Rychlá jízda životem

Nová kamarádka a starý otec

James mi zamával, usmál se, a pak se i s koněm otočil a cválal pryč. Jakoby ve mě něco v tu chvíli umřelo. Volala jsem na něj. Křičela jsem, že mě tu nemůže nechat samotou. Neopověděl a cválal dál. Nohy už mě neunesly a klesla jsem na kolena. Pořád jsem křičela dokud nezmizel z dohledu. Poté co ho nebylo vidět jsem propukla v hysterický pláč. Zavál silný vítr a srazil mě na zem. Otočila jsem se k půdě a mlátila do ní pěstmi. Křičela jsem a brečela dohromady. Když jsem už byla vysílená pomalu jsem se zvedla na nohy a slzy mi stékaly po tváři. Další náraz silného větru mě odhodil na zem. Neměla jsem sílu na to abych se zvedla podruhé. Doplazila jsem se k řece. Lehla jsem si na záda a pravou ruku jsem dala do vody. Dívala jsem se na hladinu řeky. Slzy my tekly do vlasů. Bylo to jako bych umírala. Zavíraly se mi oči. Otevřela jsem je dokořán a podívala se na oblohu. Bylo zataženo a začalo pršet. Podívala jsem se na hladinu a zavřela oči. Pak byla už jen tma.
"Bello! Probuď se. Hned!" řekla Mer a třásla se mnou.
S leknutím jsem otevřela oči. Ležela jsem na zemi. Sedla jsem si a opřela se o zábradlí.
"Co se stalo?" zeptala jsem se.
"Hrozně si křičela. Bylo to slyšet až dolů. Si v pořádku?" zeptala se starostlivě.
"Jo snad jo. Kde je James?"
"V nemocnici. Sof mi volala, že si ho tam pár dní nechají. Zůstali tam s ním. Tvoje babička a Lily se na něj chtěli jet podívat, tak jsem zavolala Marcovi, aby pro ně přijel. Je to asi deset minut. Zůstala jsem tu abych na tebe dala pozor. Šla jsem se na tebe podívat. Spala si, tak jsem tě nechala spát. Byla jsem v obýváku, když jsem tě uslyšela. Trvalo mi dlouho než jsem tě konečně vzbudila."
"Aha."
"Co se ti zdálo? Vypadá to, že si i plakala."
Šly jsme dovnitř, a pak jsem jí řekla to všechno. Objala mě a šla do kuchyně udělat horkou čokoládu. Po chvilce přišla se dvěma hrnky.
"Tady máš."
"Děkuju Mer."
"Nemáš zaco. Za dva týdny máte mít obřad."
"Promiň Mer, ale nemám náladu na řešení svatby."
"Já vím, ale když se James do té doby ne uzdraví, tak tam zavolám a odložím to. Jestli se uzdraví, tak počítej s tím, že se za dva týdny vdáváš." řekla a lehce se usmála.
Jen jsem kývla.
***
Uběhl týden a Jamese měli dneska propouštět z nemocnice. Diego mě odvezl do nemocnice, protože bych auto neuřídila v mém stavu. Celý týden mě trápily noční můry, pokaždé když jsem na chvilku usnula. Takže jsem radši nespala, abych ostatní nebudila. Chodila jsem na balkón. Stála jsem tam dokud se nezačalo rozednívat. Divila jsem se, že se držím na nohou. Všichni se na mě dívali s obavami. Nedivím se jim. Jak by asi vypadal člověk, který týden nespal, nechtěl jíst a nic dělat? Sedla jsem si do auta. Během jízdy mě Diego pořád pozoroval. Dojeli jsme před nemocnici. Vystoupila jsem a opřela se o auto. Byla jsem unavená. Nejradši bych se vyspala, ale bála jsem se spánku. Diego si stoupl přede mě.
"Jdeme? Klidně můžeš zůstat v autě a na chvilku se prospat. Já pro Jamese dojdu."
"Počkám tady na vzduchu."
"Dobře. Tady máš klíče." řekl a podal mi klíče od auta. Otočil se a šel do nemocnice. Auto jsem zamkla a rozhlížela jsem se po lavičce. Vydala jsem se k lavičce. Velice pomalu, protože jsem nechtěla riskovat, že mě neunesou nohy. Udělalo se mi zle, tak jsem se rukou opřela o strom. Přišla ke mě nějaká slečna. Musela být, tak stejně stará jako já.
"Jste v pořádku?" zeptala se mě.
"Jo myslím." odpověděla jsem tiše.
"Pojďte si sednout. Pomůžu vám."
Pomáhala mi k lavičce a podpírala mě.
"Vážně jste v pořádku?"
"Jo já..."
"Bell!" uslyšela jsem čísi hlas.
"James." řekla jsem tiše.
Ani jsem to nepostřehla a už jsem byla v Jamesově objetí.
"Pane neměl byste ji tak mačkat, vždyť ji udusíte." řekla slečna.
"Jo promiň Bell." řekl James.
Diego tam jen tak stál a celou situaci pozoroval.
"Si v pořádku?" zeptal se James.
"Jo to je jen z nedostatku spánku."
"Jen? Co si dělala, že si nespala?" zeptal se James, i když to věděl od Diega.
"No co asi? Přemýšlela nad mýma nočníma můrama." řekla jsem prostě.
"Děkuju ti, že si mi chtěla pomoct. James už se o mě postará. Neřekla si mi ani jak se jmenuješ."
"To nic nebylo. Jsem Jessica Lopezová." řekla a mile se usmála.
"Já jsem Bella Vargasová."
"Za týden Cameronová." řekl James a usmál se.
"Jistěže a tohle je James Cameron a Diego Peréz."
"Těší mě a gratuluji." řekla mile.
"Děkuji. Zlato co kdyby jsme pozvali Jess na svatbu?"
"Klidně." řekl James.
Už jsem se neudržela na nohou. James mě chytil a vzal mě do náruče.
"Musíš si odpočinout." řekl James.
"Máš nějaký papír a tužku?" zeptala jsem se Jessici.
"Jasně, že mám. Tady." Vyndala tužku a papír z kabelky a podala mi to. Na půlku papírku jsem napsala svoje telefoní číslo a utrhla jsem to. Prázdný papírek jsem ji podala.
"Napiš mi tam svoje telefoní číslo prosím." řekla jsem jí.
Napsala tam svoje telefoní číslo a papírky jsme si vyměnily.
"Zavolám ti, nebo mi zavolej ty." Řekla jsem.
"Dobře děkuju." Usmála se.
"Já děkuju. Zatím." Usmála jsem se.
"Ahoj." Řekla a já jí zamávala.
Kluci jí taky řekli ahoj, a pak mě James posadil na zadní sedadlo. Sedl si vedle mě a chytil mě za ruku. Dorazily jsme domů a James mě zase vzal do náruče.
"Jamesi měl by ses šetřit a ne mě tahat."
"Bell má pravdu. Ukaž vezmu ji." Řekl Diego a vzal mě do náruče. James se zatvářil ublíženě.
"Diego polož mě prosím na zem." Řekla jsem. Položil mě na zem a chytla jsem Jamese za ruku. Přišli jsme domů a já šla rovnou do postele. James po chvilce přišel a lehl si vedle mě. Přitulila jsem se k němu a okamžitě jsem usnula.
Probudila jsem se až ráno. Šla jsem se osprchovat a lehla si ještě do postele k Jamesovi. Žádná noční můra se mi už nezdála, protože jsem měla Jamese u sebe. Za chvilku jsem zase usnula.
Probudila mě Mer.
"Bell, dole je nějaký pán a chce s tebou mluvit." Řekla.
"Kdo?"
"Nevím. Ptala jsem se, ale nic mi neřekl."
"Jen se obléknu a jsem tam."
Kývla a odešla. Oblékla jsem si černé legíny a zelené tílko. Jemně jsem se nalíčila a seběhla schody.
V obýváku byli všichni, kromě babičky a Lily. Stál tam i můj otec.
"Bellinko, dceruško moje." jakmile to řekl propadla mě zlost.
Vzala jsem vázu co byla na stolku a hodila ji po něm. Minula svůj cíl.
"Nazvi mě tak ještě jednou a trefím se." vyjela jsem po něm.
"Bello chtěl jsem se tě na něco zeptat." řekl klidně.
"Nezajímá mě to. Vypadni!"
Úplně to ignoroval.
"Kde je tvoje matka?" zeptal se.
"Copak? Utekla ti?" zeptala jsem se se s úšklebkem.
"Řekni mi kde je. Okamžitě!"
"I kdybych to věděla neřeknu ti to. Dobře udělala. Jak si tě jen mohla vzít? Takový tupec." řekla jsem.
"Bello važ slova. Jsem tvůj otec." vyštěkl.
"Ne ty nejsi můj otec. Jo a copak by si mi udělal? Kdybych nevážila slova." vykřikla jsem.
"Udě..." nedořekl to, protože jsem ho přerušila.
"Prodal by si mě mafiánovi znovu? Znovu by ses zadlužil a já to musela splácet?"
Až teď jsem si všimla babičky a Lily, které stály za ním. Dívala jsem se tam moc dlouho, protože si toho všiml a podíval se tam.
"Lily." vykřikl a šel k ní.
Stoupla jsem si před Lily.
"Opovaž se jí jenom dotknout!" vyjela jsem na něj.
"Uhni mi z cesty!" vyštěkl.
Stála jsem tam pořád. Strčil mě a já se praštila hlavou o zeď.
"Bell!" vykřikla Sof a Mer zároveň a běžely ke mě. Pomohly mi vstát. Dívala jsem se na Lily. Chtěl ji obejmout, ale ona o krok ustoupila. Stejně to chtěl zkusit znovu, ale to se mu nepovedlo. Babička si totiž před Lily stoupla. Uviděla jsem Jamese, kterého museli kluci držet, aby se proti němu nerozběhl.
"Co to děláš mami?" zeptal se.
"Upřímně lituji, že jsem tvá matka." řekla zhnuseně.
Vypadalo to, že chce odstrčit i babičku. To už jsem nevydržela. Šla jsem k němu a dala mu facku. Chytil se za tvář. Lily běžela k Jamesovi a schovala se mu do náruče.
"Co si to dovoluješ?" vyštěkl.
"To co si k tobě máma měla dovolit už dávno!" řekla jsem klidně.
Chytila jsem ho za límec košile a vedla ke dveřím. Dveře jsme měli v obýváku. Otevřela jsem je a on je zavřel.
"Co jsem ti provedl, že si taková?" zeptal se a já nemohla uvěřit vlastním uším. Pustila jsem ho.
"Ty máš tu drzost se ptát?" vyjela jsem na něj.
"Nebuď drzá." řekl.
"Co mi uděláš? Kterému mafiánovi mě prodáš tentokrát?" zeptala jsem se.
"Musel jsem to udělat. Nevíš jaké..." začal, ale já ho mluvit nenechala.
"Tak musel hmm? To ty nevíš jaké to pro mě bylo! Musela jsem tam s tím idiotem Sánchezem být půl roku! Nevíš jaký strašný byl a jak se ke mě choval. Šest dlouhých měsíců jsem se pokoušela utéct! Pět let jsem neviděla Lily a babičku." pár slz se mi začalo kutálet po tváři.
"Nikde jsem se nezdržela déle než týden. Sánchez mi byl pořád v patách. Nevíš nic takže mlč! A řekni mi, jaký otec by MUSEL prodat vlastní dceru?" dala jsem důraz na slovo "musel"
"Pro tvé dobro." řekl a já po něm hodila další vázu. Tentokrát uškočil jinak by váza našla svůj cíl. "Jestli chceš udělat něco pro mé dobro, tak odtud vypadni! Nenávidím tě!"
Otevřela jsem dveře a vystrčila ho ven.
"Nech mě, Lily a naši rodinu na pokoji." vyštekla jsem.
"Jsem, ale váš otec. Můžu za vámi přijít kdy se mi zachce." řekl.
"No to teda nemůžeš! Přiblížíš se jen na krok k někomu z nich, tak tentokrát nebudu váhat a zabiju tě!" práskla jsem s dveřmi a zády se o ně opřela. Sjela jsem po nich na zem.