Rychlá jízda životem

Zbraň

Nemohla jsem uvěřit svým očím. On má v šatníku zbraň?
"Bell, kam...?" Začal James, ale zarazil se když mě viděl se zbraní v ruce.
"Na co to proboha máš?!" Vyjela jsem na něj.
"Vysvětlím ti to, ale uklidni se."
"Ne nechci nic slyšet." Řekla jsem a krabice mi spadla na zem. Šla jsem k němu a zbraň mu dala do ruky. Vyšla jsem ze šatny a v pokoji hledala Jamesovu tašku do práce. Měl ji položenou u postele. Položila jsem ji na postel a prohledávála ji. Našla jsem to, co jsem hledala. James mě pozoroval, ale zbraň už neměl.
"Máš jich tu víc než jenom dvě, že?" Zeptala jsem se ho.
"Ne." Řekl a uhnul pohledem.
"Ty si myslíš, že jsem tak blbá? Znám tě a vím, že teď mi lžeš."
Překvapeně se na mě podíval.
"To si nemyslím." Řekl.
"Tak buď tak laskav a nelži mi."
"Ano je jich tu víc." Řekl a díval se na podlahu.
"Víc? Můžeš to specifikovat?"
"Patnáct a náboje."
Začala jsem přecházet po pokoji. Musím se uklidnit.
"Jak dlouho už umíš střílet?" Zeptala jsem se za chůze.
"Od sedmnácti." Řekl tiše.
Zastavila jsem se a podívala se na něj.
"Zabil si někoho?" Zeptala jsem se, ale bála jsem se odpovědi.
Odtrhl pohled od podlahy a podíval se na mě. Šel ke mě a chtěl mě obejmout. Ucukla jsem, protože najednou jsem z něho dostala strach.
"Ne nechci to vědět."
"Ty se mě bojíš?" Zeptal se a vypadal, že ho to mrzí.
"Ne." Řekla jsem
"Tak proč se třeseš?" Zeptal se.
"Netřesu se."
"Ano použil jsem ji, ale nikoho jsem nezabil. Nejsem vrah." Řekl a zadíval se mi do očí. Vyběhla jsem z pokoje a práskla za sebou dveřmi. Seběhla jsem schody a pak ještě schody dolů. Vběhla jsem do jeho klučičího koutku a až teď jsem si všimla, že tam má boxovací pytel.
"Bingo." Řekla jsem a zběsile začala mlátit do pytle. Měla jsem vztek, na otce, Sáncheze i trochu na Jamese. Po chvilce už jsem nemohla. Šla jsem k baru a popadla první láhev co mi přišla pod ruku.
"Nemůžeš pít." Řekl James a vytrhl mi flašku z ruku.
"Můžu. Dej mi to."
"Si těhotná. Nemůžeš pít." Řekl a flašku zavřel. Položil ji na stůl.
Stoupla jsem si před něj a pěstmi mu začala mlátit do hrudi. Netrvalo dlouho a byla jsem sevřená v objetí.
"Cítíš se líp?" Zeptal se.
Neodpovídala jsem.
"Ty zbraně tu jsou, kdyby náhodou se něco přihodilo. Mám známe u policie, takže mi to dovolili. Nezlob se." Zašeptal.
"Hmm." Zabručela jsem mu do hrudi. Sevření povolilo, ale ne úplně. Jednou rukou mě držel a druhou mi zvedl bradu, abych se mu podívala do očí.
"Promiň." Zašeptala jsem.
"Neomlouvej se. Čekal jsem horší reakci." Řekl a políbil mě.
"Já jdu spát. Jdeš taky?"
"Znám lepší aktivity." Řekl a šibalsky se usmíval.
"No to teda ne. Máš smůlu za ty zbraně. Máš trest." Řekla jsem, usmála se a vymanila se z jeho sevření.
"Já to, ale nevydržím." Řekl.
Vyběhla jsem schody do obýváku a další schody. Vešla jsem do pokoje a zavřela za sebou. Sundala jsem si pyžamo a na spodní prádlo si oblékla župan. Trochu jsem ho nahoře povolila a zamířila jsem do kuchyně. Sedla jsem si na barovou stoličku a otočila se na ní, abych viděla ke schodům dolů. Lokty jsem si opřela o linku a dala si nohu přes nohu. Župan mi tak odhalil nohy. James vyšel schody a chtěl jít do obýváku.
"Máš tady večeři na stole." Zavolala jsem na něj a on se otočil.
Šel ke mě.
"Já to nejsem, máš ji na stole." Řekla jsem a usmála se.
"To děláš schválně?" Zašeptal.
"Ne." Řekla jsem a župan ještě víc povolila. Skousl si spodní ret.
"Kašlu na trest. Ty si o to říkáš." Řekl a vášnivě mě políbil. Polibky jsem mu oplácela. Vysadil mě na linku a líbal na krku. Omotala jsem nohy kolem jeho pasu a ruce jsem mu dala kolem krku. Odnesl mě do ložnice a všichni ví co se dělo potom.😂 Usnula jsem a hlavou na jeho hrudi.