Rychlá jízda životem

Nemoc

Odešla jsem za Lily. Dělali ze mě, že neumím chodit na přechodu. Já za to, ale nemůžu. Povídala jsem si sama se sebou. Nad tou myšlenkou jsem se uchechtla. Jak by se asi tvářili, kdybych jim řekla, že si povídám s mozkem. Zaklepala jsem na dveře.
"Dále." Ozvalo se z pokoje.
"Lily. Chtěla bych se ti omluvit, za to, jak jsem na tebe v tom obchodě trošičku vyjela. Je toho na mě moc. Nezlobíš se?"
"Já se přece nezlobím. Je to přece tvoje první svatba. Je samozřejmé, že máš trošičku nervy v kýblu."
"No Lily ty mluvíš jako dospělá. Hrozně moc si vyrostla." Usmála jsem se a objala ji.
"Nejsem už malá. Už jsem dospěla. Ne úplně, ale aspoň trochu."
"Vypadáš přesně jako ona." Řekla jsem tiše do jejích vlasů. Lily mě zřejmě slyšela.
"Jako kdo?" Ptala se zvědavě.
"Jako máma." Řekla jsem smutně a hlas se mi trochu zlomil. Skutálela se mi slza po tváři. Na mámu jsem naštvaná nebyla. Ona nemohla za to, že nás povedený otec hraje hazardní hry a půjčuje si od mafie. Potom co mi přišla ta zpráva od otce, že jim je to líto, mi máma napsala dopis. Když jsem přiběhla domů, byl dopis na mé posteli u mě v pokoji. Psala v něm, že  jí to moc mrzí, že s ním musela odjet. Vyhrožoval jí, že ji zabije. V obálce od dopisu byla i fotografie. Byla jsem na ní já, Lily a máma. Ten dopis pořád mám a tu fotografii také. Pustila jsem Lily z objetí.
"Mám tě ráda Lily. Vždy budu." Řekla jsem a podívala se jí do očí.
"Já tebe taky." Řekla a objala mě.
"Jamesi." Řekla najednou a pustila mě. Otočila jsem se. Popadla mě zlost. Prošla jsem kolem Jamese a zamířila do pokoje. James mě okamžitě následoval.
"Bell já..." Začal a já ho přerušila.
"Jamesi jestli mi chceš říkat, že jsem měla dávat větší pozor na cestu, tak si to můžeš odpustit. Neslyšela jsem ho, ale nepřejelo mě. Takže to neřešte." Řekla jsem naštvaně.
"To jsem ti říct nechtěl. Chtěl jsem se ti omluvit." Řekl a nahodil výraz odkopnutého štěněte.
"Za co zase?"
"Za to, že jsem se choval jako pitomec. Neměl jsem na Diega žárlit." Vypadal, že to myslí vážně.
Šla jsem k němu blíž a podívala se mu do očí.
"Jamesi. Jak sis mohl myslet, že bych měla něco s Diegem? Za prvé je to jen kamarád. Za druhé chodí se Sofie. Za třetí a to si zapamatuj, miluju tebe a nemáš důvod žárlit. Dala jsem ti někdy důvod k žárlivosti? " Podívala jsem se mu hluboko do očí.
"Promiň jsem idiot."
"Jestli mi, ale stejně nevěříš, jdi za Diegem a řekni mu ať ti ukáže ten snubní prstýnek. Diego se mě jenom ptal jestli se Sofie bude líbit. Řekla jsem mu, že jo a to je vše."
"Nepotřebuju chodit za Diegem. Věřím ti a promiň mi to Bell."
"Prominu ti to, ale pochop, že když mi nevěříš, tak mě to trápí." Jen co jsem to dořekla, ocitla jsem se v Jamesově objetí.
"Ty se klepeš Jamesi?"
"No je mi trochu zima."
"Trochu? To teda vidím." Položila jsem mu ruku na čelo.
"Jamesi vždyť ty úplně hoříš."
"Nic mi není jen mi je zima. Pojď jdeme do obýváku."
"No ty rozhodně nikam nejdeš. Ty se převlékni a zalez si do postele. Uvařím ti čaj."
Zamířil ke dveřím a otevřel je.
"Jamesi Camerone! Okamžitě si zalez do postele." Křikla jsem na něho a on leknutím poskočil.
"Rozkaz madam." Zasalutoval a skočil do postele.
"Jdi se vysprchovat, převlékni se do pyžama a zalez si do postele. Pak se pořádně přikryj peřinou. Přijdu si tě zkontrolovat."  Řekla jsem už normálním hlasem a vydala se do kuchyně.
"Co se děje Bell?" Zeptala se Sofie.
"To zjistím." Řekla jsem jí a otočila jsem se na kluky.
"Kluci co měl James na sobě když jste šli pro ten oblek?"
"Džíny a mikinu." Řekl Marco.
"Bundu ne?"
"Ne." Řekl Diego.
"To je, ale vážně idiot."
"Hej. Nejsem idiot." Řekl James, který stál v pyžamu na schodech. Neměl ponožky ani bačkory. Jenom tepláky a tričko.
"Si idiot a vypadni si vzít teplé ponožky na nohy." Řekla jsem mu rázně.
"No jo."
"Neříkala jsem ti, že máš ležet v posteli."
Vyběhla jsem schody a šáhla mu na čelo.
"Vypadni do té postele a to hned. Přinesu ti ten čaj."
"Říkal jsem ti nic mi není."
"A já ti říkám, že si máš jít lehnout do postele."
"Co se to tu děje?" Zeptala se nechápavě Mer.
"No to tady pan James si v říjnu chodí jen v mikině."
"Jak víš, že jsem měl jenom mikinu?" Pak mu to docvaklo.
"Vy bonzáci. Proč jste jí to říkali?" Osopil se na kluky.
"Vyhrožovala nám." Řekl Diego a začal se chechtat. Zamračila jsem se něho.
"Nic mi není Bell. V pokoji se nudím." Protestoval James. Chytla jsem ho za ruku a táhla do obýváku na gauč.
"Fajn, ale budeš ležet. Přinesu ti deku a vypiješ čaj."
Šla jsem do kuchyně a uvařila mu čaj. Vzala jsem teploměr a šla zpátky do obýváku.
Změřila jsem mu teplotu.
"Nic ti není a máš 38,3." Posměšně jsem si odfrkla.
"Sofie přineseš mu z kuchyně prosím ten čaj?"
"Jo jasně." Řekla a šla do kuchyně. Já šla do pokoje pro deku. Přinesla jsem mu deku. Čaj už ležel na stolku.
"Zabal se do ní a koukej vypít ten čaj. Chvilku počkej až trochu vychladne a vypiješ ho."
"No jo furt."
Šla jsem ještě do kuchyně pro paralen.
"Vy jste mi, ale kamarádi." Řekl James. Šla jsem zpátky.
"Kdyby mi to neřekli, ty bys to přechodil a dostal by si zápal plic. Mysli trochu Jamesi. V říjnu a jenom v mikině?" Řekla jsem a podala mu prášek.
Nic na to neřekl jen se naštvaně podíval na kluky.
"Za hodinu ti tu teplotu změřím znovu. Kluci měli jste něco k obědu?"
"Jo byli jsme v restauraci." Odpověď mi Marco.
"Fajn." Řekla jsem a odešla do pokoje. Zavřela jsem za sebou dveře a lehla si na postel. Chtělo se mi zvracet, tak jsem běžela do koupelny. Potom jsem si umyla pusu a vyčistila zuby. Podívala jsem se na sebe do zrcadla. Byla jsem bíla jako smrt. Dala jsem si trochu tvářenky, abych nebyla tak bíla. Z koupelny jsem vyběhla a skočila do postele. Byla jsem unavená. Zavřela jsem oči a za chvilku usnula.
"Bell." Říkala Mer.
"Co se děje?"
"No usnula si. Nechtěla jsem tě budit."
"Jak dlouho jsem spala?"
"Asi půl hodiny. Šla si do pokoje. Měla jsem o tebe strach. V obýváku si byla hrozně bíla. Je ti dobře?"
Nevěděla jsem jestli jí to mám říct, aby to nezveličovala.
"Ani ne. Zase jsem zvracela."
"Zase?" Ptala se nechápavě.
"No už pár dní zvracím, ale Jamesovi jsem to nechtěla říkat. Chtěl by mě hned vzít do nemocnice. Taky jsem poslední dobou unavená, ale nic to není to je z té svatby."
"Bell a nejsi náhodou těhotná?"
Zeptala se Mer a mě to zarazilo.