Rychlá jízda životem

Narozeniny

Pomohla jsem Jamesovi s obědem. James prostíral talíře na stůl. Řekli jsme si že se najíme na zahradě. Začali si povídat. Neslyšela jsem o čem se baví a když jsem přinesla příbory všichni stichli.
"O čem se to tu bavíte? Ještě ke všemu beze mě." Zeptala jsem se.
Nikdo nic neříkal. Jen na mě koukali.
"Nic jen jsme..." Začal James, ale zbytek jsem neslyšela. Otočila jsem se a šla do kuchyně. Vyndavala jsem ještě jeden talíř. Skříňka je docela vysoko takže jsem si stoupla na špičky a vyklouzl mi z ruky a rozbil se. Sbírala jsem střepy, když v tom přiběhl James. Já se ho lekla a řízla jsem se o střep.
"Nic to není jen mi upadl talíř." Řekla jsem a sbírala dál střepy. K mé velké smůle jsem se pořezala ještě víc a na zemi byla krev. James byl ve vteřině u mě. Pomohl mi se zvednout a oplachoval mi ruku pod kohoutkem. Zvedl mě a posadil mě na kuchyňskou linku. Všimla jsem si, že nás sleduje babička. Nic jsem neřekla, protože James by zase znervózněl. Vyndal ze skříně lékárničku.
"Jak se ti povedlo ten talíř rozbít?" Zeptal se a ošetřoval mi tu ruku.
"Jsem na to malá. Nedošáhla jsem tam a když jsem ho už měla vyklouzl mi z ruky." Dívala jsem se jak se jemně snaží vyčistit to říznutí.
"Měla si mě zavolat."
"Nechtěla jsem vás obtěžovat. Když jste si tam tak hezky povídali." Řekla jsem mírně naštvaně.
"Nebuď naštvaná. Je to překvapení. Brzy se to dozvíš." Řekl a políbil mě na čelo. Zavázal mi to obvazem. Chtěla jsem seskočit z linky, ale zadržel mě.
"Nebuď naštvaná. Prosím. Miluju tě a nechci abys na mě byla naštvaná, nebo abys byla smutná. Myslím to vážně." Řekl a podíval se mi do očí. Jeho krásné oříškové oči se vpíjeli do těch mých.
"Já nejsem naštvaná." Dala jsem mu ruce okolo krku a políbila jsem ho. "Je tu babička." Pošeptala jsem a usmála se na něj. Podíval se na babičku. Usmál se a sundal mě z linky. "Jdi si sednout, já to uklidím." Řekl když mě viděl jak jsem začala sbírat střepy.
"Dobře, ale nebuď stejně šikovný jako já." Řekla jsem a ukázala na zavázanou ruku.
Z pohledu Jamese : Začal jsem uklízet střepy. "Viděla jste to všechno že?" Zeptal jsem se.
"Ano. Vím, že s tebou bude šťastná. Postarej se o ni dobře Jamesi."
"Samozřejmě." Usmíval jsem se od ucha k uchu. Uklidil jsem to a povídal si s Beliinou babičkou.
"Jděte si sednout já to připravím." Usmál jsem se na ni. Jen kývla a odešla. 
Z pohledu Bell : Babička po chvilce přišla a sedla si. James přišel po ní a pak jsme se naobědvali. Začala se řešit svatba.
"Kde chcete svatbu?" Zeptala se Sofie.
"V kostele? Třeba? Já nevím." Odpověděla jsem.
"Velkou nebo malou?" Ptala se Mer.
"Nechci žádnou velkou svatbu. Stačí malá svatba ."
Začínalo mě to znervózňovat. Vůbec jsem nad tím ještě nepřemýšlela. Využila jsem toho, že mi došlo pití. Vzala jsem skleničku a šla do kuchyně. Nalila jsem si džus. Opřela jsem se o linku a začala přemýšlet o té svatbě. "Co když James bude chtít velkou svatbu? Co když se v plánování na ničem neshodneme? Bílé princeznovské šaty nebo obyčejné bílé ve stylu antiky? Jaké kytky? Kolik hostů?" Zatřepala jsem hlavou a šla zpátky. Zbytek dne proběhl docela dobře. Večer jsem zavedla Lily a babičku do jejich pokojů. Šla jsem do pokoje, vzala si věci na spaní a šla se osprchovat. Po mě šel James do koupelny. Když přišel a lehl si ke mě do postele, přitulila jsem se k němu a usnula jsem.
Ráno jsem se probudila a James vedle mě už nebyl. Podívala jsem se na telefon. "To už je půl jedenácté? Nemohl mě vzbudit?" Říkala jsem nahlas. Šla jsem do koupelny a provedla ranní hygienu. Oblékla jsem si světle modré legíny a tmavě modré tričko. Vlasy jsem si nechala rozpuštěné. Sešla jsem dolů do kuchyně.
"Překvapení!!" Zakřičeli všichni.
"Co jsem zmeškala?" Ptala jsem se zvědavě. Vážně jsem nevěděla co to znamená.
"Všechno nejlepší k tvým dvacátým narozeninám Bell." Řekli všichni sborově.
"Já mám narozky?" Řekla jsem.
"To si to nepamatuješ?" Ptal se James.
"No dlouho jsem narozky neslavila takže jsem na ně zapomněla. Kolikátého je?" Řekla jsem.
"Je 2. Října." Řekl James.
"Aha." Uchechtla jsem se.
Všichni mi popřáli a dali dárky. James si nechal blahopřání jako poslední. Sevřel mě do objetí a blahopřání mi šeptal do ucha.
"Bell přeju ti všechno to co ti všichni ostatní říkali. Prostě to všechno co se normalně přeje. Doufám, že až si řekneme ano, budeš se mnou šťastná. Miluju tě."
Neměl to nijak připravené. Možná vám to připadá obyčejné, ale řekl to od srdce, takže pro mě je to úžasné. "Děkuju Jamesi. Miluju tě." Vášnivě mě políbil.
"To si nechte na večer." Mrkla na nás Sofie.
Nechápavě jsem se na ni podívala.
"Další překvapení." Řekl James a lyšácky se usmál.
Měli pro mě připravený fialový dort. (Viz. Obrázek☝)
Dali jsme si dort a James mě zavedl do pokoje.
"Mer ti zabalila tašku s věcmi. Jedeme na výlet."
"Kam?"
"Uvidíš."
Vzala jsem si tašku a šla za Jamesem do auta. "Počkej Bell." Řekl James. Zavázal mi oči.
"Co to děláš?"
"To je překvapení."
Nasedla jsem do auta s Jamesovou pomocí. Jeli jsme asi půl hodiny. Zastavili jsme a James mi pomohl vystoupit. Zamkl auto a stoupl si za mě. Otočil mě. "Připravená na překvapení?"
"No nevím." 
Uchechtl se a sundal mi pásku na oči. Byli jsme na pláži. Bylo to nádherné. Stála jsem s otevřenou pusou a dívala se kolem.
"Líbí?" Zeptal se James.
"Hrozně moc. Je to úžasné." Řekla jsem ohromeně.
"To jsem rád." Usmál se. Chytl mě za ruku a táhl ke dveřím. Odemkl dveře a vedl mě do pokoje.
"Co budeme dělat?" Šibalsky jsem se usmála.
"No to bych rád, ale nejdřív se jdi převléknout do šatů, které tam máš zabalené v té tašce. Mer ti tam zabalila i šperky. Taky i kosmetiku ať se můžeš upravit. Ne, že by ti to teď neslušlelo." Sladce se na mě usmál.
"Dobře. Co budeš dělat ty?"
"Taky se jdu převléknout, ale jinam. Jinak bych se asi neudržel." Usmál se. Jen jsem se usmála. Byla tam koupelna tak jsem si šla dát rychlou sprchu. Vyndala jsme z tašky šaty. Nádherné smaragdové šaty, boty a šperky.

Oblékla jsem si je. Perfektně mi sedly i boty mi pasovaly. Nasadila jsem si náhrdelník, náušnice a prstýnek. Vlasy jsem si nechala rozpuštěné. Šla jsem se nalíčit. Oči jsem zvýraznila linkami. Stíny jsem si nedávala a dala jsem si i řasenku. Trochu růžové rtěnky a hotovo. Podívala jsem se na sebe do zrcadla a musím říct, že mi to slušelo. Vzala jsem si i zelenou kabelku, která k tomu byla taky. Vyšla jsem z pokoje. Přišla jsem nad schody. "Takové krásné šaty a ještě v mé oblíbené barvě." Říkala jsem si v hlavě. Uviděla Jamese v černém obleku. Stál ke mě zády. Jakmile uslyšel klapot podpatků otočil se.
Z pohledu Jamese :  Uslyšel jsem klapot podpatků, tak jsem se otočil. Stála na prvním schodu. Byla nádherná až mi z toho spadla brada. To si musím vyfotit. Vyndal jsem telefon a začal ji fotit.
"Co to děláš?" Zeptala se.
"Si nádherná. Chci si tě takhle pamatovat. Vyfotím si tě."
Sešla dolů. "Líbí se ti šaty, boty a ty šperky?"
"Děkuju ti. Tobě to sluší. Jo je to nádherné. Kdo to vybíral?"
"Já. Mer mi pomáhala s těma botama. Když máte stejnou nohu, proč to nevyužít. Jdeme?"
"Jo, ale kam?"
"Na večeři." Nabídl jsem jí rámě a ona ho přijala. Nemohl jsem se na ni vynadívat. Málem jsem zakopl.
Z pohledu Bell : Šli jsme na večeři. Bylo to úžasné. Jamesovi to v tom obleku hrozně seklo. Nejdřív jsme se chvilku procházeli parkem.