Rychlá jízda životem

Nemocnice

"Bell a nejsi náhodou těhotná?" Zeptala se Mer a mě to zarazilo.
"Ne to určitě ne. Jen vždycky když jsem z něčeho vystresovaná a nervózní, tak zvracím."
"No tak já skočím do lékárny a koupím ti těhotenský test, abys měla jistotu."
"No, ale..."
"Nikomu to neřeknu. Neboj se."
"Fajn."
"Za chvilku jsem zpátky." Řekla a odešla.
Začala jsem o tom přemýšlet.
"Chci s Jamesem dítě, ale není moc brzo? Vždyť jsme se ani nestihli vzít."  Říkala jsem si v hlavě a přecházela po pokoji.
"Když by si byla těhotná a nechala si to vzít, tak potom by si dítě už mít nemusela." Řekl mi hlásek.
"Tak ty už se mnou zase mluvíš?"
"Nikdy jsem nepřestal." Řekl hlásek.
"Co když by James to dítě nechtěl?"
"Neříkal ti náhodou, že chce čtyři děti?" Uchechtl se hlásek.
Nestihla jsem mu odpovědět, protože do pokoje přišla Sofie. Vypadala šťastně. Radši jsem se jí na nic neptala, abych jí náhodou nepřekázila Diegovo překvapení. Čekala jsem co z ní vypadne.
"Tak já budu teta jo? Mer mi to řekla." Řekla a objala mě.
"Nešil Sof. Ještě jsem si neudělala ani ten test. Nemusím být těhotná."
Za chvilku prišla Mer.
"Tady máš." Řekla a podala mi krabičku s těhotenským testem.
Šla jsem do koupelny.
O patnáct minut později : Čekala jsem na výsledek. Jedna čárka znamená, že nejsem těhotná. Dvě, že jsem těhotná. Čekala jsem až...
Jen jedna čárka. Oddychla jsem si.
Vyšla jsem z koupelny. Ukázala jsem to holkám.
"To mě mrzí Bell." Řekla Mer
"Já chtěla být teta." Řekla smutně Sof.
"To řekni Jamesovi Sof, ať se pořádně snaží." Řekla Mer a uchechtla se.
"Neblbněte holky. Je na to spousta času a vždyť je mi teprve dvacet." Řekla jsem a usmála se.
"Jdeme do obýváku?" Zeptala se Mer.
"Jo jděte napřed. Jen se zbavím tohohle." Řekla jsem a ukázala na těhotenský test. Odešly a já ten test dala zpátky do krabičky. Vyhodila jsem ho do koše a hodila tam ještě pár papírů, aby nebyl vidět. Šla jsem se osprchovat. Byla jsem unavená. Ve sprše jsem na sebe nechala téct teplou vodu. Umyla jsem se a umyla si i vlasy. Vylezla jsem a převlékla se do pyžama. Vlasy jsem si rozčesala a nechala je rozpuštěné. "Měla bych Jamesovi změřit tu teplotu." Řekla jsem si. Došla jsem do obýváku. James ležel na gauči a spal. Přikryla jsem ho pořádně a šla do kuchyně. Všichni tam byli a vařili večeři.
"Já myslela, že je řada na mě s vařením." Řekla jsem a všichni se na mě otočili.
"To sice ano, ale určitě si z těch příprav unavená, takže si můžeš jít lehnout. Až bude večeře hotová vzbudíme tě." Řekla babička.
Všichni souhlasně přikývli. Vzala jsem teploměr a šla Jamesovi změřit teplotu. "37,6 to už je lepší."
Teploměr jsem položila na stolek a šla do pokoje. Svalila jsem se na postel. Za chvilinku jsem usnula.
"Bell probuď se." Řekl Diego.
"Jsem vzhůru."
Zvedla jsem se a podívala se na Diega. Tvářil se ustaraně.
"Co se děje? Tváříš se jako kdyby si viděl mrtvolu."
"No jde o Jamese." Řekl smutně.
"Co je s Jamesem?"
"Už se vzbudil, ale má hrozně vysokou horečku 40,5."
Běžela jsem do obýváku.
"Jak je to možné? Měřila jsem mu teplotu než jsem šla spát. Měl 37,6." Řekla jsem.
Klekla jsem si před gauč a chytla Jamese za ruku. "Jamesi co mi to děláš?" Zašeptala jsem.
"Zkoušeli jsme octový zábal, ale to také nepomáhá." Řekla babička.
Změřili mu teplotu znovu.
"No teď má už 40,9." Řekla Mer.
"Odvezeme ho do nemocnice ne? Tam si s tím poradí." Navrhl Marco.
"Pomoz mi s ním do auta Marco." Řekl Diego.
"Jedu s vámi." Řekla jsem.
"Zůstaň doma Bell. My to zvládneme." Řekl Marco.
"Neboj se Bell. Pojedu s nima. Dám ti pak vědět. Najez se a odpočiň si." Řekla Sof.
"Dobře."
Políbila jsem Jamese na tvář. Šla jsem do kuchyně. Udělala jsem si horké kakao. Pořád jsem myslela na Jamese. Udělali bramborový salát a řízky. Tak jsem si dala jeden malý řízek a trochu salátu. Možná divná kombinace s kakaem, ale co už. Když jsem dojedla, tak jsem šla do pokoje. Ze skříně jsem si vyndala deku a šla na balkón. Jamesův pokoj měli balkón. Sedla jsem se na židli, která tam byla a zabalila se do deky. Byl krásný výhled. Dívala jsem všude kolem. Ta krajina mi z hlavy vysypala všechny myšlenky. Jen jsem tam seděla a rozhlížela se. Zavřela jsem oči. Po chvilce jsem je otevřela a uviděla Jamese. Šel pryč z pokoje, tak jsem ho následovala. Šel ven z domu. Obula jsem si boty a šla za ním. Po chvilce cesty James zastavil. Ocitli jsme se u řeky. Stáli jsme na jednom břehu a na druhém stál bílý kůň. Až teď jsem si všimla, že James je také celý v bílém. James přešel na druhý břeh. Chtěla jsem jít za ním, ale nešlo mi to. Jen jsem tam stála a dívala se na Jamese jak nasedá na koně. James mi zamával, usmál se a pak se i s koněm otočil a cválal pryč...