Rychlá jízda životem

Jamesův dárek

Otevřela jsem dveře a vešla jsem do místnosti. Jen na mě koukaly.
"Co jsou ošklivé?" Zeptala jsem se.
"Ne jsou úžasné." Vykřikla Lily.
Sof a Mer jen přikývly.
"Máš úžasný vkus." Řekla Jess, která tady byla s námi. Holky se s ní docela dost zkamarádily.
"Ano to je moje Bell. Vždy originální." Řekla babička.
"Tady máš ještě boty." Řekla Sof a podala mi krabici s botami.
"Děkuji." Řekla jsem a sedla si na židli, abych si mohla obout boty.

Obula jsem si je. Padly mi perfektně.
Z pohledu Jamese : Zapomněla si tady dárek ode mě. Šel jsem za ní a viděl jsem ji jak se objímá s nějakým blonďákem. Nejradši bych ho roztrhl na dvě půlky. Odkašlal jsem si a ona ho hned pustila.
"Nebudu vás rušit jen sis tam zapomněla tohle." Řekl jsem a podal ji červenou krabičku. Vzala si ji, a pak jsem odešel. Jinak bych se asi neudržel a jednu mu vrazil.
Šel jsem zpátky za klukama a povolil si kravatu. Praštil jsem za sebou dveřmi až se kluci lekli.
"Co je děje? Hrabe ti?" Zeptal se Marco se smíchem.
"Ten blonďák se děje." Řekl jsem naštvaně.
"Jakej prosímtě?" Zeptal se Diego.
Otevřely se dveře a v nich stál ten blonďák.
"Tenhle." Řekl jsem skrz zaťaté zuby.
"Chtěl bych ti říct, že moje sestřenka má dost žárlivého budoucího manžela." Řekl a usmál se.
"Počkat. Cože?" Řekl jsem.
"Slyšíš dobře. Bell je moje sestřenka, takže není důvod abys žárlil."
"Já nežárlil." Řekl jsem, i když to nebyla pravda.
"To říkej někomu jinému. Jsem sice blonďák, ale blbej nejsem. Má Bell nějaký pěkný kamarádky?" Řekl a uchechtl se.
"Být tebou k družičkám se nepřibližuj. Jsou zadané." Řekl jsem a ukázal na kluky.
"Ok." Řekl.
"Jak vůbec jmenuješ?" Zeptal se Marco.
"Jsem Lucas a vy?"
"Marco."
"Diego."
"James."
Všichni jsme se představili.
Potom jsme si povídali.
Z pohledu Bell : Obula jsem si boty.
"Je 13:50. My půjdeme Bell." Řekla Mer.
"Dobře." Řekla jsem.
Odešly a já začala přecházet po místnosti. Otevřely se dveře. Přišla nějaká paní a nějaký pán. Podívala jsem se té ženě do očí. To jsou Jamesovi oči. To musí být jeho rodiče.
"Dobrý den. Vy jste Jamesovi rodiče, že?" Pozdravila jsem je a usmála se.
"Ano jak si to poznala?" Zeptala se jeho matka.
"No ty vaše oči. James je má určitě po vás." Řekla jsem.
"Vaše? Budeme si tykat ne?" Zeptala se.
"Proč ne? Těší mě, jsem Bella." Podala jsem jí ruku.
"Edelain. Jsem ráda, že si James vezme tak půvabnou dívku." Řekla a mile se usmála. Zčervenala jsem.
"Máte krasné jméno. Zní mi, ale anglicky. Jste z Anglie?" Zeptala jsem se.
Podala jsem ruku i jejímu manželovi.
"Těší mě, jsem Bella." Řekla jsem.
"Také mě těší, jsem Ricardo." Řekl a usmál se.
"Ano jsem z Anglie. Je 13:57. Měla bych jít." Řekla. Políbila svého manžela na tvář a vyšla ven.
"Chtěl jsem se tě zeptat. James mi říkal, že si se nějak nepohodla s otcem." Řekl.
"Ano to je pravda. Promiňte, ale nechci o tom mluvit." Řekla jsem.
"Nemusíš o tom mluvit. Chtěl jsem se tě zeptat jestli máš někoho kdo tě povede k oltáři?" Zeptal se.
"Ne. Jediní lidé z mojí rodiny co tu jsou je babička a ta mi jde za svědka. Lily ta je družička a bratranánek to je střevo."
"No a nevadilo by ti kdybych tě tam odvedl já?" Zeptal se s úsměvem.
"Klidně budu moc ráda." Řekla jsem a usmála se.
"Tak jdeme ne?" Řekl.
Přikývla jsem. Sešli jsme schody dolů a zastavili se před sálem. Nabídl mi rámě a já ho přijala. Byla jsem hrozně nervózní.
Z pohledu Jamese : Stál jsem tam před oltářem a čekal. "Kde je táta?" Říkal jsem si. Máma seděla v první řadě, sama. Hledal jsem tu osobu. Stála v rohu sálu. Zazněla hudba a první šla Sof a házela všude kvítky růží, barevných růží. Byly hezké. Zajímalo by mě kdo vybíral ty duhové růže. Potom šla Mer a nakonec Lily. Hudba zesílila a konečně jsem ji uviděl. Spadla mi brada. Je nádherná a obarvila se na hnědo. Vedl ji můj táta. Šli pomalu.
Z pohledu Bell : Šli jsme pomalu. Mám takové hrozné nervy. Nejradši bych utekla. Uviděla jsem Jamese. Měl povolenou kravatu a ruce v kapsách. (Představte si, že měl kravatu.☺)