Domov o půlnoci

701 22 0
                                    

Na stole byla váza s modrými a bílými růžemi. Bylo to nádherné, ale nic netrvá věčně. Šla jsem ke stolu a prohlížela si růže, když v tom mě někdo chytil za pas. Lekla jsem se, takže jsem se rychle otočila a padala i s Jemsem k zemi.
"Promiň, lekla jsem se."
"No, mohlo to dopadnout hůř. Mohla si mi klidně dát i pěstí." Smál se.
Zvedli jsme se. Políbila jsem ho.
"Děkuju za ty růže jsou krásné." Usmála jsem se na něj.
"Tvojí kráse se nevyrovnájí."
Trochu jsem se začervenala.
"Mám pro tebe i snídani."
"Děkuju Jamesi. Miluju tě."
"Nemáš zaco. Já tebe taky." Políbil mě. Snědla jsem snídani a šla si do pokoje pro plavky. Na zahradě je totiž bazén. Převlékla jsem si plavky a obmotala se ručníkem. Scházela jsem po schodech a ozvalo se "Kam pak, kam pak krásko?"
"Do bazénu Jamesi."
"Jo a můžu jít s tebou?"
"V oblečení?" Řekla jsem mu když otevíral vchod na zahradu.
"Moment." řekl a vyběhl po schodech nahoru.
Šla jsem k bazénu. Sundala jsem si ručník. Chtěla jsem skočit když se znovu ozval James "Sluší ti to Bell. Máš zákaz chodit na koupaliště. Ještě by mi tě tam okukovali." usmíval se.
Zakroutila jsem nad tím hlavou a skočila do vody. Plavali jsme docela dlouho. Vylezli jsme až když přišla Sofie a ostatními. Na chvilku jsme se venku zahřáli, a pak jsme šli do bazénu všichni. Začalo se stmívat, a tak jsme vylezli a řekli si, že bychom mohli grilovat na zahradě.
"Zlato pojď sem a vezmi prosím talíře." volal na mě James.
Šla jsem pro talíře a vrátila se na zahradu. Všichni na mě nechápavě koukali a v tom přišel i James. Šla jsem k Jamesovi a políbila ho. Když jsem se od něj odlepila, podívala jsem se na ostatní. Ve tvářích měli výraz, že to pochopili a dál jsme to už neřešili. Najedli jsme se a povídali si. Vzpomínali na staré časy. Všechno jsme pak společně uklidili a šly spát, protože jsme byli unavení. Lehli jsme si a já se přitulila k Jamesovi. Zavřela jsem oči a přemýšlela o tom, že teď je to krásné, ale mafie mě dřív nebo později najde. Za chvilku se ozvalo pravidelné oddechování. James už spí. Vylezla jsem z postele a oblékla jsem si to co ráno. Vzala jsem si telefon a Jamesovi klíče od mého domu a vyšla jsem z pokoje. Potichu jsem sešla schody až ke dveřím. Nazula jsem si botasky a vyšla ven. Bylo to jen kousek odtud. Došla jsem před domek se zahradou. Prošla jsem vrátky a zastavila před dveřmi. Odemkla jsem a vešla dovnitř. Rozsvítila jsem si telefon s baterkou. Skoro všechno bylo rozbité, střepy na zemi, papíry poházené po zemi a převrácený stůl. Všechno bylo pokryté tlustou vrstvou prachu. Teď jsem si vzpomněla, proč jsem vlastně přišla. "Fotky. Musím najít fotky." Vyběhla jsem po schodech do mého bývalého pokoje. Oblečení bylo vyházené ze skříně, všechny šuplíky vysypané a rozbité okno. Na zemi byl koberec a pod kobercem bylo vyndavací prkno. Jednou rukou jsem odhrnula koberec a zkoušela zvednout to prkno. Jednou rukou to ale nešlo takže jsem musela položit telefon. Položila jsem ho, tak abych viděla na to prkno. Trochu jsem to páčila, ale nakonec jsem ho vyndala. Byla tam krabička. Vyndala jsem ji a uviděla...
Z pohledu Jamese : Probudil jsem se, ale Bell vedle mě neležela. Podíval jsem se kolik je hodin. Je půl dvanácté. Vstal jsem z postele a prošel jsem celý dům. Nikde nebyla. Asi se šla projít. Převlékl jsem si tepláky a hodil na sebe tričko a mikinu. Potichu jsem sešel ze schodů a obul si boty. Vzal jsem  si telefon a klíče. Vyšel jsem ven a říkal si "Nejspíš šla do parku." Tak jsem šel do parku. V parku nebyla. "Kam by, tak mohla..." Procházel jsem zrovna kolem jejího domu, když jsem si všiml světla v okně. Zamířil jsem tam. Rozsvítil jsem si baterku na telefonu. Dveře byly pootevřené...
Z pohledu Bell : Vyndala jsem krabičku a uviděla lísteček. Bylo na něm něco napsáno "Fotky jsou pod postelí ve větší krabici."
Otevřela jsem postel a vyndala krabici. Otevřela jsem krabici. Bylo v ní spoustu školních fotek. Posvítila jsem si na ně baterkou.
Skoro na každé fotce jsem byla já s Emily. Zarazila jsem se u jedné fotky. Emily ke mě stála zády a měla černé šortky a bílé tílko. Jen byla silnější než ta dívka ze snu.
Z pohledu Jamese : Otevřel jsem dveře a vyšel po schodech nahoru. Zhasl jsem baterku. Světlo vycházelo z jednoho pokoje. Zamířil jsem tam. Dveře byly otevřené. Šel jsem dovnitř.
Z pohledu Bell : Přemýšlela jsem nad tou dívkou ze snu, ale vyrušilo mě zapraskání podlahy...

Rychlá jízda životemKde žijí příběhy. Začni objevovat