měli jít“ řekl jsem směremk Mattymu. Matty přikývl a oba jsme vstali. „Děkuji, že jste se o ní postaral“ děkovala, když nás vyprovázela. „Je to moje kamarádka, udělal bych pro ni cokoliv“ opáčil jsem jí. No, tak toto znělo divně. „A ty prcku, doufám, že zase někdy přijdeš ocenit moje sušenky“ usmála se na Mattyho. Ten jí úsměv oplatil. „Prosím, vzkažte jí, ať mi zavolá“ poprosil jsem Penny. Přikývla. Vzal jsem Mattyho na ramena a vydali jsme se k autu. „Sedíš vepředu?“ zeptal jsem se ho. „Jo!“ křik u mého ucha. „Tak dobře. Zajedeme za Liamem?“ zeptal jsem se ho. Vím, že Liama má hodně rád. „To bude super, musíme mu vyprávět o Car“ zasmál se .

PohledCaroline 
„Car, Caroline?“ jemný hlásek mojí mamky. Otevřela jsme oči a podívala se na ni. Na tváři jí pohrával úsměv. Když jsem se chtěla posadit, udřela mě bolest po celé noze. „Bolí mě noha“ postěžovala jsem si a lehla si zpátky do polštářů. „To se nedivím. Jsi naše kopyto“ zasmála se a pohladila mě po vlasech. „Podala by si mi telefon, prosím“ usmála jsem se na ni a ignorovala její urážku, kterou myslela v dobrém. „Tady“ natáhla se ke mně i s mobilem. „Jestli se na to necítíš, nemusíš jít zítra do školy“ nabídla mi. „Kolik je vlastně hodin?“ nakrčím obočí. „Je půl deváté, večer“ usmála se a já se chytla za hlavu. „Jak jsem se dostala domů?“ posadila jsem se a opřela se o čelo postele. Máma si ke mně přisedla a spustila:„Dovezl tě nějaký Niall s Mattym. Řekli Penny, že si měla vyvrtlý kotník a máš natrhlý sval. Stalo se ti to prý kvůli Mattymu. Utíkala si a zakopla. Dovezl by tě Harry, ale musel někam jet a máš mu zavolat, tak jisto i Niallovi. Jo a prosím tě zavolej Louisovi. Je strachy bez sebe. Volal ti asi milionkrát, až jsem to musela zvednout. Takže ti mám vzkázat, ať mu okamžitě zavoláš, až se vzbudíš“ zasmála se.  „Děkuji. Mami, nemáš něco proti bolesti?“ podívala jsem se na ní prosebně. „Na ty trdlo“ usmála se na mě. Pak vzala ze stolu sirup s práškem. Zapila jsem prášek a podala jí to zpátky. „A něco na jídlo by sis nedala?“ zeptala se. „Ty mi snad čteš myšlenky“ zasmála jsem se. Zase se natáhla ke stolku a vytáhla tousty. Skoro jsem ji tovytrhla z ruky. „Tak já tě tu nechám a prosím tě zavolej Louisovi“ pohladila mě po vlasech a odešla. Na obrazovce byly čtyři zprávy a několik zmeškaných hovorů. Esemesky si pročtu potom. Hovory byly od Harryho a Nialla. Ty Louisové, máma vymazala tím, že vzala jeho hovor. Klukům zavolám později. Vytočila jsem Louise a zakousla se do toustu. „Konečně. Víš, jak jsem se o tebe bál?“ ozvalo se s telefonu. Dokousala jsem toust a odpověděla: „Už jsem říkala Mattymu. Neumírám, jen mě bolí noha“ zasmála jsem se. „To je mi jedno, jestli je to jenom blbá noha. Měl jsem o tebe strach“ zesmutněl. „Víš, že tě mám ráda?“ zeptala jsem se s pitomým úsměvem na tváři. „Já, tě zbožňuju“ zasmál se. „Takž noha je dobrá?“ zeptal se. „Popravdě, ne. Bolí to, jakoby mi jí někdo ukousl.“ Louisovi jsem mohla říct pravdu. „Chudáčku. Zítra půjdeš do školy?“ „Jo půjdu. Musím si to užít, než přijde Megan“ odpověděla jsem bez přemýšlení. „Car, na Megan vůbec nemysli“ rozkázal mi. „Já to nechtěla říct nahlas. Jen mi to prostě vyklouzlo“ obhajovala jsem se. „Přemýšlíš nad ní často?“ zeptal se po chvíli ticha. „Ani ne“ zalhala jsem. „Nevěřím ti, ale pro dnešek to minu.“ „Děkuji. Ty si trávil jak den?“ zeptala jsem se ho, tak aby přešla řeč jenom o mně. „Přemýšlel jsem“ prohodil. „A?“ vyzvídala jsem. „Myslím, že bych měl Christýn někam pozvat. Zdá se ti to jako dobrý nápad?“ zeptal se na oplátku on mě.  Já mu řeknu, že je do něj zamilovaná a on se mě ptá, jestli jí má někam pozvat. Tohle může vymyslet jen Louis. „Zveš jí, protože jsem ti řekla, že je do tebe zamilovaná?“ napadlo mě. „Né to né. Já jen, přemýšlel jsem nad tím. Je sice strašné upjatá a dobrá kámoška Megan“ Sice pokračoval dál, ale já už ho neposlouchala. Dobrá kamarádka Megan?    Proč mi to nikdo neřekl? Baví se Megan s celou jejich partou? Co když si se mnou jen hrají a chtějí mě dostat na lopatky? „Car?“ ozval se hlasitější hlas Louise. „Já.. Já … musím končit“ chtěla jsem se z toho vymotat. „Stalo se něco?“ otázal se. „Ne, nestalo. Všechno je v pořádku“ zasmála jsem se do telefonu, abych skryla nervozitu za to, že mu lžu. „Zítra tě počkám před školou“ rozhodl. „Souhlasím, dobrou“ popřála jsem a típla telefon.  Niallovi jsem se rozhodla napsat esemesku. „Děkuji, že si se o mě postaral ;) Dej za mě Mattymu pusu“ Stručná a výstižná. A teď byl na řadě Harry. Vytočila jsem jeho číslo. Čekala a čekala. Když už jsem to chtěla položit, uslyšela jsem jeho hlas. „Tady Harry, teď je zaneprázdněný. Zavolejte zítra odpoledne, až se pořádně prospí“ pronesl a za ním hrála hlasitá hudba. Nějak mi to nedávalo smysl. Není náhodou dneska neděle. „Dobře, zavolám to zítra“ vykoktala jsem ze sebe na konec. „Caroline?“ zeptal se nevěřícně. „Harry, čekáme jenom na tebe“ ozval se dívčí hlas v telefonu. Ztěžka jsem polka a nevěděla jsem, co říct. „Car, zítra po škole tě vyzvednu. Zajdem někam?“ zeptal se, ale mě to znělo jako rozkaz. „Víš, já už jsem domluvená s Louisem“ vymyslela jsem si na rychlo a jediný, kterého jsem mohla do své lži vtáhnout. Z ničeho nic začal Harry vysvětlovat: „Já jsem šel s Týnou na párty. Dlužil jsem“ Přerušila jsem ho: „Nic mi nevysvětluj a zítra mi zavolej. Dobrou Harry.“ „Dobrou Caroline“ popřál a zněl divně. Položila jsem telefon na stolek vedle mě a všimla jsme si růží. Ještě stále byly tak překrásné. Zachumlala jsem se do peřiny a usnula.

Překvapení :33 :DD Miluju Vaše komenty i když to tu čteme max v 50 :DD  Miluju tento příběh (Zní to namylšeně, ale díky němu mám únik od reality :P ) Dlouho jsme vás zanedbávala a věnovala se Somebody (Najdete v Exta Linku :) Ale teď to napravím :) 
Btw: Remix písnička na boku :3