Rychlá jízda životem

Argentina

Vyšla jsem z letadla a šla pro kufry. James se nabídl že půjde se mnou. Od včerejška se mu trochu vyhýbám, takže jsem mu prostě zdrhla. Už jsem měla skoro všechny kufry naložené na vozíku  a šla jsem pro poslední kufr. Byla jsem už v polovině cesty, když v tom do mě někdo zepředu narazil a já padala k zemi. Zavřela jsem oči, ale nespadla jsem na zem někdo mě chytil. Otevřela jsem oči a hleděla Jamesovi do tváře. "Jamesi, já..."
"Musíš dávat pozor."
"Já za to nemůžu někdo do mě narazil."
Nic neřekl, jen se uchechtl.
"Děkuju. Jsi tu pro mě vždy když padám k zemi." uchechtla jsem se.
"Nemáš zaco. Jsem tu pro tebe vždy, ne jen když padáš k zemi. Ty pády jsou jen velké náhody." Smál se tomu.
Pomohl mi odvézt kufry a naložit je do auta. Pak jsem zmizela za holkama a Jamese tam nechala samotného. Nemohla jsem se mu podívat do očí po tom, jak jsem včera utekla. Jeli jsme do vily. Prošli jsme přes obývák. James a Sofie nám ukázali pokoje, ale byl v tom jeden malý háček protože tam bylo hodně místností. Ve třech pokojích byli velké manželské postele. V ostatních pokojích bylo prázdno. Bylo nás šest a tři postele. Sofie bude spát s Diegem v pokoji, Mer s Marcem a James v posledním pokoji. Řekla jsem, že budu spát na gauči. Mer s Marcem a Sofie s Diegem spolu chodí takže chtěli být spolu v pokoji. James vzal svůj a můj kufr do posledního pokoje, který vypadal nejútulněji. Když tam chvíli s rodiči pobývaly byl to Jamesův pokoj. Šla jsem za ním a už jsem chtěla protestovat proč bere můj kufr.
"Dáme si věci do skříně?" ozval se.
"Klidně."
Uložila jsem si  věci do skříně a šla pryč. Jdu se projít. Šla jsem do parku. Sedla jsem si na lavičku a poslouchala zpěv ptáčků. Po chvíli se začalo stmívat až jsem si začala myslet že mě někdo pozoruje. Vstala jsem a šla zpátky do vily. Nějaký chlápek šel za mnou. Nikde jsem neviděla žádného člověka, tak jsem začala utíkat. Rozběhl se za mnou. Po chvíli jsem se otočila jestli za mnou běží, ale to byla chyba. Ležela jsem na zemi a ten chlap ležel na mě. Chce mě znásilnit, proběhlo mi hlavou a snažila jsem se bránit, ale nešlo mi to. Křičela jsem o pomoc. Nic se však nestalo. Pak jsem ztratila vědomí...
Z pohledu Jamese :  Bell se šla projít. Od včerejška se mi vyhýbá a na letišti přede mnou dokonce i zdrhla. Nechal jsem ji půl hodiny náskok, pak jsem se šel taky projít. Když jsem vyšel začalo se stmívat. Chtěl jsem jít do parku, ale uslyšel jsem křik. Šel jsem za ním. Někdo křičel o pomoc. Zahnul jsem za roh a uviděl nějakou dívku ležet na zemi a vypadalo to, že je právě v bezvědomí. Křik totiž ustal. Rozběhl jsem se k nim a chytl toho chlapa za triko. Dal jsem mu pěstí a vypadalo to, že to zabralo protože padal k zemi. Pustil jsem jeho triko a otočil se k té dívce. Až teď jsem si ji pořádně prohlédl. Byla to Bell. Snažil jsem se ji probudit, ale neprobudila se. Vzal jsem ji do náruče a nesl do vily. Měl jsem o ni strach. Byla uplně ledová, tak jsem ji položil na nejbližší lavičku, abych si mohl sundat mikinu a obléct jí ji. Vzal jsem si ji zase do náruče a šel dál.
                            ***
Probrala jsem se v něčí náruči. Otevřela jsem oči a uviděla Jamese. "Jamesi..."
Podíval se na mě a zastavil. Bylo vidět, že se mu ulevilo.
"Nenamáhej se Bell. Za chvilku budeme ve vile a vše bude v pořádku."
Nesl mě celou cestu až do vily, i když jsem mu říkala, že půjdu svých. Donesl mě do obýváku. Mer ke mě rychle přiběhla.
"Jamesi už mě můžeš pustit." Opatrně mě posadil na gauč.
"Co se stalo Bell?" ptala se starostlivě Mer.
Chtěla jsem odpovědět, ale James mě předběhl.
"Zítra ti to řekne Mer. Teď by, ale měla jít spát. Jelikož byla v bezvědomí."
Já jen kývla a  vstala z gauče. Sofie, která před chvilkou přišla z kuchyně mě vzala za ramena a vedla mě do pokoje. Vzala jsem si pyžamo a šla se vysprchovat. Umyla jsem si i vlasy. Vyšla jsem z koupelny a chtěla jít dolů na gauč, když v tom mě James vzal do náruče a odnesl do jeho pokoje.
"Hej kam mě neseš?"
Neodpověděl mi. Položil mě na postel a přikryl peřinou.
"Budeš spát tady. Večeři ti přinesu sem."
"Ale Jamesi..."
"Žadné námitky." usmál se. "Neboj já tu s tebou nebudu spát. Vyspím se na gauči." dodal smutně. Odešel.
Odkryla jsem peřinu a vyskočila z postele. Šla jsem za Jamesem, ale zamotala se mi hlava a skácela jsem se k zemi. Otevřely se dveře. "Bell co chceš..." větu nedokončil, protože si všiml, že ležím na zemi. Ve vteřině byl u mě. "Jen se mi zamotala hlava nic víc." řekla jsem když mi pomáhal vstát. "Říkal jsem ti abys ležela v posteli." řekl.
"Jsem v pohodě." řekla jsem a vlezla jsem do postele.
"Musíš odpočívat." řekl a držel peřinu, abych nemohla utéct. Zase byl u mě blízko. Nepolíbil mě, protože se otevřely dveře a stála v nich Sofie. "Sofie řekni mu ať pustí tu peřinu. Chci jít pryč." žadonila jsem. Pustil tu peřinu.
"Měla bys odpočívat a co chceš k večeři? zeptala se mě Sofie.
"Je to jedno. Zavolej mě až bude hotová a přijdu dolů."
"Ne James ti ji přinese sem. Žadné námitky Bell. Kdyby se ti zamotala hlava na schodech ještě bys měla zlomeniny a to myslím, že nechceš."
Odešli a já si vzpomněla na tu kulku...