Rychlá jízda životem

Nečekaná návštěva

Sluneční paprsky mi svítily do obličeje. Otevřela jsem oči a uviděla doktora.
"Dobré ráno. Jak se cítíte?"
"Dobré. Mnohem lépe." Řekla jsem a rozhlédla se po pravé půlce pokoje.
"Váš manžel je támhle."  Ukázal na gauč vlevo. James tam ležel a klidně spal. Byl tak roztomilý a já si připoměla, jak moc ho miluju.
"Seděl tu u vás celou noc." Řekl a já se musela usmát.
"Můžu jít domů?" Zeptala jsem se.
"Ano dnes už můžete jít domů, ale žádný stres." Řekl a já přikývla.
Usmál se a odešel. Vstala jsem z postele a oblékla si župan. Sedla  jsem si k Jamesovi na gauč. Začala jsem si hrát s jeho vlasy a usmívala jsem se jako zamilovaná školačka. Dala jsem mu pusu na tvář a on sebou začal trošku vrtět, ale spal dál.
"Promiň Bell." Mumlal ze spánku.
"Nechtěl jsem..." Mumlal dál.
"To říct." Domumlal to a zavrtěl se znovu. Po tváři mi sklouzla jedna slza. Usmála jsem se a políbila ho na rty. Vzala jsem si pramínek vlasů a začala ho šimrat na obličeji. Párkrát zamrkal a otevřel oči. Políbila jsem ho znovu. Usmál se a posadil se. Objemul mě a dal mi letmý polibek do vlasů.
"Ty už se na mě nezlobíš?" Zeptal se, když mě pustil a podíval se mi do očí.
"Miluju ty tvoje oříškové oči." Zamumlala jsem.
"Co?" Zeptal se, ale stejně myslím, že mě slyšel.
"Nic." Zalhala jsem.
"Copak mám s očima?" Zeptal se a ve tváři měl rošťácký úsměv.
"Máš je naprosto v pořádku. Zdravé a krásně oříškové." Zašeptala jsem mu do rtů.
Usmívala jsem se na něj.
"Usmívám se jako zamilovaná školačka." Prohlásila jsem.
"Tak ti to, ale hrozně sluší." Odvětil a usmál se.
"Chci se ti ještě omlu..." začal.
"Už ses mi omluvil."
"Takže od včera se na mě nezlobíš?" Zeptal se.
"Ne, ode dneška."
Podíval se na mě nechápavým pohledem.
"Víš o tom, že si roztomilý, když mluvíš ze spaní?" Zeptala jsem se.
"Já mluvím ze spaní?" Zeptal se.
Chtěla jsem mu odpovědět, ale někdo zaťukal na dveře.
"Dále." Řekl James hlasitě.
"Neruším?" Zeptal se Luke, když vešel do dveří.
"Ne." Řekla jsem a usmála se.
Z pohledu Luka : Šel jsem si do bufetu pro kávu. Byl jsem trochu ospalý, protože jsem tam s Jamesem celou noc seděl. Šel jsem zpátky do Issyina pokoje a otevřel  potichu dveře. Issy seděla vedle Jamese a hrála si s jeho vlasy. Usmívala se, a pak mu dala pusu na tvář. James se trochu zavrtěl a spal dál. Něco zamumlal, ale tomu jsem nerozuměl. Políbila ho a já si uvědomil, že Jamese vážně miluje. Zavřel jsem dveře a chvilku přecházel, tam a sem. Nechal jsem toho a zaklepal na dveře.
"Dále." Ozvalo se, a tak jsem vešel dovnitř.
"Neruším?" Zeptal jsem se.
"Ne." Odvětila Issy a usmála se.
Z pohledu  Bell : Podepsala jsem reverz a vyšli jsme z nemocnice. Držela jsem Jamese za ruku. Zastavili jsme se před Lukovým BMW. Otevřel ho a podal mi kabelku.
"Děkuji za všechno Luku." Poděkovala jsem mu a pustila Jamesovu ruku. Šla jsem blíž k Lukovi a dala mu pusu na tvář.
"Děkuji." Zašeptala jsem.
"Nemáš zaco Issy." Řekl a usmál se.
James se mračil.
"Nech toho žárlivko." Řekla jsem a chytila Jamese za ruku. James se na mě usmál.
"Jedu domů. Ahoj Issy a kdyby něco, tak přijeď." Řekl Luke a usmál se.
"Jo ahoj." Odvětila jsem a usmála se. Luke se podíval na Jamese.
"Čus brácho." Řekl Luke a nasedl do auta. James mu s falešným úsměvem zamával. Nasedli jsme do auta a jeli domů. James řídil a ve tváři měl nečitelný výraz.
"Co se děje?" Zeptala jsem se opatrně, protože jsem se nechtěla znovu hádat.
"Nic, přemýšlím." Odvětil.
"A můžu vědět o čem?"
"Jestli to bude holka nebo kluk." Prohlásil a usmál se. Zasmála jsem se a za chvilku zastavil. Když zaparkoval, vystoupila jsem z auta a šla do pokoje. Vzala jsem si pyžamo a spodní prádlo a šla do koupelny. Odlíčila jsem se a vlasy si dala do drdolu. Vlezla jsem si do sprchy a umyla se. Potom jsem se oblékla a rozběhla se k posteli. Zrovna se otevřely dveře, když jsem skočila do postele. James se na mě podíval s obavami v očích.
"Hlavně mě nepoučuj." Prohlásila jsem se smíchem.
"Mlčím." Odvětil a zvedl ruce nad hlavu. Zapnula jsem si televizi a naladila Disney Chanel. Od mala totiž miluji Disney pohádky. James asi odešel do sprchy. Zabrala jsem se do sledování pohádky. Dívala jsem se asi patnáct minut, když mě vyrušil James.
"Co dávají?" Zeptal se, když si oblékal tričko.
"Na vlásku." Odpověděla jsem a usmála se. Jen se zasmál a lehl si ke mě do postele. Přitulila jsem se k němu a hlavu si položila na jeho hruď. Dál jsem sledovala pohádku, ale začaly se mi zavírat oči a za chviličku jsem usnula.
Probudil mě telefon. Někdo mi volal. Na obrazovce bylo neznámé číslo. Zvedla jsem to po pátém vyzvánění.
"Haló?" Zeptala jsem se, ale nic se neozývalo. Podívala jsem se na displey. Volá to.
"Haló?" Zeptala jsem se znovu a nic. Ozvalo se pípání na důkaz toho, že to neznámý típl. Zakroutila jsem nad tím hlavou a vylezla z postele. Jelikož je půl jedenácté, James je určitě v práci. Oblékla jsem si černé tepláky a černé tričko. Nazula jsem si bačkory a šla do kuchyně. Uvařila jsem oběd a přesněji dvanáct zazvonil zvonek. Šla jsem otevřít. Nevěděla jsem kdo to je. Otevřela jsem dveře a uviděla usmívajícího se Luka.
"Ahoj." Pozdravil a usmíval se.
"Ahoj. Pojď dál." Odvětila jsem s úsměvem a ustoupila, aby mohl projít. Vešel dovnitř a rozhlížel se všude kolem. Zamířila jsem do kuchyně a Luke mě následoval.
"Musím uznat, že James má dobrý vkus." Řekl.
"Myslím, že kvůli tomu si nepřišel. Děje se něco?" Zeptala jsem se.
"Chtěl jsem se ti omluvit, za to jak jsem se choval na tom večírku." Lehce se usmál.
"Nic se neděje. Já na to už zapomněla." Odvětila jsem a upřímně se usmála. Vyndala jsem dvě skleničky. Znovu zazvonil zvonek a Luke šel otevřít.
"Issy?" Zavolal na mě. Se skleničkou v ruce jsem šla ke dveřím. Při pohledu na osoby stojící ve dveřích mě zamrazilo. Upustila jsem skleničku a ta se roztříštila o zem.
"Neboj se." Řekl Sánchez a Emily se lehce usmála. Luke to nechápavě pozoroval.
"Co po mě zase chcete? Nic jsem vám neudělala." Vyřkla jsem.
"Chceme se ti za všechno, co jsme ti kdy provedli omluvit." Řekla Emily a znovu se usmála.
"Vypadalo to jako upřímný úsměv." Proběhlo mi hlavou.
"Nevěř tomu, jen to hrají!" Zakřičel hlásek uvnitř mé hlavy.
"Proč bych vám ti měla věřit? Neměli byste být ve vězení?" Řekla jsem a zamračila se.
"Myslíme to vážně. Můj právník nás z toho dostal a stěhujeme se do Evropy." Řekl Sánchez klidně.
"No tak se tam mějte hezky a mě nechte prosím na pokoji. Chci se dožít narození mého dítěte." Odpověděla jsem mu.
"Gratuluji a je nám to hrozně moc líto. Myslím to co jsme ti provedli. V Evropě se vezmeme a budeme normálně žít, ale nemohli jsme odletět, aniž bychom se ti omluvili. Klidně nám nevěř, ale myslíme to vážně." Řekla Emily.
"Fajn, ale nemyslete si, že si teď padneme kolem krku, pozvu vás na čaj a přijedu vám na svatbu." Odpověděla jsem.
"To jsme ani nečekali, ale na svatbu..." začal Sánchez, ale já ho přerušila.
"Ne. Na svatbu vám nepřijedu a od okamžiku co za vámi zavřu dveře, zapomeneme na to, že se známe. Minulost prostě smažeme a budeme žít, tak, že se neznáme a nikdy ani nepoznáme." Řekla jsem na jeden nádech a oba dva přikývli.
"Promiň nám to." Řekl Sánchez.
Kývla jsem a falešně se usmála. Oba se usmáli a zamávali. Otočili se a odešli. Zavřela jsem dveře a Luke si  vzal koště a zametl střepy.
"Dáš si oběd?" Zeptala jsem se.
Kývl, a tak jsem se šli najíst. U jídla jsem mu pověděla o Sánchezovi a Emily. Potom jsem si lehla na gauč v obýváku a usnula.

PS: Jestli je mezi vámi někdo, kdo čte můj příběh, tak vám oznamuji, že zbývá ještě poslední kapitola. Děkuji, že jste si to přečetli.☺