Rychlá jízda životem

Špatné rozhodnutí?

Vzbudil mě číši hlas.
"Bell vstávej." Byl to James.
"Co? Kolik je hodin?" Vstala jsem z postele.
"Půl desáté."
"Cože? To jsem spala tak dlouho?"
"Holky mi říkali, že si unavená. Nechtěl jsem tě budit."
Otočila jsem se k němu čelem.
"Bell je ti dobře?" Ptal se starostlivě.
"Jo docela jo. Proč?"
"Si úplně bíla jako stěna." Řekl s obavou v hlase a šel ke mě.
Šla jsem se podívat do koupelny do zrcadla. Byla jsem vážně jako křída. Cítila jsem se, ale naprosto zdravě. James přišel za mnou.
"Bell jsi vážně v pořádku?"
"Jo jen jsem trochu unavená."
Podlomily se mi nohy. Rychle jsem se chytila umyvadla. James mě chtěl taky chytit. Držela jsem se umyvadla a James mě podpíral.
"Nevypadáš, že si jen trochu unavená. Vezmu tě do pokoje."
"Ne chci si dát sprchu."
"Vždyť se ani neudržíš na nohou."
"Já to zvládnu. Přineseš mi prosím pyžamo a spodní prádlo?"
"Jo. Sedni si na vanu."
Za chvilku přišel a nesl mi věci.
"Počkej za dveřmi."
Podíval se vystrašeně.
"Zvládnu to, neboj."
Jen kývl a chtě nechtě odešel.
Když jsem ležela v posteli, bylo mi dobře. Teď se cítím nějaká slabá. Osprchovala jsem se a umyla si i vlasy. Oblékla jsem si pyžamo a vyčistila si zuby. Chytala jsem za kliku, ale vzpomněla jsem si na prstýnek od Jamese. Vždy když se jdu osprchovat si ho sundavám. Nasadila jsem si ho a prudce se otočila ke dveřím zpátky. Když jsem se prudce otočila, zamotala se mi hlava a omdlela jsem.
Z pohledu Jamese : (po příjezdu)
Jakmile jsme přijeli, holky odvedli Bell do pokoje. Když šli holky dolů ptal jsem se jich kde je Bell. Řekli mi že si šla lehnout. Nechal jsem ji spát. Dali jsme si oběd, a pak odpoledne bylo nudné. V půl desáté jsem šel Bell vzbudit, aby se šla najíst. Vylezla z postele a pak se na mě otočila. Byla uplně křídově bilá. Nevypadala vůbec zdravě. Šla do koupelny, aby se na sebe podívala. Podlomily se jí nohy a chytila se umyvadla. Já jsem ji jen podpíral. Trvala na tom, že si dá sprchu. Nechtě jsem přikývl a odešel. Byla tam dlouho tak jsem otevřel dveře. Právě včas, protože padala k zemi. Kdybych ji nechytil asi nejspíš by si rozbila hlavu o umyvadlo. Hrozně mě vyděsila. Odnesl jsem ji do postele.
"Bell probuď se. Prosím tě to mi nedělej."
Z pohledu Bell : Ležela jsem v posteli.
"Bell probuď se. Prosím tě to mi nedělej." Říkal James.
Otevřela jsem oči.
"Bell."
"Nic mi není. Rychle jsem se otočila. Sundala jsem si ten prstýnek od tebe a tak jsem pro něj šla zpátky. Nasadila jsem si ho a prudce se otočila. Zatočila se mi hlava. Nic víc."
"Lež. Přinesu ti něco k jídlu. Ráno si toho moc nesnědla."  Řekl a odešel. Zvedl se mi žaludek. Běžela jsem do koupelny. Stihla jsem to tak akorát. Vyzvracela jsem všechnu snídani. Umyla jsem si pusu a znovu vyčistila zuby. Vrátila jsem se zpátky a lehla si do postele. James za chvíli přišel a přinesl mi palačinky s marmeládou. "Děkuju." 
O tom, že jsem zvracela mu říkat nebudu. Chtěl by mě hned vzít do nemocnice a já nesnáším nemocnice.
"Jdu do sprchy, sněz to všechno."
Jen jsem kývla. Vzal si věci a šel do koupelny. Jedla jsem je pomalu, protože jsem se nechtěla znovu pozvracet. Snědla jsem je a talířek dala na noční stolek. Za chvilinku jsem usnula. I přes spánek jsem cítila něco teplého na čele.
Z pohledu Jamese : Šel jsem jí udělat něco k jídlu. Ráno toho moc nesnědla.  Udělal jsem jí palačinky a namazal jsem je marmeládou. Přinesl jsem jí je a šel jsem do koupelny. Vysprchoval jsem se a umyl si vlasy. Měl bych si je trochu ostříhat. Převlékl jsem se do pyžama a šel do pokoje. Bell už spala. Byla hrozně roztomilá. Pořád měla, ale nezdravou barvu. Pořádně jsem ji přikryl. Políbil jsem ji na čelo a odnesl talířek do kuchyně. Lehl jsem si do postele. Přitáhl jsem si Bell k sobě a usnul jsem.
Z pohledu Bell : Vzbudila mě bolest hlavy. Chytila jsem se za ni a šla jsem do koupelny. Už jsem nevypadala jako zombie. Měla jsem zase normální barvu a bylo mi dobře. James mě chytil za pas.
"Neslyšela jsem tě přicházet."
"Je ti líp? Dneska máš normální barvu. Už nevypadáš jako zombie." Uchechtla jsem se.
"Co je?"
"Víš napadlo mě to samé, že už ne vypadám jako zombie."
Usmál se. "Je ti vážně dobře?"
"Jo." Otočila jsem se na něj a obmotala jsem si ruce kolem jeho pasu. Položila jsem si hlavu na jeho rameno a cítila jeho krásnou vůni. Letmo mě políbil do vlasů.
"Miluju tě." Zašeptala jsem mu do ramene.
"Já tebe taky zlato." Odpověděl mi.
Pustila jsem ho a oblékla se. James se také oblékl a šli jsme ruku v ruce na snídani. Babička byla už v kuchyni. "Dobré ráno." Řekl James.
"Dobré ráno babi."
"Dobré." Řekla a zářivě se usmála.
"Co si dáte k snídani?" Ptal se James.
"Já už jsem jedla vy se najezte." Řekla babička a odešla do obýváku.
"Chceš míchaná vajíčka?"  Zeptal se mě.
"Třeba. Já udělám tousty."
Když jsme dovařili, udělalo se mi znovu zle. "Musím si pro něco dojít do pokoje." Křikla jsem na Jamese a běžela do koupelny. Zase jsem zvracela. Umyla jsem si pusu a vyčistila zuby. Vzala jsem si z pokoje telefon a šla dolů zpátky do kuchyně.
"Pro co sis šla?" Ptal se James.
"Pro telefon."
Jedla jsem pomalu. Když jsem dojedla, umyla jsem nádobí. Přišly za mnou holky a měly v rukou svatební plány.
"Odpoledne jsme zamluvily svatební salón. Ve tři hodiny si půjdeš zkoušet šaty. My samozřejmě půjdeme s tebou. Tvoje babička a Lily chtějí jít také. V jedenáct si půjdeš vybrat květiny, protože takové jaké si chtěla mají v různých variantách. Taky půjdeme s tebou. James a kluci jdou vybrat oblek v jedenáct, a pak jdou vybrat místo. Nevím jestli byl rozumný nápad svěřit výběr místa zrovna jim, ale co už." Začala se svým proslovem Mer. 
"Kolik je hodin?" Zeptala se Sofie.
"Deset. Ještě máme půl hodinky, a pak vyrážíme." Řekla Mer. Teď přišla i Lily s babičkou.
"Lily budeš družička?" Vložila jsem se do toho.
"Jasně, že jo." Usmívala se.
"Babi můžou být tři družičky?" Zeptala jsem se.
"Jistě že. Já měla dokonce čtyři." Uchechtla se.
"No tak je to vyřešené. Já si lámala hlavu s tím kdo půjde jako družička. Vy tři půjdete za družičky a babička mi bude dělat svědka." Usmála jsem se.
"Je půl jedenácté. Měly bychom jít." Oznámila nám Mer.
Cestou se bavily o barvách židlí a stolů. Začala jsem pochybovat.  "Udělala jsem dobře, že jsem Jamesovi řekla ano na tu žádost o ruku?" Ptala jsem se sama sebe.